Autokaleidoskop

Hlavní osobností pro fandy techniky byl Ing. Petr Hrdlička CSc., český automobilový konstruktér a vývojář. Jeho nejznámějším dílem je osobní automobil Škoda Favorit. Ale ten nebyl tentokrát středem zájmu, ale byla jím Škoda Rapid. Jméno Rapid se v historii Škodovky objevilo poprvé už v roce 1934, kdy ho vozidlu odvozenému z vozidla popular, propůjčil gen. ředitel závodu Škoda MB Ing. Karel Hrdlička, otec Petra.


V osmdesátých letech, přesně od roku 1981, se Rapid objevuje u škodovky znovu, a to však výjimečně jen a pouze v Anglii, kde z nějakých důvodů nechtěli používat název Garde, který byl jinak ve zbytku všech trhů akceptován.


Petr Hrdlička sepsal knihu o Rapidu, o posledním a nejlepším automobilu Škoda s motorem vzadu, mimochodem prvním s motorem objemu 1,3 litru a prvním s pětistupňovou převodovkou, čtyřpístovými brzdami, vlečenou zadní nápravou. Zároveň se jednalo o první Škodu (po roce 1945) s hřebenovým řízením. Jednalo se i o první Škodu vyvinutou pro vybrané exportní trhy se vstřikováním a lambda sondou takto byl vyráběn od roku 1987. Rapid se vyráběl se od roku 1984 do roku 1990.


Na křtu jsme mohli potkat řadu známých tváří, například ing. Andreje Barčáka, bývalého ministra zahraničního obchodu, automobilové jezdce Oldřicha Horsáka, Jaroslava Jelínka, Josefa Michla, publicitu Petra Hošťálka, na poslední chvíli dorazil i Jan Králík, nechyběl bývalý šéf stavby prototypů Stanislav Cinkl ani ing. Hanuš Hrabánek bývalý ředitel závodu v Kvasinách a další.
Pěkné odpoledne celé organisoval, moderoval a provázel syn ing. Martin Hrdlička, mj. vedoucí vývoje motorů a podvozků ve Škoda-Auto. „Proč jsme vybrali Stránov je vcelku jasné. V tomto kostele byl totiž 27. října před 90 lety pokřtěn můj tatínek Petr Hrdlička. Za kmotra mu byl ing. František Šimonek, syn Josefa Šimonka, generálního ředitele Škodových závodů a majitel zdejšího zámku. Jako kmotra je zapsaná i jeho manželka Božena roz. Koštířová. Navíc rod Hrdličků je po mnoha let spjat s rodinou Šimonků, a tak jsme využili jejich vstřícnosti smět využít kostel i zámek k této malé oslavě,“ vysvětluje Martin Hrdlička.


Během křtu se také vzpomínalo i na spolupracovníky, kteří se podíleli na vývoji vozu Škoda Rapid. Byli to doc. Ing. Miloš Suchý CSc, Karel Jabornický, Ota Jakubec, Ing. Jan Nepomucký, Vojtěch Terlecký, Miroslav Novotný, ale také Ing. Andrej Barčák a další.

Andrej Barčák připomněl historku, jak s Petrem Hrdličkou vyrazili „na tajňačku“ (bez oficiálního mandátu smět cokoli rozhodnout) v roce březnu 1983 na Ženevský autosalon, aby domluvili spolupráci s nějakým renomovaným designovým studiem při vývoji Škody Favorit.


„Petr Hrdlička pracoval tehdy v ÚVMV, já na Motokovu. Nejdříve jsme chtěli oslovit Giugiara, ale ten nás nepřijal a vzkázal, že musíme počkat až do večera. To se nám nechtělo, tak jsme zašli za Pininfarinou. Ten nám vysvětlil, že má exkluzivní smlouvy s Peugeotem a Citroënem. Doporučil nám Bertoneho a zbytek už znáte. Přidám ještě jednu. V roce 1976 podnikli angličané losí test se stodvacítkou, který dopadl hodně bídně a pověst škodovky byla UK pošramocená. Místo čtrnáctipalcových kol a pneumatik jsme pak použili třináctipalcové s pneumatikami Good Year, použili poprvé hřebenové řízení a opakovaný losí test dopadl skvěle.


Ing.Petr Hrdlička se narodil 12. září 1934 a má největší zásluhu na začlenění značky Škoda do koncernu Volkswagen. „S hřebenovým řízením, rozšířenými rozchody, třináctipalcovými pneumatikami, čtyřpístovými brzdami, vlečenou zadní nápravou, pětistupňovou převodovkou a motorem objemu 1,3 litru z 135 a 136 z Favorita nebo pro export se vstřikováním Bendix se Škoda Rapid stala nejlepším autem s motorem vzadu, které kdy škodovka měla,“ stojí v závěru publikace Jak vznikala Škoda Rapid.
Křtem jedné knížky ale setkání neskončilo. Křtila se ještě jedna publikace – Neomleté kamínky a vodou omleté kamínky. Tato část odpoledního setkání potěšila srdce a ducha poetů. Nádherné verše pocházejí od Ing. arch. Jana Nepomuckého, tatínka manželky Petra, MUDr Marty Hrdličkové, která je postupem let shromáždila a nyní vydala.


Ing. arch. Jan Nepomucký je v kulturním povědomí známý především jako akademický malíř, tvůrce především krajinných portrétů, po celý život si však zachoval i důvěrný vztah k poezii. Verše, které jsou komponovány především v lyrických akordech, začal psát až v poměrně zralém věku, "snad pro uklidnění duše a potěchu srdce ve zlých časech". Přítomná kniha přináší reedici autorovy knihy básní Vodou omleté kamínky, poprvé vydané roku 2002, jež je doplněna o nově nalezené lyrické juvenilie z jeho literární pozůstalosti, které jsou v tomto svazku shromážděny v úvodním oddílu pod názvem Neomleté kamínky.


Na závěr se přítomní dotkli renesanční duše básníka v milém pásmu umělecké recitace jeho intimní poezie v podání Josefa Kettnera a Františka Skřípka, vše podbarveno jemným zvukem flétny a klarinetu.



JL 20.8.2024