Autokaleidoskop

 

Posledním zkušebním testem v „teplých krajích" (místa s nadprůměrnými teplotami) zkušební období skončilo. Těžištěm konečných zkoušek nulté série byly střešní systém CSC, karoserie a rovněž součásti hnacího ústrojí a brzdového systému.

Zkušební technici objeli s modelem Eos 25krát kolem zeměkoule. Deset prototypů a deset vozů nulté série muselo ve zrychleném režimu projít celou životností automobilu. První prototypy, nazývané konstrukční krok 1, najezdily během několika týdnů na testovacím polygonu VW v Ehra-Lessien poblíže Wolfsburgu celkem 108 800 kilometrů, při nichž se simulovaly podmínky mírného středoevropského klimatu.

V následujícím konstrukčním kroku 2 bylo vyrobeno dalších osm prototypů, které měly již blízko k sériové výrobě. Díky předběžným výpočtům a počítačovým simulacím probíhají dnes všechny testovací programy mnohem dokonaleji než dříve. V konstrukčním kroku 2 technici potrápili prototypy Eos na 497 600 km někdy zrádných silnic, včetně strmých horských průsmyků a nejnáročnějších terénních cest. Na mnoha z ujetých půl milionu kilometrů byly prototypy vystaveny extrémním povětrnostním podmínkám. Během této fáze najely Eosy 69 900 km, tedy v klimatických podmínkách nejvyšších teplot. Dalších 62 000 km následovalo v arktických podmínkách, v zimních oblastech nad polárním kruhem a při teplotách, jimž Eos nebude během skutečného života vystaven ani v Evropě, Asii ani Severní Americe. Nicméně, i při arktických teplotách se první pětidílná střecha na kupé-kabrioletu dala snadno otevírat a zavírat. Takže ani v Hamburku, ani v New Yorku nemůže zima narušit mechanismus otevrání střechy.

Ježdění na věčném ledu potvrdilo, že výkonné topení Eosu je při zimních jízdách kabrioletem spolehlivým společníkem. Totéž platí o rychle reagujících příplatkových vyhřívaných sedadlech.

Některé testy se provádějí nejen na otevřených silnicích, ale určené systémy musí prokázat svoji odolnost i v aerodynamickém tunelu. V něm specialisté na aerodynamiku optimalizovali součinitel aerodynamického odporu, který je pro chování nového modelu v každodenním používání podstatný. Tunel posloužil i ke snížení hluku větru na minimum, což je pro kabriolet kritický faktor, nezapomělo se ani na vyladění vlastností vozu za deště. Celkem strávily prototypy v aerodynamickém tunelu na 350 hodin. Více než 143 hodin probíhalo měření teplot na válcovém dynamometru, který byl integrován do speciálního aerodynamického tunelu.

Vývojáři automobilky VW provedli s vozy nulté série poslední důležitou část testování. Pro tuto etapu bylo vyrobeno deset vozidel na výrobní lince s originálními výrobními nástroji. Testování začalo automobilem, který najezdil 100 000 km v mírném klimatu. Výsledky posloužily k ověření dosud dosažených hodnot. Následujících devět vozidel nulté série najezdilo dalších 286 900 km: 52 400 km v podmínkách teplých krajin a 30 400 km v podmínkách krajin mrazivých.

Celková vzdálenost testovacích jízd dosáhla impozantního čísla: Zkušební jezdci najezdili celkem 993 000 kilometrů v nejrůznějších částech světa, jak v arktických mrazech (92 400 km), tak rovníkových vedrech (122 000 km).

Teprve potom udělilo představenstvo společnosti VW zelenou k zahájení sériové výroby. To byla poslední překážka, kterou nové kupé-kabriolet muselo překonat.

 

Jindřich Lasík, 16.6.2006