Autokaleidoskop

Jsem už téměř na odchodu, když slyším z pokojíku: „mami, pusu.“ V botách dojdu na kraj pokoje a dám Eli pusu. Vzbudí se Ani. „Maminko pusu a natřepej mi peřinku. Už jsem mezi dveřmi a mám to jen tak tak. Když slyším: „vyndej z auta podsedáky. Odpoledne vezmu holky k našim.“ Ach jo! To nevěděl dřív? Běžím na parkoviště, přinesu podsedáky a uháním zpět k autu. Jedu pozdě!


Úterý

Vstávám jako obvykle. Už si beru z věšáku bundu, když zaslechnu: „mami, ještě pusu.“ Dám Eli pusu a mezi dveřmi slyším: „můžu do tvé postele? Víš, zdál se mi ošklivý sen a kousl mě had.“ „Můžeš.“ „Tak mi ještě pomož přenést plyšáky. Ano, mami?“ Hotovo. Dítě i s plyšáky je přestěhováno v mé posteli a tudíž v bezpečí. Druhé dítě slezlo mezi tím ze své postýlky a jde si také pro pusu. „Ještě jednu mami, víš je mi bez tebe ve škole moc smutno.“ Slibuji, že přijedu z práce dřív a uděláme si hezké odpoledne. Konečně jsem venku u auta. Mrknu na hodinky a…zase jedu pozdě.



Středa


4.15 h (posunula jsem si buzení). Koupelna, kávička. Odcházím. Zamykám dveře bytu a slyším pláč. Odmykám. „Mami, nedala jsi mi pusu. Můžu do tvé postele? Bolí mě nožička. Asi mě kousnul polštář.“ Ne. Nesnažte se to pochopit. Sama tomu nerozumím. Přenáším plyšáky, pusa, pohlazení a …Pláč. „Aní, copak se děje?“ „Nemůžu dýchat, mám zacpaný nos.“ Běžím hledat kapesníky a kapky. Je 5.30 a já opět jedu pozdě.


Čtvrtek

Budík zvoní. Je 4.30. Nemá smysl vstávat dřív. Po koupelně a kávičce jdu rovnou do dětského pokoje a světe div se. Holky spí. Přijdu k autu, a po všech těch krásných dnech námraza??? Kde mám škrabku? Už jsem nepočítala, že ji budu potřebovat. No co, kartička zdravotní pojišťovny musí stačit. Jedu pozdě.



Pátek

Dnes máme v práci inventuru. Navíc po cestě nabírám kolegu. Upozornila jsem ho, že domluvený čas se může lišit v závislosti na tom, zda se vzbudí děti. Má pochopení. Vzbudily se. „Mami, musím ti něco říct.“ „Tak povídej, ale rychle. Spěchám miláčku.“ „Víš, mami my si ve škole s kamarádkou šeptáme děsně sprostý slova.“ „Jo a jaký?“ „Blbeček, pitomeček a debilek. Nejhorší je ale sex.? Mami, co to znamená?“ No super. Jak vysvětlit po ránu sedmiletému dítěti, co je sex? Slyším se, jak říkám: „Eli, můžeš si hajnout do mé postýlky, chceš?“ Zbytečná otázka. Přenášíme plyšáky. Kolegu nabírám pozdě.



Sobota
Budík mlčí a mě čeká ráno odměna. Holky mi uvařily kávičku a zahrály mi divadlo o Šípkové Růžence. Až na to, že Eli popletla kulisy a dojemná scéna, kdy princ polibkem probudí Růženku ze staletého spánku, se odehrávala v perníkové chaloupce. Ani to okomentovala: „Eli, ty všechno popleteš. Já se z tebe zblázním. Je to vůbec možné, že jsem s tebou mohla ležet v mámině bříšku?


Přeji vám úspěšný týden.

mav 12.3.2017