Autokaleidoskop

Tato událost rozpoutala veliké diskuse mezi širokou veřejností, neboť se bohužel nejedná první letošní případ s podobným koncem. Nechceme nikoho soudit ani nemůžeme, ale protože se na rallye pohybujeme od roku 1973 tak jsme už leccos viděli a prožili. Příčin nešťastné události bude hned několik – zrychlující se automobily, malé zkušenosti mladých jezdců, kteří usednou hned do silných automobilů a také diváci, přestože byli tentokrát na vyhrazených místech.
Mnoho jezdců se shoduje v názoru, že současné automobily jsou hodně rychlé a stále se zrychlují. Současná kategorie S2000 je na úrovni WRC, produkční vozy skupiny N mají hodně daleko k sériovým automobilům, za které jsou často proklamovány. Kresta přiznal, že takhle rychlou barumku ještě nejen, a to se jelo na mokru. Podvozky vozů jsou dnes tak dokonalé, že dokáží udržet automobil stabilní i ve vysoké rychlosti. Až na pak najednou „ustřelí“. Nejlépe to vystihl zkušený soutěžák Emil Triner: „Jenže najdi kde je hranice, tak jedu, jak jedu".
Asi by to chtělo najít jiné rychlostní zkoušky, kde se nebude jezdit na vytočenou šestku, nebo pokud možno co nejméně. Nesmíme zapomenout ani na specifický český asfalt, jaký nenajdete nikdo v Evropě. Tak uskákaný a hrbolatý máme jedině u nás. Ale není vůbec jednoduché najít asi vhodné cesty, nebo i šotolinu, protože ne všude jsou rallye tak nakloněni jako na Zlínsku. Podle posledních zpráv mají být rychlé úseky zpomaleny umělými retardéry. Nápad možná dobrý, ale během několika sekund vůz bleskově nebere zpátky svoji rychlost.
Druhou příčinu mohou být malé zkušenosti mladých jezdců a často i jejich nerozum. Jako by auta řídily počítače. Každý vám řekne, že na tříkilometrové zkoušce nic neztratíte ani nic nezískáte, navíc když už máte na největšího soupeře půlminutový náskok. Správě to vyjádřil Josef Kopecký, mistr Evropy v závodech do vrchu a otec továrního jezdce Jana. Nechal se slyšet, že mladí kluci, kteří to nemají v hlavě v pořádku, by rally neměli vůbec jezdit“.
A musíme jen s ním souhlasit. Když někdo osmkrát rozbije auto, tak asi něco není v pořádku. Rallye se odjakživa nevyhrávaly jen rychlostí, ale také taktikou a zdravým rozumem. Dnes se bohužel z rallye staly sprintérské závody. Dřív měřila soutěž také třeba víc než tisíc kilometrů, každá rychlostní zkouška jiná. Ale to je minulost.
Po Bohemia Rally jsem se bavil s motorářem Tomášem Fuchsem, bývalým soutěžákem, který dění na naší scéně stále sleduje a v podstatě řekl to samé. V rallye je třeba nejen umět šlapat na plyn, ale také používat mozek. Kdo má dneska peníze, tak si může koupit nebo pronajmout rychlé auto a hned se postaví na start rallysprintu. Podle řádů by jich mě absolvovat pět a bez ohledu na výsledky pak může jezdit mezinárodní šampionát.
Za dob Svazarmu existovalo trojstupňové mistrovství. Kdo chtěl jezdit, musel nejdříve absolvovat seriál oblastních soutěží a pokud v nich uspěl, tak postoupil do mistrovství ČR. Někdo za rok, jiný za dva tři roky, někdo vůbec. Když pak uspěl v mistrovství ČR, tak mohl teprve jezdit „federál“. Nejdříve po dvou letech a absolvování zhruba deseti rallye, jejichž délka byla na úrovni dneška, nebo i delší. A to se podařilo málokomu, protože i v nižších přeborech byla silná konkurence. Nechceme chválit Svazarm, ale něco v sobě tenhle systém měl. Dnes by asi už nešel aplikovat, ale určitě je třeba začínat s méně výkonnými automobily. Dalším problémem jsou bohatí podnikatelé.
Třetím oříškem je bezpečnost diváků, ale ať pořadatel dělá maximum, jako v případě Barum rallye, tak nikdy nejde zabezpečit celá trať na sto procent. I kdyby se zřídily divácké zony, vypáskovala se všechna nebezpečná místa, tak se divák může objevit kdekoliv na trati, i tam, kde ho nikdo třeba ani nečeká. A havárie se také může sdát kdekoliv, protože fyzikální zákony platí, ale občas se havárie vymykají lidskému rozumu. Každý divák by měl přemýšlet a vybírat si místa opravdu bezpečná, a ještě se mít neustále ve střehu. Pamatujte – opatrnosti není nikdy nazbyt.


J.Lasík 5.9.2012