Autokaleidoskop

Žádný jiný automobil nesklidil na největším asijském autosalonu takový obdiv jako Pivo II. Čtyři poháněná kola vozítka dlouhého 2,70 m a vysokého 1,68 m jsou umístěna mimo karosérii, která tvoří buňka pro řidiče a dva spolucestující a otáčí se jako u nějakého bagru. Vůz může jezdit dopředu, dozadu i do strany a během pohybu dokonce měnit rozchod kol a díky otočné kabině může zaparkovat i z boku. Takže se vejde do každé mezery vhodné pro parkování. Dopředu i dozadu jede stejně rychle.
Jen málokdo však ví, že Pivo II vymyslel Tobias Nagel, mladík z Drážděn, který pracuje třetím rokem v oddělení designu koncernu Nissan.
A jak se dostal z Drážďan až do Tokia? Vyrůstal v drážďanské čtvrti Cotty, poté studoval v Halle obor design a odtud odešel jako výjimečný student na roční stáž do Helsinek. Tam udělal kreativní muž ze Saska na jistého japonského profesora takový dojem, že jej doporučil firmě Nissan. „ Potom mi Japonci zaplatili ještě dvouleté studium v Londýně“, říká Tobias Nagel. „V roce se přestěhoval do Tokia, do zrestaurované staré zástavby, do bytu o rozloze 38 m² za nájemné 800 eur. „Pro japonské poměry velká bouda“, směje se. „Není tam ani jídelní stůl ani židle, v kuchyni je sklápěcí stůl se stoličkou. Žije se jako všude v Japonsku na lehkých matracích. Alespoň nemůže nic spadnout, když se třese zem“.
Jeho pracovní den začíná v 10 hodin a končí v osm, večer, jako akademik má nárok na sedmnáctidenní dovolenou. Ve volném čase navštěvuje jazzové kluby nebo si zajde na večeři. „Mnohé syrové pokrmy jako sushi, kuřata či zelenina jsou chutné. Někdy mi chybí opečená klobása, řízek nebo pivo. Rodina mu alespoň pravidelně posílá pravý uherák.
„Ve firmě hovoří naštěstí téměř všichni anglicky a k nákupu stačí znát pár japonských slovíček“. Nadšené kritiky si však o svém automobilu v novinách nemohl přečíst. Japonských písemných znaků Kanji existuje na tisíce. Každý pro jedno slovo a člověk se je musí naučit nazpaměť. „Dvacet slov už umím, po třech letech v Japonsku to není špatné“ dodává s úsměvem.

Jindřich Lasík, 14.12.2007