Autokaleidoskop

Kdy jste se stal motorkářem?
To bylo v roce 1970, kdy jsem si koupil Jawu 50 Mustang za úspory, které jsem šetřil celé dětství. Stál tehdy 4100 korun. Tři jsem měl a tisíc sto mi doplatil tatínek. Byl to pro mě zázračný stroj, na kterém jsem vtrhnul na Slánsko a přilehlá teritoria. Pak jsem si po třech letech udělal řidičák na auto. Můj liberální tatínek mě nechal jezdit, kam jsem chtěl, tak jsem měl poměrně dlouho motorkářskou pauzu. Kolem roku 2000 mě na motorku vrátil jeden můj známý. Měl po své manželce nevyužitého Harleye. Když spolu chodili, tak ona s ním jezdila v rámci nadšení a jakmile si ho vzala, tak s tím přestala. Hledal tedy parťáka na vyjížďky na dámském Harley a tím jsem se stal já.

Vlastníte legendární Modrou Electra Glide - proč jste si vybral zrovna ji? Inspiroval Vás stejnojmenný film?
Po vyjížďkách na dámském Harley jsem dospěl k názoru, že motorky se rozdělují do dvou kategorií. Na kapotované a nekapotované. Nekapotované jsou ty, na kterých se perete s větrem a dělá vám to radost, kapotované jsou ty, na kterých se perete se vším ostatním. Mě souboj s větrem, zejména poté co mě čmelák trefil do nosu, nezaujal, a tak jsem se rozhodl pro kapotovaný stroj. Při vybírání jsem měl tři favority a dodnes mi někteří fandové tvrdí, že jsem se špatně rozhodl. Vybíral jsem mezi Hondou Goldwing, jedním bavorákem a Harleyem. A protože jsem byl s odpuštěním odkojen dámským Harleyem, a také kamarádi jsou fandové této značky, považoval jsem za správné loajalitu dodržet. A tak mě ze Švýcarska přátelé přivezli modrou Electra Glide. Znám samozřejmě i film a modrá Electra Glide je i pro mě jistým symbolem. Takže i ten film mě do jisté míry ovlivnil.

Vaším druhým miláčkem je Harley, který za druhé světové války patřil do výzbroje americké armády. Sběratelé považují tyto exempláře za klenoty svých sbírek.
Za prvé musím říct, že jsem na něm nikdy nikde nebyl a nikam na něm nejezdím. Pouze ho občas nastartuji. Je to skutečně sbírkový klenot. Mimo jiné i proto, že ovládání tohoto stroje je absolutně jiné než u jiných motorek. Všichni vědí, že má například spojku na levou nohu a ke všemu se vymačkává opačně než v autě. Je to nezvyk a když pak vznikne při jízdě nějaká složitější situace, tak rychle si vzpomenout, že máte ovládání spojky na patě levé nohy není jednoduché. Nejezdím na něm tedy pouze proto, že je to skutečný klenot, ale i z toho důvodu, že se bojím, že by to mohlo špatně dopadnout.

Motorkáři prý tvoří zvláštní komunitu, kde platí nepsaná pravidla. Považujete se za jejího příslušníka, nebo jste spíš samotář?
Pokud bych si měl vybrat, tak jsem spíše motorkářský samotář. Na srazy vůbec nejezdím a nikdo mě na žádném nemohl vidět. Několikrát jsem se zúčastnil společných jízd maximálně deseti motocyklů. V devadesáti procentech případů jezdím sám nebo s kamarádem ve dvou.

Říká se, že při jízdě na silném stroji řidič prožívá neopakovatelné pocity.
Sám pro sebe jsem si udělat seznam radostí, které motorka přináší. První radost je, že jde o komunitu, která se vzájemně zdraví. A mě dělá radost to, že vám zamává kluk, policista nebo děda (zajímavé je, že to nedodržují lidé na skútrech). Je to rozdíl, protože pokud se někdo z politické scény pozdraví, tak většinou neradostně. Druhou radostí je pozitivní vnímání veřejnosti. Když zastavíte u venkovské hospody, tak všichni od štamgastů u piva až po malá děvčátka se o motorce baví, jdou si ji prohlédnout a dělá jim to radost. Třetí radost je, když třeba projíždíte na jaře serpentýnami křivoklátských lesů, všechno kvete a je krásně, tak jde o jakýsi typ turistického zážitku. A čtvrtá radost - motorka je nádherná hračka. To je to samé jako anglické autíčko pro dvanáctiletého kluka. Potom, a s tím jsem měl asi začít, ta motorka váží čtyřista kilogramů! A rozjet se, otočit do protisměru – to je velký kumšt. A tak když se vám povede zastavit na lesní šikmé cestě, nebo se na ní otočit, tak to máte také velkou radost.

Mnozí motorkáři prý považují svoje stroje za umělecká díla. Jak svůj Harley vnímáte Vy?
Nedávno jsem byl v prodejně motorek a prodavač mi řekl, že firma Harley Davidson je největším výrobcem veteránů na světě. To jsou skutečně klasické motorky, které jsou moderními veterány. Já mám k motorce vztah výborný - mám jí pro radost a je to krásná hračka. Ale umělecké dílo bych v tom neviděl.

Kde jste byl na motorce nejdál?
Jezdím pouze po Čechách a neopustil jsem ani hranice. Mám ji pouze jako okamžitou relaxaci. Když vím, že mám třeba pár hodin volna, tak na ni sednu a ujedu stopadesát kilometrů. Abych se sbalil a za tři týdny se vrátil, to mi profese neumožňuje. Maximálně mohu někam odjet v pátek večer a vrátit se v sobotu odpoledne.


Je jízda na motorce skutečně nebezpečná, nebo jde o oběti vlastní frajeřiny?
Tak nebezpečné to je, to jsem si sám vyzkoušel. Stokrát si můžete myslet, že máte všechno pod kontrolou a nic špatného neprovedete. Ale stačí, aby jakýkoliv jiný nepozorný účastník, který v okamžiku kdy ho předjíždíte, začne předjíždět a náhle vybočí do druhého pruhu. Na motorce jste samozřejmě více zranitelní než v autě. Musím říct, že jsou situace, kvůli kterým se vyhýbám dálnicím a jezdím po nich pouze tehdy, když mi nic jiného nezbývá. Například souběžná jízda vedle kamionu je nepříjemný stres. Že to ale někteří motorkáři vysloveně frajersky přehánějí a ženou ježdění do extrému je evidentní. Chtěl bych podotknout, že jízda na Harleyi při jeho hmotnosti a relativně malém výkonu, je něco jiného než jízda na lehké motorce s dvojnásobným výkonem. Abych citoval toho, kdo mě k Harley přivedl: „Neboj se, my jezdíme pomalu. Oni by nás jinak neviděli.“


Jaký jste jezdec: poklidný,pomalý, rozvážný, vášnivý?
Vždy jsem si myslel, že rozvážný. Pak jsem ale jel s několika kamarády a ti říkali, že jsem blázen. Jinými slovy: mnohem méně rozvážný než byli oni. Pak jsem se vyboural a od té doby jezdím pomaleji. Takže teď mohu říct, že jsem jezdec už rozvážnější. Víte, dokud se člověk s tím rizikem nesetká přímo a neuvědomí si ho, tak má tendenci to podceňovat. Spadl jsem na Jawě 650 v létě a záda mě bolí ještě dnes.

[b]Motorkáři, mají své sny. Uspokojil jste už své motorkářské vášně nebo ještě máte nesplněný a snad i tajný sen?[[/b]
Mám sen, samozřejmě. Kdyby tomu bylo opačně, tak se nemám na co těšit. Mým snem je ten nejlépe vybavený, nejsilnější a nejnachromovanější Harley, který se jmenuje Křičící orel. Ještě krásnější varianta Electra Glide.

Děkujeme za rozhovor

ConPro, 28.12.2007