Autokaleidoskop

My jsme se s Mariánem Chytkou během křtu jeho knihy Dakar is my lifestyle, kterého se zúčastnili mj. i Nani Roma, Rafal Sonik nebo Tomáš Vrátný z Bonver Dakar Project Teamu, který se také zasloužil o vydání této unikátní publikace.



Jak a kdy jste vás napadlo fotit automobilový sport, respektive dálkové maratony.
Prvně začít fotit mě napadalo tak, že jsem dostal na vánoce fotoaparát, abych fotil svého bratra, který jezdil soutěže cross counry. To bylo tuším v roce 2007 nebo 2008, ale upřímně řečeno, ze začátku mě focení příliš moc nebralo, největší zlom přišel asi v roce 2010, kdy jsem se poprvé podíval na Dakar. Tehdy v takovém napůl pracovním, napůl výletním režimu a tam už mě to chytlo o trochu více. V létě téhož roku jsem ještě na dva měsíce zavítal na Island, začal se věnovat i krajinkám a postupně do focení spadnul úplně.



Vzpomínáte si ještě na první soutěž v roli fotografa, případně jen diváka. Máte přehled, kolik soutěží jste už navštívil. Fotografujete i něco jiného než rallye?

Mým prvním závodem v roli diváka byla Italian Baja před jedenácti roky. Na tento podnik jsme se jezdili dívat pravidelně a v roce 2011 nastartoval i moji kariéru. Přesný počet soutěží nedokážu určit, ale určitě to bude někde kolem stovky, jen letos jsem navštívil nebo mám ještě v plánu celkem 30 akcí. Nejdůležitější jsou pro mě závody světového poháru v cross country rally a samozřejmě Dakar, k tomu objíždím seriál klasických rally na Blízkém Východě a v neposlední řadě mám taky spoustu práce od Monster Energy, pro který fotím vybrané podniky MS v motocrossu, rallycrossu, ploché dráze, driftových soutěžích, apod.



Prozraďte, jakou používáte techniku a objektivy. Technika musí během rallye asi hodně trpět? Není vám jí někdy líto?

Používám výhradně fotoaparáty a objektivy od Canonu a to sice proto, že první foťák, který jsem dostal, byl právě Canon, a tak mě po postupných upgradech zůstávaly různé komponenty, případně objektivy, které spolupracují i s novými aparáty, takže jsem ani nikdy o změně nepřemýšlel, protože už mám tolik věcí ke Canonu, že by bylo zbytečně moc nákladné přecházet k nějaké jiné značce. A taky třeba říct, že jsem s Canonem spokojen a není třeba, proč měnit. Technika samozřejmě trpí, a když jste uprostřed pouště, tak se tomu prostě nevyvarujete, ať chcete nebo nechcete. Samozřejmě, že je mi techniky občas i líto, ale bohužel se s tím nedá nic dělat a je to pracovní náčiní, které se opotřebovává. Snažím se, co nejméně měnit objektivy, proto mám tak čtyři těla, a dělat cokoliv, co by mohlo foťákům zbytečně ublížit. Na druhou stranu jsem pro dobrou fotku ochoten udělat v podstatě cokoliv a nejsem limitován tím, že bych něco neudělal, protože jsem chránil techniku.



Jak se na rallye dopravujete, soutěže bývají dlouhé, často v těžko přístupných končinách...Dostáváte tipy od pořadatelů, kde by mohly být zajímavé úseky nebo se řídíte vlastní intuicí při výběru vhodného místa na fotografování.

Na devadesát procent akcí létám a až na místě si půjčuji auta z půjčovny nebo se domluvím s někým, kdo vím, že na rally jede a bere své auto, ale to jen minimálně. Nerad jsem totiž závislý na někom jiném a raději si o tom, kde a kdy pojedu rozhoduji sám. Specifický je Dakar, kde mám vlastní auto, přizpůsobené k tomu, aby tam vůbec mohlo jet, protože na Dakaru musí mít i novinářská auta ochranný rám, sedačky, vícebodové pasy, větší nádrž, apod. V tomto případě to nejde řešit půjčením auta z půjčovny, a ani nepřipadá v úvahu se jen tak někomu přidat. Na Dakaru mám až moc velkou zodpovědnost a nechtěl bych, aby má práce závisela na někom jiném. S výběrem míst je to různé, záleží to závod od závodu, a jak jsou pořadatelé ochotni spolupracovat, ale ve většině případů je to jen vlastní výběr a intuice.



