Autokaleidoskop

Cena ropy se sice zvyšuje, ale ať se výrobci automobilů snaží prezentovat elektromobily nebo hybridní automobily sebevíc, tak je to stále ještě hudba hodně daleké budoucnosti. Nejde o to zkonstruovat automobily na elektrický pohon, ale především musí být praktické. To znamená ujet několik set kilometrů na jedno nabití a potom musí být rovněž dostatek přípojek k nabíjení akumulátorů.
Takřka u každého většího výrobce najdete na jeho stánku v Ženevě elektrický nebo aspoň hybrid, ale nikde jsme nenarazili na samotné akumulátory, které jsou stále ještě neskladné a drahé. Výrobci se také snaží upoutat pozornost uváděnými nízkými hodnotami emisí CO v g/km. Ale normálnímu smrtelníkovi absolutně nic neříkají. Jestli je třeba hodna 120 g/km hodně nebo málo, je každému úplně jedno. Navíc jde o hodnoty, stejně jako u spotřeby paliva, vypočtené a získané za ideálních podmínek, kterých řidič nikdy nemůže dosáhnout, byť bude sebelepší.
Ale jak se říká všeho moc škodí. Vrcholem je pak „elektrický“ Rolls Royce. Co by na to řekli asi zakladatelé firmy. Nadšeni by rozhodně nebyli. Nebo sportovní prototyp Peugeot 908 Hybrid pro Le Mans. Nedej bože, aby nastala doba, kdy se po závodních tratích budou prohánět elektrická auta. Potom by na závody přestali chodit i diváci. Zastáváme názor, že závodní auto musí „vrčet a smrdět“.
Ale přejděme list. Řadu novinek představíme v příštích dnech, i když opravdových premiér bylo opět poskrovnu. Dávno pryč jsou doby, kdy nám autosalony připravovaly jedno překvapením za druhým. Do poslední chvíle jsme často nevěděli, čím nás výrobci překvapí. I to je jistě škoda, ale výrobci s představováním novinek nečekají až na autosalony, ale minimálně na fotografiích je avizují už před výstavami.
Něco se ale přeci jen našlo. Například studie VW Bulli, která zastínila i světovou premiéru Golfu Cabrio nebo facelift Tiguana. Dokonce Saab se v záplavě ledových krychlí vytasil se studií, což bychom u výrobce, který se potýkal (ale stále ještě nemá vyhráno) s přežitím, rozhodně nečekali. Ford nás překvapil modelem B-Max, který nemá středový sloupek, Giuagiaro vystavil dva koncepty na téma Volkswagen, u Ferrari FF se přenáší výkon V12 6.3 poprvé na všechna čtyři kola. Nezklamala ani Alfa Romeo se studií sportovního kupé 4C se zážehovým motorem o objemu jen 1,7 litru.
Ale když se nás někdo zeptal, co nás na autosalonu uchvátilo, tak jsme bez váhání odpověděli – Mefistofele. Jen zasvěcení a historici vědí, že jde o závodní Fiat SB4 z roku 1908, osazený v pozdějších letech leteckým šestiválcem o objemu 21,7 litru a výkonu 320 k. O něm ale podrobně až někdy příště. Když už jsme u Fiatu, tak vzpomeňme na značku Chrysler, která již z autosalonu definitivně zřejmě zmizela a její modely nahradily vozy Lancia a Fiat.
Před dvaceti lety jsme odjížděli z každého autosalonu obtěžkání tak asi třiceti kilogramy papíru tiskových map včetně černobílých fotografií, případně diáků. Zhruba před deseti lety začaly papíry ubývat a u některých firem je nahrazovala „cédéčka“. A dnes? Jen u Citroënu, Audi a Opelu jsme dostali CD, jinak většinou USB, ale řada firem rozdávala jen kartičky s internetovou adresou, kde najdeme vše potřebné. Také v tomto směru se poezie autosalonů poněkud vytratila. Ale novinářů bylo na výstavišti hlavně první den několik tisíc, druhý den již o poznání méně, ale naopak sem proudily davy lidí bez jakéhokoliv označení. Dříve byli dva novinářské dny vyhrazeny výhradně zástupcům sedmé velmoci. Tak jsme se po třetí hodině odpoledne sebrali a vyrazili směr Praha.


J.Lasík, 7.3.2011