NOSTALGIE
Venku je už druhý den, zataženo, prší a fouká vítr. Nic pro mě. Vždy na mě dolehne smutek a nostalgie. Nostalgie. Zasněné slovo. Vzdálené a trochu smutné. Naplňuje nás radostí, či steskem. Někomu zní příjemně, jiný ho nemůže vystát. Je to dobro, či zlo? Pravda, či lež? Pomáhá nám pochopit přítomnost, nebo nás od ní vzpomínky odvlečou do přikrášlené minulosti?
Idealizace minulých časů dnes běsní všude. Týká se módy, jídla, filmů, hudby, v podstatě všeho. Zase letí kalhoty do zvonu. Někdo se opájí swingem, další hity Michala Davida či Karla Gotta. A není to jen hudba, ale třeba i jen znělka Večerníčku či Magionu, kde každý čtvrtek seděl Honza Rosák s trendy knírem a pouštěl seriály, jako třeba Čáryfuk.
Nostalgie, ale útočí na všechny smysly. Na zrak. Ať už je to modrobílý vzor igelitového pytlíku s mlékem či normalizační seriály. Na čich. Zápach školní jídelny, dušené mrkve či koprovky. Nebo zpocené žíněnky v tělocvičně. Na chuť. Škraloup v kakau či žlutá limonáda. Byla to prostě doba, kdy lidé prožili nejlepší léta života, hráli si, milovali se, studovali, nic je nebolelo, měli spoustu energie a žádné starosti.
Prarodičům tu dobu možná evokuje Pepíček Zíma, rodičům veteš na chalupách a hledání venkovských kořenů, vnuků vousy a dřevorubecké košile, vnučkám šaty po babičce či vinylové gramofonové desky. Nostalgie vzdouvá nejrůznější módní vlny lásky k věcem dávno vyšlým z módy. Nejsou to jen tklivé vzpomínky na opékání buřtů s dědečkem, ale všude zaplavující retrovlna, strhávající i davy. Davy, které ještě včera netušily, že Sova není jen pták, ale i primář z Dietlovy Nemocnice.
Miluji moment z francouzské komedie Amélie z Montmartru. Moment kdy hrdinka vrátí stárnoucímu muži krabičku s hračkami jeho mládí a on se rozpláče. Je to dojemné, protože hračky jsou bránou do našeho dětství a s některými se pojí úžasné vzpomínky. A toho se chytli i zdatní obchodníci. Vyrábějí se znovu „naše“ hračky jako Dostihy a sázky.
Hitem je opět oranžová Tatra, opět se pořádají výstavy stavebnice Merkur, pije se kofola a žvýká se Pedro, plné růžových vzpomínek. Dříve bylo hraček méně a více méně měl každý ty samé. I proto z nich nostalgie přímo kape.
Minulou dobu si nepochybně idealizujeme. Jako by kdysi bylo všechno jasné, vládla slušnost, jistoty a spravedlnost. Důležitá je vždy současná situace. Člověk si do minulosti promítá, co mu právě chybí. Ať už je nespokojený, nejistý, osamělý či toužící po milovaném člověku. Ovšem nostalgicky může vzpomínat i šťastný člověk. Ve svém životě neustále potřebujeme své vzpomínky znovu přehrávat, hledat, objevovat v nich nový význam.
Pokud si vybíráme ze své minulosti spíš to dobré, prospěje to nám i našemu okolí. Pak jsme optimisté a bude se nám dobře žít.
mav 24.3.2017
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
