Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Martin Trdla - Při focení přemýšlím

Kolem tratí automobilových závodů se pohybuje velké množství fotografů, ať amatérských, profesionálních nebo poloprofesionálních. Zpravidla fotí „do šuplíku“ a stojí v jedné zatáčce. Fotky mají pak jako přes kopírák. Známe, ale jednoho, který dokáže zachytit atmosféru jako málokdo. Jmenuje se Martin Trdla a je z Jablonce nad Nisou.

Poprvé jsem Martina Trdlu potkal na rychlostní zkoušce Rallye Lužické hory v roce 2008. Jak to bývá, při čekání na auta jsme se dali do řeči a už tehdy mě sympatický a usměvavý mladík zaujal svými názory a vědomostmi. Tehdy mu bylo 20 let a studoval. Během let jsme se potkávali častěji a s nástupem internetových médií jsem začal sledovat a obdivovat jeho fotky. Z velkého archivu jsme zvolili několik fotografií, ale věřte, vybírání bylo hodně těžké.


Jak jsi se k fotografování vlastně dostal?

Už jako kluka nás s bráchou tatínek brával na motoristické podniky v okolí Liberce, jako byla Rallye Liberec, autokrosy na Sněhově nebo různé motokrosy nebo endura. První rallye jsem viděl v roce 1998. O dva roky později mi tehdá půjčil svůj fotoaparát Zenith, k tomu dva prošlé barevné kinofilmy a já zkusil fotit rychlá auta. Pár snímků se mi na Rallye Paramo vcelku povedlo, jeden snímek Milana Doláka s Corollou jsem vám vybral. Od té doby mě focení chytlo a zůstalo dodnes. Před jedenácti lety jsem si pořídil před Barum Rallye poprvé digitální zrcadlovku Canon eos 450. Kdysi jsem zkoušel také točit na osmičku, abych měl co nejvíc materiálu.


Víme, že fotíš hlavně rallye, a ještě k tomu většinou na hodně zajímavých místech. Jak je najdeš?


Ideální je si trať rychlostních zkoušek projet tam i zpátky, rozhlížet se po krajině a také sledovat odkud bude svítit slunce. Jenže na to už dnes není tolik času, nikdo ty litry nafty navíc nezaplatí a asi jsem taky trochu zlenivěl, navíc tratě se často opakují a jsou mi známé. Je to závod od závodu. Kolikrát přijíždím rovnou na soutěž, místo například vytipuji dle onboardů a u rychlostních zkoušek pak improvizuji, hledám nové, lepší záběry, nachodím desítky kilometrů.


Jak je možné, že tvoje fotky vypadají jinak než od ostatních fotografů, kteří se zaměřují jen na automobily.


Možná proto, že příliš nemám rád, když je auto přes celý obraz. Snažím se auto zakomponovat do krajiny, do zajímavého prostředí, kde se rallye koná. Hledám hrady, rozkvetlá pole, kapličky, otevřené krajiny a podobně. Pro tyhle záběry je například Itálie země zaslíbená, rád se tam vracím. Už trochu nostalgicky vzpomínám na jednu soutěž historiků přímo v srdci Toskánska. Jezdila se na jaře po tratích bývalé Rally San Remo, všechno kvetlo, ráno ležela mlha v údolích, do toho paprsky slunce, naprostá volnost, svoboda a pohoda při focení, nádhera. Bohužel teď se jezdí až koncem listopadu, pořadatelé přitvrdili a prohánějí se tam soudobá auta.


Máš svoje oblíbená místa nebo rallye?


Srdcovou záležitostí je bohemka, dříve škodovka, protože mi jezdí tak říkajíc kolem baráku. Jako malý kluk jsem utíkal ze školy, abych viděl ty velké kluky třeba při seznamovačkách. Zajímá mě její historie, kde všude se jezdilo. Znám dokonale současné tratě a měl jsem možnost se po nich i v ostrém tempu sklouznout. Bohužel jezdecky je zajímavější než na focení. Pořád ale mám za to, že je to s přehledem to fotogeničtější z našeho mistráku. Uvidíme, co letos, když se trať vrací na stará místa, kde se třeba dvacet, třicet let nejelo. Klobouk dolů před snahou organizátorů obměňovat trať.



