Autokaleidoskop

Na vrcholu nejvyšší sopky světa Ojos del Salado zakopal ceduli „Jeep Parking Only“ (parkování pouze pro Jeep), a tím ukončil další ze svých dobrodružných cest. „Můj GPS ukazuje 6646 metrů, puls 130 za minutu a vychutnávám si výhled přes Andy. Kdo na vlastní kůži takovou výšku nezažil, si nedokáže představit tu námahu. Cílem cesty bylo vytvoření výškového rekordu se sériovým automobilem a bez kyslíku“, říká Eckart Müller, člen expedice.
Bez výškového tréninku a dostatečné aklimatizace je takový podnik životu nebezpečný. Po několikaměsíční přípravě vyrazil tým Matthiase Jeschkeho zdolávat nejvyšší sopku. Cestu k základnímu táboru doprovázela hra barev skalních masivů, vyschlá solná jezera a silnice vedoucí průsmyky. Bohužel ne všichni vnímali krásu krajinu, neboť závratě z nedostatku kyslíku vykonaly své. Nadmořská výška se u všech projevila už v půli cesty. Po sedmi hodinách jízdy dosáhli základního tábora ve výšce 4500 m n.m, to znamená téměř na úrovni hory Mont Blanc. Stará policejní stanice se stala na devět dní jejich domovem. Tam našli ochranu před větrem a nepohodou.
„Po třech dnech výškové klimatizace se cítíme fit pro následující etapu, jejíž cíl je ve výšce 5950 metrů, kde bude sklad materiálu. Tam také zůstanou oba Jeepy, aby následující den vyrazily dál. V této nadmořské výšce klesá jejich výkon ze 198 na 90 k. šedesát kilometrů za sedm hodin mluví za všechno. Nekonečná písečná pole, sutě a hluboké srázy dávají pořádně zabrat. Někdy je třeba odvalit ohromný kámen, což je ve výšce 5700 metrů nadlidský výkon. Každé shýbnutí činí potíže. K tomu všemu ještě nepříjemný písečný vítr. Ochranné horolezecké brýle a protivětrná maska jsou nutností, bez níž to nejde“, popisuje cestu Müller.
Konečně přichází rozhodující den, venku mrzne jen praští, patnáct pod nulou a den před tím navíc ještě sněžilo.
„Vstáváme hodně brzy, abychom se s prvními slunečními paprsky dostali do 5950 metrů nadmořské výšky. Když o půldruhé hodiny později začínáme pěší výstup ke skalnímu žlabu, ukazuje se, že alespoň ve spodní třetině sopky zůstaly široké plochy beze sněhu. Tentokrát musí každý něco nést nahoru. Někteří kanystry s palivem, aby se natankovaly vozy, jiní táhnou dřevěné latě sloužící k přejezdu ledovcových polí. Po dvou vražedných hodinách pochodu přicházíme k oběma vozidlům, které jsme tady odstavili. Nyní následuje jeden z nejtěžších úkolů expedice: Překřížení ledovce, který se rozprostírá přes celou náhorní plošinu mezi hlavním a vedlejším vrcholem. Naše cesta vede podél nejužšího místa, kde je 200 metrů hluboký sráz. Navíc je ledovcové pole poseté trhlinami. Nepropadnou se Jeepy? Nerozřízneme pneumatiky Goodyear MT/R o ostrý led? První Rubicon najíždí pomalu na ledovec a po několika metrech se proboří. Druhý pokus vyjde jen s větší rychlostí. S podivem, co pneumatiky dosud zvládly. Od nadmořské výšky jedeme pouze s tlakem 0,5 barů. Navzdory ostrým kamenům a ledu pneumatiky drží skvěle. Pomalým tempem se přibližujeme k úpatí sopky. Před námi leží široké ještě více strmější pole sutě. Při plném plynu, s redukcí a uzávěrkách diferenciálu zařezávají oba Jeepy své stopy do svahu“.
Dosavadní rekord – 6358 metrů už dávno expedice překonala. Vozy se šplhají stále výš a výš, až k okraji kráteru do výšky 6646 metrů. Nový výškový rekord dosažený se sériovým automobilem, zapsaný v Guinnesově knize rekordů má tak novou hodnotu.

Jindřich Lasík, 28.6.2007