Autokaleidoskop

Toyota odmítá zažité normy. Vytvořili jste třeba on-line nabídku ojetých vozidel ‚Gazoo‘ již v 90. letech minulého století. Jak se k tomu stavíte vy sám v roli prezidenta?


Když jsme vytvořili Gazoo, byl jsem pouze vedoucím útvaru. Navrhoval jsem tehdy, že některé věci by šly dělat lépe. A setkal jsem se s velkým odporem. Navštěvoval jsem servisní pracoviště u prodejců, a překvapilo mě, kolik vozů tam stojí ve frontě, zatímco jen na zlomku z nich se skutečně pracuje. Když jsem konstatoval, že ty servisy jsou spíše jen parkoviště, hodně je to naštvalo. Stačilo o tom jen promluvit, a hned jsem musel čelit odporu. Proto takováto jednání připodobňuji k mistru Jedi, bojujícímu proti Impériu. Nyní jsem v roli prezidenta, ale pocity mám stále stejné.



Takže vy se stále cítíte jako člen řádu Jedi?


Ano. Pořád cítím, jako bych byl tím mistrem Jedi, úplně stejně jako v dobách, kdy jsem byl pouze vedoucím útvaru. Chtěl jsem, aby investoři pochopili skutečnost, že prezident Toyoty je člověkem, který přemýšlí právě takto, jako mistr Jedi. I kdyby k tomu nebyly žádné konkrétní příklady, věřím, že vždy existuje nějaká lepší cesta.


Proč jste vloni rozdělili Toyotu do několika menších dceřiných společností?


Když jsme se blížili ročním prodejům 10 milionů vozů, začal jsem pociťovat, že dosažení pozice takového molocha Toyotu zároveň oslabuje. Naším úkolem je zajistit, abychom to přetavili v silné stránky. V každém regionu jsou odlišní zákazníci, odlišné modelové řady a odlišné přístupy. Chci, aby v konkrétní oblasti rozhodovali ti lidé, kteří mají největší zapálení pro věc a znalosti konkrétního oboru nebo regionu. Třeba Gazoo Racing se zaměřuje na odvětví sportovních vozů. Nebo máme společnost, jejímž oborem jsou užitková vozidla, tedy automobily k pracovním účelům. A pro příští generaci vozidel šetrných k životnímu prostředí máme pokrokovou konstrukční společnost, která se zabývá výzkumem a vývojem.


Jaké je největší riziko, kterému Toyota bude čelit v příštích 30 letech?


Největší riziko je domnívat se, že rok 2030 nebo 2050 je příliš daleko, a není proto třeba nic zvláštního dělat. Stále máme spoustu věcí na práci. Svět se mění. Automobily se mění, a pokud se spokojíme se současným stavem věcí, myslím si, že růst Toyoty se zastaví.


Jak dokážete plánovat tak daleko do budoucnosti?


Otcové zakladatelé společnosti, včetně mého dědečka, si před svojí smrtí vlastně nemohli žádné plody svého úsilí vychutnat. Ale vyzbrojeni mentálním postojem „Udělejme to“ se jim podařilo přetvořit skupinu Toyota Group v dnešní automobilku, a to je ohromná přeměna. Takže jak nás budou hodnotit budoucí generace za několik desítek let? Chci jim říci, že ti, kteří v Toyotě pracovali před nimi, všechny prostředky promrhali? Nebo jim chci říci, že nyní těžíme ze vší té jejich těžké práce? Někteří z lidí, kteří dnes pro Toyotu pracují, tu v roce 2050 ještě mohou být. A tito lidé by určitě chtěli zajistit udržitelný růst.


Když jste se v roce 2009 stal prezidentem, prakticky nikdy jste nemluvil o své rodině. Nyní však o rodině mluvíte mnohem více, také o odpovědnosti spojené s rodným jménem. Proč?


Mé příjmení jsem se většinu svého života snažil spíše skrývat. Začal jsem své jméno používat jako vyjádření své osobnosti. Přispělo k tomu mnoho různých zkušeností. Na jedné straně slyšení u Kongresu. Tehdy jsem řekl, že na všech automobilech stojí mé jméno. Řekl jsem to s vědomím, že lidé naslouchají názorům představitelů firmy, ale chtěl jsem také, aby svět věděl, kdo situaci komentuje.
Pak tu byly mé zkušenosti ze setkání s paralympioniky. Jsou to opravdoví optimisté a skvělí bojovníci. Přeměnili svůj handicap v silné stránky vlastní osobnosti. Po této zkušenosti jsem si začal uvědomovat, že bych své příjmení též měl používat jako vyjádření vlastní osobnosti.


Do společnosti a do jejích automobilů vkládáte více vlastní osobnosti. Jde o součást strategie, jak bojovat s dnešní „komoditizací“ automobilů?


Ano, je to tak. Existuje tolik konkurentů, ať již jde o autonomní řízení nebo elektromobily. Stále se objevují noví výrobci, zejména na rozvojových trzích. Dokonce Dyson říká, že chce vyrábět elektromobily. A pak jsou tu Apple a Google. Takže člověk s profesionálním zázemím v automobilovém průmyslu by se měl v podmínkách nových výzev světa mobility zaměřit hlavně na vozidla, která si dokáží získat přízeň a zalíbení uživatelů.


Jak budou vypadat automobily v roce 2030 nebo 2050?


Nevím. Doufám, že v roce 2030 nebo 2050 tu ještě budu. Ale auta v té době budou možná bez kol nebo bez volantu. Představovat si můžeme spoustu možností. V Japonsku o svém voze hovoříme jako o „mém milovaném autu“. Takže myslím i v roce 2050 bude mít vazba mezi vozidlem a řidičem formu kamarádství či přátelství nebo nějakého takového vztahu.


Toyota 29.11.2017