Navštívil jsi celou řadu světových rallye, jako je Sardínie, Wales, Švédsko, Portugalsko a další třeba i méně známé. Máš ještě nějaký sen, kde by sis rád zafotil?


Ani snad ne. Když si chci jet zafotit nějakou soutěž vyloženě pro radost, bez tlaku na nějaký výstup pro konkrétní tým, tak si vybírám něco, kde jsem ještě třeba nikdy nebyl, co jsem ještě nezažil. U mě jsou rozhodnutí navíc dost spontánní, než plánovaná dopředu. V poslední době mě lákají spíš rallye historiků. Neříkám ale, že bych se na některé soutěže nechtěl vrátit. V San Marinu na Legendách jsem byl například devětkrát, a moc rád, protože pokaždé jsem tam zažíval něco nového, ale toho nového tam bylo čím dál míň a poslední ročníky už jsem vynechal. Chci si rally hlavně užít a spojit třeba s krátkou dovolenou.


Kariéra profesionálního fotografa Tě neláká?


Příliš ne. Musel bych fotit i to, co mě nebaví. Dost nabídek odmítám, jde hlavně o svatby, je to na mě málo akční a příliš strojené. Ale nikdy neříkej nikdy. Jsou to taková otevřená zadní vrátka.


Možná se ani nedivíme. Víme o Tobě totiž, že máš docela zajímavé zaměstnání.


Absolvoval jsem sice zahraniční obchod na Vyšší odborné škole, ale ekonomie a papírování není nic pro mě. Radši chodím s dětmi po kopcích. Už deset let se ve sportovní agentuře věnuji práci s dětmi. V zimě pořádáme kursy lyžování. V létě je pak třeba učíme jezdit na kole, pořádáme sportovní tábory, rodinné dovolené, školy v přírodě, a podobně. Práce s dětmi mě baví, jsem stále mlád a dělám, co mě baví. Život je krátký a je třeba si ho užít.


Máš nebo měl jsi nějaký vzor?


Vzor nemám, ale obdivuji například německého fotografa a novináře Reinharda Kleina. Mám rád jeho fotky a to dobrodružství, které kdysi na těch maratónských soutěžích zažíval a jak to popisuje ve svých knihách. Několik jich mám a rád si v nich listuji. Tuhle dobu, zlatou éru rallyesportu jsem bohužel nezažil, a proto si ji snažím přiblížit na rallye historických automobilů. A někdy i čirou náhodou. Letos na Korsice pustil pořadatel mezi dvěma průjezdy současných aut asi stovku historiků. To byla nádherná. Řadu aut jsem viděl vůbec poprvé jako extovární Renaulty 11 Turbo nebo prototypy Carrery RS a to focení mě bavilo skoro víc jak samotné WRC.


Prozraď čtenářům, jakou techniku používáš? A případně, co bys doporučil začátečníkům.


V současné době fotím s Canonem 7D Mark II, není to žádná raketa za milion, ale parťák do nepohody, který zvládne fotit i v náročných klimatických podmínkách. K tomu pár skel, mezi kterými nejčastěji nasazuji 70-200/f4 a hlavně širokáče, oblíbený mám ultraširoký 8-16 mm, bohužel na zrovna na něj nelze nasadit UV filtr, a proto už dostala optika od odletujícího kamení párkrát co proto a na obrázcích je to znát. A začátečníkům při focení rally bych doporučil hlavně myslet na svoji bezpečnost a nelehat si hned bezhlavě do prvního příkopu, rallye může být nebezpečná a žádná fotka nestojí za neúměrné riziko, krásný fotky se dají často vykouzlit i zpoza mlíka. A pak samozřejmě fotit a fotit, najít si svůj styl, který ho bude bavit.


Děkujeme za rozhovor

JL 29.10.2021
Foto Martin Trdla



Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Adus s.r.o.

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2024 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar