Dakar - Volkswagen mimo hru
Jestliže největší znalci Dakaru tvrdili, že „chleba se bude lámat“ ve dvou maratónských etapách, tak měli stoprocentní pravdu. Devátá etapa totiž pořádně zamíchala pořadím a dosud skvěle jedoucí tým VW musel vypít kalich hořkosti až do dna.
Po dosud výborných výkonech od samého začátku letošního Dakaru udával VW Motorsport se svými továrními vozy Race Touareg2 tempo. Z osmi etap jich vyhrál šest a do deváté nastupovali Giniell de Villiers a Dirk von Zitzewitz s půl hodinovým náskokem. Jenže během rychlostní zkoušky došlo na jejich voze k technickému problému, přičemž z poškozeného víka ventilového rozvodu vytekl olej a zapálil horké turbodmychadlo. Oheň se sice podařilo uhasit, ovšem do bivaku je musel odtáhnout Race Truck.
Na voze Carlose Sainze, který byl do té doby nejrychlejším jezdcem deváté etapy, po jednom tvrdém nárazu náhle zhasl motor a v důsledku defektu na elektroinstalaci už nenaskočil. Nejdříve se mu podal pomocnou ruku týmový kolega Miller, později také Sousa, ale marně. A tak i nešťastný Sainz byl do bivaku odtažen a v celkové klasifikaci figuruje ještě na 10.místě, ovšem s velikou časovou ztrátou. „Problémy na vozech Touareg nic nemění na skutečnosti, že jsem na svůj tým hrdý. Ale na Dakaru je možné všechno, vedete osm etap a pak je najednou konec. Uděláme však všechno proto, aby de Villiers i Sainz mohli v soutěži pokračovat“, to byla slova Kris Nissena.
Devátou etapu, a už druhou v letošním roce, vyhrál Schlesser s Buggy Ford s náskokem 13 sekund před Alphandem s Mitsubishi, za kterým dojeli do cíle jeho kolegové Peterhansel, Masuoka i Roma. Tím se také Peterhansel a Alphand dostali do celkového vedení před Schlessera. Jediný, kdo s nimi zatím drží krok je Al Attiyah s BMW X3 CC a poprvé se do první desátky dostali také Kleinschmidtová (BMW X3 CC), která absolvovala svoji první etapu bez větších problémů a také Rus Šmakov s Buggy Zil.
Výsledky v 9. etapě: 1. Schlesser, 2. Alphand (+00.13), 3. Peterhansel (+4.14), 5. Masuoka (+8.38), 6. Roma (+14.27), 7. Al Attiyah (+14.34), 7. Sousa (+30.21), 8. Kleinschmidtová (+ 31.09), 9. Šmakov (+31.45), 10. Miller (+31.52)
Průběžné pořadí: 1. Peterhansel, 2. Alphand (oba Mitsubishi, +7.50), 3. Schlesser (Buggy Ford, + 1.25.32), 4. Al Attiyah (BMW, +2.02.2+), 5. Masuoka (Mitsubishi, +2.13.44), 6. Miller (VW, + 2.14.26), 7. Sousa (VW, + 4.12.29), 8. Gordon (Hummer, + 6.20.59), 9. Hernrad (VW Buggy, + 7.18.55), 10. Sainz (VW, + 7.30.19)
Zapletal postupuje kupředu
Jak viděl poslední dvě etapy Míla Janáček, spolujezdec Miroslava Zapletala, kteří jako jediní Češi bojují s Mitsubishi Pajero v kategorii osobních automobilů. Maratónské etapy oddělily zrno od plev.
„Náročné etapy, které měly navíc kouzlo toho, že mezi nimi nebyl servis, jsou za námi a my jsme stále ve hře. Zdá se to možná málo, ale když míjíte v nekonečných pískách Volkswageny do té doby vedoucího Giniela De Villierse či hned za ním jedoucího Carlose Sainze a dalších a dalších, je to víc než dost
Bohužel jsme po našem výpadku v etapě ze Zoueratu do Ataru, kdy jsme na trati opravovali spojku, další den startovali až na konci pole, neboť právě od Mauretánie se již startuje systémem kdy jsou osobní vozy promíchány s náklaďáky. Nic naplat, vzali jsme to opět jako na začátku a řešili jedno auto za druhým. Náročná etapa do Tichitu byla nekonečná. Organizátoři nám nedali opravdu ani metr zadarmo a speciálku, která měřila bez pár metrů téměř 600 km dojela většina automobilů za tmy, což se týkalo i nás vzhledem ke startu až v 11 hodin. Nepočítali jsme však s tratí plnou kamení a písku, ale co jiného lze v Africe čekat, že?. Prakticky za celou dobu jsme nezařadili vyšší než třetí převodový stupeň. Bylo to nekonečné, dvoje duny jsme zvládli bez větších problémů, ale lopatku a výjezdové plechy jsme použít museli. Nicméně to neznamenalo, jako u jiných hodiny kopání, ale jen lehká zaváhání, což nás zdrželo opravdu pár minut a jeli dál. Tento nekonečný „trial“ končil 50 km dlouhým kličkováním v hlubokém písku mezi velbloudí trávou. Odečítali jsme každých 100 metrů. Po dvanácti a půl hodinách jsme dorazili do cíle. Unavení, ale šťastní jsme v cateringovém stanu padli někdy okolo půlnoci. Tak, jak jsme vylezli z auta. Věděli jsme ale, že jsme zase o kus blíže cíli. Naše kličkování bylo i přes dva defekty a výměny kol úspěšné a vyneslo nám 51. příčku z této etapy. Po všech předjížděcích manévrech a hrabání se v rozježděných dunách jsme se těšili, že druhý den budeme startovat hned za první padesátkou. Omyl. Organizátoři si opravdu dělají co chtějí, a tak jsme ráno koukali na startovní pořadí a našli se opět až na konci, přesně tak jako předchozí den. Nic naplat, bojujeme dál. Opět jsme tedy vyráželi po desáté dopoledne a Nema byla více jak 500 km daleko.
Takže jsme měli opět před sebou všechny kamióny a „výletníky“, jak říkáme pomalu jedoucím vozům na trati. Mirek Zapletal, ještě ráno prošel auto. Vyměnili jsme vzduchový filtr, nafoukli odmáčklé kolo z dun, abychom měli do etapy alespoň dvě funkční rezervy a vyrazili na trať. Prvních dvacet kilometrů bylo náročných, neboť se v prachu špatně předjíždělo, ale pak se pole roztrhalo a nám se začalo dařit poměrně rychle dostávat dopředu. Oproti předchozí trati byla tentokrát fantastická. I když náročná a technická a místy opět „trialová“, většinou se dalo jet i v hlubokém písku a kolejích rychle a závěrečných zhruba 100 km po tvrdých štěrkových „skoro cestách“. Kupodivu se nám podařilo dojet do cíle za světla a bylo z toho skvělé 40. místo v této etapě a celkově se opět dereme nahoru a jsme na 61. místě absolutně. Nicméně podstatné je, že jsme stále v závodě a můžeme dál zažívat neopakovatelnou atmosféru, která kolem závodu panuje. Prach, špína, pot, únava…vše jde stranou. Jediné na co myslíme je přežít další den.“
V kamiónech stále Stacey
Ačkoliv devátou zkoušku vyhrál van Ginkel s Ginafem s náskokem 12 minut před Staceyem a Alešem Lopraisem, tak si vedení v kategorii kamiónů upevnil Holanďan Stacey. Na celkově druhého Mardějeva s Kamazem má náskok již tři hodiny, na třetího van Ginkela přes 4 hodiny a čtvrtý Aleš Loprais ztrácí takřka pět hodin. Zhruba necelých 20 s za ním je celkově Brazilec de Azevedo s Mírou Martincem, kteří dojeli v etapě na osmém místě. Šestý v náročné deváté etapě byl Tomáš Tomeček, ale vzhledem k časové penalizaci hned z první zkoušky je celkově dvanáctý.
Jindřich Lasík, 16.1.2007
Na voze Carlose Sainze, který byl do té doby nejrychlejším jezdcem deváté etapy, po jednom tvrdém nárazu náhle zhasl motor a v důsledku defektu na elektroinstalaci už nenaskočil. Nejdříve se mu podal pomocnou ruku týmový kolega Miller, později také Sousa, ale marně. A tak i nešťastný Sainz byl do bivaku odtažen a v celkové klasifikaci figuruje ještě na 10.místě, ovšem s velikou časovou ztrátou. „Problémy na vozech Touareg nic nemění na skutečnosti, že jsem na svůj tým hrdý. Ale na Dakaru je možné všechno, vedete osm etap a pak je najednou konec. Uděláme však všechno proto, aby de Villiers i Sainz mohli v soutěži pokračovat“, to byla slova Kris Nissena.
Devátou etapu, a už druhou v letošním roce, vyhrál Schlesser s Buggy Ford s náskokem 13 sekund před Alphandem s Mitsubishi, za kterým dojeli do cíle jeho kolegové Peterhansel, Masuoka i Roma. Tím se také Peterhansel a Alphand dostali do celkového vedení před Schlessera. Jediný, kdo s nimi zatím drží krok je Al Attiyah s BMW X3 CC a poprvé se do první desátky dostali také Kleinschmidtová (BMW X3 CC), která absolvovala svoji první etapu bez větších problémů a také Rus Šmakov s Buggy Zil.
Výsledky v 9. etapě: 1. Schlesser, 2. Alphand (+00.13), 3. Peterhansel (+4.14), 5. Masuoka (+8.38), 6. Roma (+14.27), 7. Al Attiyah (+14.34), 7. Sousa (+30.21), 8. Kleinschmidtová (+ 31.09), 9. Šmakov (+31.45), 10. Miller (+31.52)
Průběžné pořadí: 1. Peterhansel, 2. Alphand (oba Mitsubishi, +7.50), 3. Schlesser (Buggy Ford, + 1.25.32), 4. Al Attiyah (BMW, +2.02.2+), 5. Masuoka (Mitsubishi, +2.13.44), 6. Miller (VW, + 2.14.26), 7. Sousa (VW, + 4.12.29), 8. Gordon (Hummer, + 6.20.59), 9. Hernrad (VW Buggy, + 7.18.55), 10. Sainz (VW, + 7.30.19)
Zapletal postupuje kupředu
Jak viděl poslední dvě etapy Míla Janáček, spolujezdec Miroslava Zapletala, kteří jako jediní Češi bojují s Mitsubishi Pajero v kategorii osobních automobilů. Maratónské etapy oddělily zrno od plev.
