Kaleidoskop
Kaleidoskop. Co si máme pod tímto slovem vlastně představit. Encyklopedie uvádějí, že jde o dětskou hračku (česky krasohled), která pomocí soustavy zrcadel a barevných tělísek nebo skleněné kuličky vytváří neopakovatelné obrazce. A neopakovatelné „obrazy“ ze života nám přinášejí i naše dítka.
Anička u večeře: „Mami, já budu muset rozsvítit velké světlo.“ Ptám se „proč“? Andulka: „Ty jsi říkala, mami, že v tom leču bude párek a já ho nemůžu najít“.
Letní večer u babičky. Holky jsou v postýlkách a už je zhasnuto. Náhle v zámku zarachotí klíč. Eli povídá: „To asi děda někam jde.“. Anička na to: „Nebo to bude instalatér. Já jsem to viděla v jenom filmu“.
Eliška roztrhla stránku v knížce. Zlobím se a hubuji. Sestřička Anička ji vezme za ruku a říká: „Pojď Elinečko, roztrháme si něco jiného.“
I s nemocnými dětmi, může být pěkná legrace. Babička u nás doma hlídala nemocné holky a udělala jim k obědu palačinky. Každé dala jednu namazanou na talířek. Eli se šla podívat, kolik jich ještě zbylo a povídá: „Tyhle jsou pro rodiče, ty se naobědváš doma.“
Dcera se mě ptala (právě jsme v té době, měli závislost na pohádce o Sněhurce): „Maminko, dáš si jablíčko?“ Já odpovídám „Ne, nechci Eliško.“ Dcera mě přesvědčuje“ „Vem si, je slaďoučké.“ Nedá mi to: „Tak dobře, dej mi kousek.“ Ochutnám jablíčko a Eli vykřikne: „Jsi mrtvá.“ Slyší to Anička a ptá se: „Mami, ty jsi mrtvá? A co budeš dělat?“
Olinka se ptá maminky: „Má žirafa taky čtyři žaludky jako kráva? A odpověz mi prosím hned, ne že se půjdeš podívat na internet. Já chci vědět, jak jsi chytrá.“
Sabinka si prohlíží omrzlou tvář své maminky na sjezdovce a ptá se: „Mami a vypadala jsi někdy třeba jako Popelka? Nebo jsi vždycky vypadala takhle divně?“
Když nedávno Eli zaslechla jak je můj bratr drzý na babičku, musela zasáhnout a říkala: „di domů a tam se vykecávej se svými dětmi, jo?“
Otík vysvětluje mamince, proč s ním sestřička Zuzanka nemluví. „Mami já jsem jí tu náplň ze sušenek Oreo, vyškrabal úplně omylem. A omylem jsem jí tam dal zubní pastu. Opravdu, věř mi.“
Ptá se Elča (4 roky) babičky: „Víš, co je to legenda?" A hned si sama pohotově odpovídá „To je takový starý dům a tam žijou strašidla. A víš jaká? Čert a papírový strašidlo.“
Tak to bylo několik střípků ze života, většinou, mých dětí a částečně odposlechnuto ze života jiných maminek. Jó děti. To je nepřeberný gejzír nápadů, přehršel nekonečné energie, věčně zvídavé otázky, ale hlavně jsou to naši miláčci. Tak nezapomeňte Ty své, vzít na MDD 1. ČERVNA, třeba na zmrzlinu.
mavi 31.5.2017
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
