Autokaleidoskop

Díky poslednímu vítězství dosáhl počet jeho titulů v Mistrovství světa FIM neuvěřitelných 38: 19 v TrialGP (venku) a 19 v X-Trial (v hale). „Král trialu“ sice historii přepsal již před několika lety, avšak svoji legendární pozici i nadále upevňuje a nejeví žádné známky toho, že by chtěl přestat.
Katalánec stojí na vrcholu svého sportovního odvětví již od roku 2007 a od té doby ho nikdo nedokázal sesadit z trůnu. Kombinací špičkových technických dovedností a vyváženosti s neutuchajícím nasazením skutečného šampiona neustále posouvá hranice toho, čeho je možné na dvou kolech dosáhnout.
Vzhledem k Bouovým úspěchům za celou jeho kariéru je pravděpodobné, že takováto série vítězství se v tomto sportu už možná nikdy nezopakuje. A není to snadný sport. Trial vyžaduje, aby jezdci na svých speciálně zkonstruovaných motocyklech absolvovali připravenou technickou trať, která zahrnuje zdánlivě nemožné skoky, svislé plochy a další náročné překážky.


Bouova zbraň

Trialové motocykly se nepodobají žádnému jinému dostupnému motocyklu: jejich nízké rámy bez sedla, kola a pneumatiky s velkým průměrem v kombinaci s relativně krátkým rozvorem jim dodávají charakteristickou siluetu. Model Montesa Cota 4RT, který Bou používá, vychází ze stejnojmenného komerčně dostupného modelu.

Bouův stroj, který tým HRC ve spolupráci s Montesa Honda vyladil k dokonalosti, je vybaven zakázkovým motorem s vyšším zdvihovým objemem, který 70 kg vážící motocykl na složitých tratích pohání. Systém vstřikování paliva PGM-FI umožňuje přizpůsobit reakce motoru v různých terénech a podmínkách. Stroj 4RT, který byl v průběhu let neustále zdokonalován, je od roku 2007 základem každého Bouova vítězství na světové scéně.

Vzestup na světovou scénu

Bouova trialová kariéra započala v roce 1999, kdy se rozhodl nasednout na trialový motocykl poté, co ve svých 13 letech vyhrál mistrovství světa v biketrialu. Stačily pouhé dva roky, aby se tento velmi nadaný jezdec stal juniorským mistrem Španělska (2001), následně debutoval ve světovém trialu (2003), aby pak v témže roce, kdy vstoupil do týmu Honda Montesa HRC (2007), získal svůj první titul v hale a první titul na venkovní trati.

Kromě titulů mistra světa získal Bou také 11 národních titulů ve venkovním trialu a pomohl Španělsku získat 18 titulů v Trial Des Nations (Trialu národů), což je dvoudenní trialový podnik, v jehož rámci jezdci reprezentují svou zemi, nikoli svůj tým.

Je to ohromující míra dominance, která se v žádné formě soutěžního motoristického sportu pravděpodobně nebude opakovat, ale co je tím faktorem X, který Bouovi umožnil nasbírat tolik medailí?

„Jeho tréninkové nasazení a schopnost přizpůsobit se různým jízdním podmínkám, ať už v hale nebo venku, mu již řadu let umožňují překonávat všechny soupeře,“ prohlásil jeho bývalý týmový kolega a nyní manažer týmu Repsol Honda HRC Takahisa Fujinami. „Jeho strategické myšlení nemá obdoby. Toni má neuvěřitelnou přirozenou schopnost „číst“ trať a pochopit, jak ji nejlépe projet; ať už jde o to, jak se na motorce správně postavit, kde zastavit pro získání stability, nebo kde se odrazit ke skoku – zdá se, že jsou to vlastnosti, se kterými se narodil.“

Od prvního titulu mistra světa v roce 2007 si Bou užívá téměř dvě dekády úspěchů. Je si však vědom, že za ním čeká celá řada mladších jezdců, kteří ho chtějí o korunu připravit: „Vždy se snažíme pracovat co nejlépe. Je důležité dobře pečovat o případná zranění, protože zotavování je již obtížnější - v tom mají mladší lidé největší výhodu. Stále chci bojovat s mladými jezdci, kteří se snaží prorazit, a to je pro mě zdrojem motivace."


Posouvání hranic

Jaké jsou ale cíle někoho, kdo již všechny tituly získal? Samozřejmě vyhrávat i nadále! Jak Bou říká: „Vždycky musím vyhrát. Jsme také realisté, takže jednoho dne to skončí, a proto je zapotřebí si to užít. Když se ohlédnu zpět a vidím, čeho všeho jsme dosáhli, je to neuvěřitelné. Chci si užít zbytek své sportovní kariéry.“

A rád zdůrazňuje, že ačkoli je to on, kdo svůj stroj na trialových tratích v každém kole ovládá, nedokázal by to, co dělá, bez neuvěřitelného týmu kolem sebe.

„To, že mi tým důvěřuje, je velmi dobrá věc. Dává mi to klid. Myslím, že jsem si to během své kariéry zasloužil. Oni si získali moji důvěru a já jejich, a to je velmi příjemné. Víme, že o tituly se dá přijít, a my jsme o ně v průběhu let přijít mohli, ale tohle je sport. Měli jsme štěstí, že jsme zažili něco neuvěřitelného. Pro Hondu a Repsol nacházím jen slova vděčnosti.“
A co jeho týmoví kolegové v průběhu let? Nemůže být snadné mít v týmu někoho, kdo se zdá být neporazitelný. No, současný týmový kolega Gabriel Marcelli říká, že Bou je „nejlepší“. Upřesňuje, že „závodit s Bouem je někdy jako závodit proti zdi. Je nejlepší a je velmi, velmi těžké ho porazit. Ale nutí mě to pokaždé se snažit podat ten nejlepší výkon. Takže pro mě a pravděpodobně i pro ostatní jezdce je to užitečné, protože to z vás dělá lepšího jezdce.“


Kam dál?

A co bude s tímto šampionem šampionů dál? Odpovědí není odpočinek. Bou bude opět reprezentovat svou zemi (Španělsko) na Trial des Nations, který se bude konat 20. a 21. září v italském Tolmezzu. A potom? Přímo do X-trialové sezóny 2026, která začíná 4. října v zemi Bouova pobytu: v Andoře. Určitě zde předvede show pro své „domácí“ publikum a odstartuje tak, doufejme, další sezónu, v jejímž výsledkem bude zisk dalšího světového titulu.


„V trialu neexistují žádné hranice,“ uzavírá Bou. „Jediné, co chci, je zlepšit to, co se mi povedlo minule. Když získáte světový titul, je to vždycky výjimečný okamžik. V noci poté se mi pak vždy špatně spí, ale pak chce člověk vyhrát ještě víc!“
***



Honda 8.9.2025