Cestujete po světě sám nebo s přáteli?

Na většinu z podniků cross country beru s sebou svého bratra (toho, kvůli kterému jsem začal fotit), který mi s focením a nejen s ním, ale i s řízením, navigací, apod. začal pomáhat. Pokud se jedná o závod, který je daleko nebo zbytečně nákladný, tak jezdím fotit sám, ale většinou jsem v autě s kamarádem z Polska, který dělá videa a má podobnou klientelu jako já, takže si nekonkurujeme, ba naopak pomáháme a máme na rally společné zájmy, za kým a kdy jet nebo nejet.



Do které oblasti se rád vracíte a proč? Máte nějakou vyloženě oblíbenou akci?


Oblíbenou akcí a i v podstatě geografickou destinací je Dakar a předpokládám, že to tak zůstane napořád. Jak se tam člověk jednou podívá, tak tam chce už každý rok a já nejsem výjimkou. Závod sám o sobě je prostě něčím výjimečným a nedá se srovnat s ničím jiným. Samotná Jižní Amerika je mi strašně blízká a Argentina je země, do které se pokaždé strašně rád vracím. Mimo Dakar pak v rámci světového poháru ještě Abu Dhabi a španělská Baja.




Kterých jezdců si vážíte a proč? A jak Vás berou?


V prostředí cross country rally znám prakticky každého a těžko vybrat, koho si vážím nejvíce. Mám výborný vztah s týmem X-raid (MINI), s kterým spolupracuji už čtvrtým rokem a mezi jeho jezdci mám asi nejblíže k Nanimu Romovi a poslední dobou taky k Orlandu Terranovovi. Mimo tyto dva mám skvělý vztah s Nasserem Al Attiyahem a Yazeedem Al -Rajhim, pro které mimo cross country dělám i rallye šampionát na Blízkém východě. Většina jezdců, teda mám alespoň ten pocit, mě bere veskrze pozitivně a to se projevuje i v tom, že mě doporučují dalším lidem a to i mimo cross country rally a jsem s nimi v kontaktu nejen během závodů. Specifické je prostředí ploché dráhy, kde mě přijali až neskutečně. Přestože jsem byl v tomto roce pouze na dvou akcích, tak si dovolím tvrdit, že zde mám mezi jezdci spoustu přátel. Zpočátku mě plochá dráha nijak nezajímala ve srovnání např. s motocrossem, rallycrossem nebo rally, ale nakonec se ukázalo, že je to hlavně o lidech, s kterými zde spolupracuji a nyní se na každou další plochou dráhu těším víc, než na cokoliv jiného.



U nás zatím žádnou pořádnou soutěž typu baja nemáme. Co je podle Vás důvodem, proč to u nás nejde, když třeba v Polsku nebo Maďarsku už podobné soutěže mají.


Je to škoda a člověka to zamrzí, že se nemůže podívat na žádnou soutěž v Česku a pokaždé musí za prací do zahraničí. Největší problém a rozdíl oproti okolním státům je samozřejmě vhodný prostor, k tomu, aby se jednalo o soutěž světového, potažmo evropského formátu je potřeba rychlostní zkoušky v řádech desítek, ne - li stovek kilometrů. Když už by se i nějaký našel (jako v případě Bohemian Baja), tak se najde velké množství lidí, které tomuto sportu nepřejí. A vzhledem k tomu, že je na jednom místě zainteresovaných x subjektů, tak se jen těžko někdy podaří všechny přesvědčit a vyřídit veškerá povolení k tomu, aby se závod mohl uskutečnit. Třeba Polsku vídáme velký rozdíl v počtu účastníků. Tam se tento sport během posledních pěti let neuvěřitelně rozrostl, což má u nás právě opačnou tendenci a pak logicky chybí peníze na organizaci nějakého závodu.



Nelákalo Vás někdy zkusit si zajet někdy maraton nebo aspoň baju?

Jsem spokojen s pozicí, kterou na závodech zastávám, focení mě naplňuje a dle mého názoru je lepší na tomto sportu nějaké peníze vydělávat, než je do něj cpát, protože samozřejmě se jedná o velice nákladný koníček, jako ostatně jakýkoliv jiný motoristický sport. Jednou jsem sednul s bráchou na testování do auta a to skončilo v kotrmelcích a od té doby nějak nemám potřebu se dovnitř do auta cpát.




Děkujeme za rozhovor

J.Lasík 7.8.2015