500 km slovenských - od Šariše k Dunaji (I)
Letošní přelom května a června je velice bohatý na veteránské akce. Bohužel se časová náročnost projevila i ve zpoždění našich reportážích, ale o nic nepřijdete. O všech soutěžích, které jsme navštívili připravujeme reportáže.
Nejdříve jsme zavítali na 500 km slovenských, na které navazovaly Studenecké míle, pak hned Concours elegance v Luhačovicích a Veteránem Českým rájem. Teď nás čeká 1000 mil československých a příští týden ještě Světová motocyklová soutěž FIVA v Českých Budějovicích,
500 km slovenských
Ačkoliv největší slovenská akce má ve svém názvu 500 km, tak ve skutečnosti najely posádky od úterý odpoledne do sobotního odpoledne 955 kilometrů.
Nejdříve byla většina historických automobilů přepravena autovlakem z Bratislavy do Humenného. Záměrně říkáme většina, protože například František Bauer s manželkou Ludmilou dorazili na Šíravu s Tatrou 77 z roku 1934 po ose. A jak přiznal, cesta nebyla nikterak namáhavá.
V Humenném byly automobily složeny z vlaku, aby se jejich posádky vydaly ke slovenskému moři na Šíravu. Bohužel nebylo možné projet předem domluvený vojenský prostor, protože právě probíhalo testování munice. A to se opakovala i druhý den,a tak se muselo vzít za vděk stejná trasa do Humenného a teprve pak konečně po krásných silničkách Zemplína a Spiše do Svidníku a Bardějova, kde si mohli účastníci trochu odechnout během oběda.
Trasa vedla prakticky takřka až k hranicím s Podkarpatskou Rusí. Velice exoticky na nás působily názvy vesnic ve třech jazycích – slovensky, azbukou a rusínsky. A ještě nás zaujalo nebývalé množství čápů, minimálně v každé vesnici jedno hnízdo na komíně, v jednom dokonce hned čtyři. Aby poté opět ukrajovaly kilometry do Tatranské Lomnice, v závěru v pořádném lijáku.
Ve čtvrtek následovala etapa z Tatranské Lomnice přes Ždiar a Lysou Polanu na polské území. Výhledy na Vysoké Tatry od našeho souseda byly velkolepé, ale více než desetikilometrový úsek z jedné vesnice do druhé vesnice a pořád dokola byl pro fotografy bohužel zcela nezáživný. Po obědě v Oravském háji jsme si spravili chuť kolem Oravské přehrady.
Všechno nám pak vynahradil závěrečný úsek tratě z Banske Štiavničky přes Blatnicu do Mosovce. Tady jsme naopak nevěděli, kde dřív fotografovat. Po 269 kilometrech dorazily posádky do Turčianských Teplic, kde je čekal půldenní odpočinek, kdo chtěl mohl relaxovat v termálech.
Dalších 254 kilometrů následovala z lázeňského městečka přes Pezinok na Bratislavský hrad. Aby se sem dorazilo večer, tak se startovalo až v jednu odpoledne.
Sobota byla vyhrazena už jen krátké etapě (150 km) po Zahorie a s cílem na nábřeží Dunaje. Tedy celkem takřka 950 kilometrů.
Součástí 500 km slovenských bylo i několik zvláštních zkoušek. První jízda zručnosti se uskutečnila ve Svdiníku na nezpevněné ploše Vojenského historického muzea mezi tanky a děly. O výsledky rozhodovaly setiny sekundy. Další zkouška se uskutečnila na motokárové dráze v Dlhé.
Dodejmě, že hlavními pořadateli jsou Šimon Hůlka a Jan Čapka, oba z Čech, společně s Marií Homolovou a dalšími nadšenci. Navštívili jsme tuto úžasnou akci podruhé a opět nezklamala. Dostali jsme se do míst, kde snad ani už lišky nedávají dobrou noc a kam bychom asi jen těžko zavítali.
Jaké automobily startovaly v 500 km slovenských se dozvíte příště,
JL 8.6.2026
Foto JL + Jitka Brožíková
500 km slovenských
Ačkoliv největší slovenská akce má ve svém názvu 500 km, tak ve skutečnosti najely posádky od úterý odpoledne do sobotního odpoledne 955 kilometrů.
Nejdříve byla většina historických automobilů přepravena autovlakem z Bratislavy do Humenného. Záměrně říkáme většina, protože například František Bauer s manželkou Ludmilou dorazili na Šíravu s Tatrou 77 z roku 1934 po ose. A jak přiznal, cesta nebyla nikterak namáhavá.
V Humenném byly automobily složeny z vlaku, aby se jejich posádky vydaly ke slovenskému moři na Šíravu. Bohužel nebylo možné projet předem domluvený vojenský prostor, protože právě probíhalo testování munice. A to se opakovala i druhý den,a tak se muselo vzít za vděk stejná trasa do Humenného a teprve pak konečně po krásných silničkách Zemplína a Spiše do Svidníku a Bardějova, kde si mohli účastníci trochu odechnout během oběda.
Trasa vedla prakticky takřka až k hranicím s Podkarpatskou Rusí. Velice exoticky na nás působily názvy vesnic ve třech jazycích – slovensky, azbukou a rusínsky. A ještě nás zaujalo nebývalé množství čápů, minimálně v každé vesnici jedno hnízdo na komíně, v jednom dokonce hned čtyři. Aby poté opět ukrajovaly kilometry do Tatranské Lomnice, v závěru v pořádném lijáku.
Ve čtvrtek následovala etapa z Tatranské Lomnice přes Ždiar a Lysou Polanu na polské území. Výhledy na Vysoké Tatry od našeho souseda byly velkolepé, ale více než desetikilometrový úsek z jedné vesnice do druhé vesnice a pořád dokola byl pro fotografy bohužel zcela nezáživný. Po obědě v Oravském háji jsme si spravili chuť kolem Oravské přehrady.
Všechno nám pak vynahradil závěrečný úsek tratě z Banske Štiavničky přes Blatnicu do Mosovce. Tady jsme naopak nevěděli, kde dřív fotografovat. Po 269 kilometrech dorazily posádky do Turčianských Teplic, kde je čekal půldenní odpočinek, kdo chtěl mohl relaxovat v termálech.
Dalších 254 kilometrů následovala z lázeňského městečka přes Pezinok na Bratislavský hrad. Aby se sem dorazilo večer, tak se startovalo až v jednu odpoledne.
Sobota byla vyhrazena už jen krátké etapě (150 km) po Zahorie a s cílem na nábřeží Dunaje. Tedy celkem takřka 950 kilometrů.
Součástí 500 km slovenských bylo i několik zvláštních zkoušek. První jízda zručnosti se uskutečnila ve Svdiníku na nezpevněné ploše Vojenského historického muzea mezi tanky a děly. O výsledky rozhodovaly setiny sekundy. Další zkouška se uskutečnila na motokárové dráze v Dlhé.
Dodejmě, že hlavními pořadateli jsou Šimon Hůlka a Jan Čapka, oba z Čech, společně s Marií Homolovou a dalšími nadšenci. Navštívili jsme tuto úžasnou akci podruhé a opět nezklamala. Dostali jsme se do míst, kde snad ani už lišky nedávají dobrou noc a kam bychom asi jen těžko zavítali.
Jaké automobily startovaly v 500 km slovenských se dozvíte příště,
JL 8.6.2026
Foto JL + Jitka Brožíková
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout





