„Náročné etapy, které měly navíc kouzlo toho, že mezi nimi nebyl servis, jsou za námi a my jsme stále ve hře. Zdá se to možná málo, ale když míjíte v nekonečných pískách Volkswageny do té doby vedoucího Giniela De Villierse či hned za ním jedoucího Carlose Sainze a dalších a dalších, je to víc než dost
Bohužel jsme po našem výpadku v etapě ze Zoueratu do Ataru, kdy jsme na trati opravovali spojku, další den startovali až na konci pole, neboť právě od Mauretánie se již startuje systémem kdy jsou osobní vozy promíchány s náklaďáky. Nic naplat, vzali jsme to opět jako na začátku a řešili jedno auto za druhým. Náročná etapa do Tichitu byla nekonečná. Organizátoři nám nedali opravdu ani metr zadarmo a speciálku, která měřila bez pár metrů téměř 600 km dojela většina automobilů za tmy, což se týkalo i nás vzhledem ke startu až v 11 hodin. Nepočítali jsme však s tratí plnou kamení a písku, ale co jiného lze v Africe čekat, že?. Prakticky za celou dobu jsme nezařadili vyšší než třetí převodový stupeň. Bylo to nekonečné, dvoje duny jsme zvládli bez větších problémů, ale lopatku a výjezdové plechy jsme použít museli. Nicméně to neznamenalo, jako u jiných hodiny kopání, ale jen lehká zaváhání, což nás zdrželo opravdu pár minut a jeli dál. Tento nekonečný „trial“ končil 50 km dlouhým kličkováním v hlubokém písku mezi velbloudí trávou. Odečítali jsme každých 100 metrů. Po dvanácti a půl hodinách jsme dorazili do cíle. Unavení, ale šťastní jsme v cateringovém stanu padli někdy okolo půlnoci. Tak, jak jsme vylezli z auta. Věděli jsme ale, že jsme zase o kus blíže cíli. Naše kličkování bylo i přes dva defekty a výměny kol úspěšné a vyneslo nám 51. příčku z této etapy. Po všech předjížděcích manévrech a hrabání se v rozježděných dunách jsme se těšili, že druhý den budeme startovat hned za první padesátkou. Omyl. Organizátoři si opravdu dělají co chtějí, a tak jsme ráno koukali na startovní pořadí a našli se opět až na konci, přesně tak jako předchozí den. Nic naplat, bojujeme dál. Opět jsme tedy vyráželi po desáté dopoledne a Nema byla více jak 500 km daleko.
Takže jsme měli opět před sebou všechny kamióny a „výletníky“, jak říkáme pomalu jedoucím vozům na trati. Mirek Zapletal, ještě ráno prošel auto. Vyměnili jsme vzduchový filtr, nafoukli odmáčklé kolo z dun, abychom měli do etapy alespoň dvě funkční rezervy a vyrazili na trať. Prvních dvacet kilometrů bylo náročných, neboť se v prachu špatně předjíždělo, ale pak se pole roztrhalo a nám se začalo dařit poměrně rychle dostávat dopředu. Oproti předchozí trati byla tentokrát fantastická. I když náročná a technická a místy opět „trialová“, většinou se dalo jet i v hlubokém písku a kolejích rychle a závěrečných zhruba 100 km po tvrdých štěrkových „skoro cestách“. Kupodivu se nám podařilo dojet do cíle za světla a bylo z toho skvělé 40. místo v této etapě a celkově se opět dereme nahoru a jsme na 61. místě absolutně. Nicméně podstatné je, že jsme stále v závodě a můžeme dál zažívat neopakovatelnou atmosféru, která kolem závodu panuje. Prach, špína, pot, únava…vše jde stranou. Jediné na co myslíme je přežít další den.“
V kamiónech stále Stacey
Ačkoliv devátou zkoušku vyhrál van Ginkel s Ginafem s náskokem 12 minut před Staceyem a Alešem Lopraisem, tak si vedení v kategorii kamiónů upevnil Holanďan Stacey. Na celkově druhého Mardějeva s Kamazem má náskok již tři hodiny, na třetího van Ginkela přes 4 hodiny a čtvrtý Aleš Loprais ztrácí takřka pět hodin. Zhruba necelých 20 s za ním je celkově Brazilec de Azevedo s Mírou Martincem, kteří dojeli v etapě na osmém místě. Šestý v náročné deváté etapě byl Tomáš Tomeček, ale vzhledem k časové penalizaci hned z první zkoušky je celkově dvanáctý.
Jindřich Lasík, 16.1.2007
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout