Autokaleidoskop

Svojí premiéru měl v Mercedesu Benz S 600 Coupé (C 140). Několik měsíců poté následovalo jeho zavedení také v limuzíně třídy S (W 140) a v Roadsteru SL (R 129). Zásluha o rozšíření systému ESP® ve větším měřítku patří ale třídě A: Jako reakce na tzv. „losí test“ se od února 1998 dostal do její sériové výbavy. Již v srpnu 1999 měly téměř všechny osobní vozy Mercedes-Benz stabilizační systém ve své standardní výbavě.
Elektronický systém stabilizace směru jízdy ESP® snižuje nebezpečí smyku při jízdě do zatáčky a v extrémních situacích jako je náledí nebo mokrá vozovka udržuje vůz ve zvolené stopě. Bezpečnost zvyšuje cíleným brzděním jednotlivých kol tak, že již při začínajícím smyku působí proti tomuto nechtěnému pohybu a řidiči zůstává zachována možnost vůz ovládat. Při přetáčivém pohybu je korekce směru vozidla dosahována přibrzďováním předního kola na vnější straně zatáčky, při nedotáčivém pohybu brzdí zadní kolo na vnitřní straně zatáčky. Přídavným účinkem funkce ESP® je snížení výkonu motoru, které vůz zpomaluje.


Historie systému ESP®

Arjeplog, severní Švédsko, březen 1994: Na zamrzlém Hornovanském jezeru jezdí dva zkušební vozy Mercedes-Benz po upravené kruhové dráze. Zatímco jeden z nich krouží po zvolené stopě bez problémů, druhý má s udržením stopy evidentní potíže. Záď mu na ledě stále ujíždí, a tak musí směr jízdy korigovat, aby vůz poté znovu zrychlovat. Podél testovací dráhy sledují rozdílné způsoby jízdy novináři z celého světa. Ti dostali příležitost na vlastní oči spatřit světovou premiéru jednoho z milníků automobilové techniky. Vůz, který se neodchyloval od zvolené stopy byl vybaven aktivním systémem bezpečné jízdy ESP®.
Cestu systému ESP® připravil protiblokovací systém ABS, který oslavil premiéru ve třídě S v roce 1978. Několik let poté přišel ke slovu systém regulace prokluzu kol ASR, zavedený do série v roce 1981. Reguloval podélné síly mezi pneumatikou a vozovkou, ovšem ne při brzdění jako ABS, ale při rozjezdu, kdy přibrzďoval protáčející se kola a zároveň snižoval točivý moment motoru. Následovala závěra diferenciálu (ASD, 1985) a inovativní stálý pohon všech kol 4MATIC (1985). Společným znakem těchto systémů je pomocí moderní mikroelektroniky a hydrauliky omezit prokluz kol a zlepšit tak dynamiku automobilu v podélném směru.

Bezpečnost jízdy ve všech situacích

S dosaženými úspěchy nebyli technici spokojeni. Soustředili se na další cíl – zlepšení bezpečnosti jízdy za všech okolností, to znamená i při průjezdu zatáčkou, během vyhýbacího manévru nebo při jiných jízdních situacích, kde se vyskytují příčné síly znamenající vysoké riziko vzniku smyku. Byl odstartován další projekt s pracovním názvem „Regulace příčného skluzu“, kde inženýři hledali technické možnosti získat pod kontrolu smykový pohyb osobního vozu a cílenými zásahy na podvozku, motoru a převodovce ho co nejúčinněji eliminovat. Po počítačových simulacích a počátečních zkouškách v reálu byly v roce 1987 připraveny první zkušební vozy, které s tímto systémem ujely tisíce kilometrů.
Současně svoje schopnosti prokázal tento vynález na simulátoru jízdy v Berlíně. Tady si vyzkoušelo 80 řidičů jízdu rychlostí 100 km/h na imaginární silnici, kde je na čtyřech zatáčkách čekalo náledí reprezentující asi o 70 procent nižší koeficient adheze než je běžné.
Výsledek byl následující: Bez ESP® nemělo 78 % účastníků žádnou šanci se s automobilem udržet na vozovce a vlivem smyku způsobili až tři nehody. S pomocí aktivního systému bezpečné jízdy proběhly všechny jízdy bez smyku. Nebylo tedy divu, že vývojáři s vyzkoušením ESP v praxi neotáleli. Vývoj sériové verze začal v roce 1992 a ukončen 1995.
Pokud by byly všechny automobily v Německu vybaveny systémem ESP®, zabránilo by se ročně více než 20 000 těžkých dopravních nehod s počtem obětí přesahující 27 000.