Autokaleidoskop

V pondělí večer se NTM stalo dostaveníčkem snad všech věhlasných špičkových renovátorů, nebo minimálně těch, kteří se na renovaci podíleli. Každý z nich svými znalostmi a šikovností přiložil ruku k dílu, respektive k rekonstrukci, trvající 28 let. Za všechny jmenujme Stanislava Kargera (rádce a pomocník, neúnavně vysvětlovat, objevoval, velký znalec automobilů do detailu), Jakuba Staucha (zasloužil se o chladič), Petra Volfa }na snímku vpravo s P.Kasíkem) s bratrem Pavlem a synem Pavlem. Petr Volf prohlásil na slavnostním večeru. „Pavlova věčná nespokojenost, cílevědomost a posedlost detailem na hranici obsedantně kompulzivní poruchy způsobila, že výsledek mnohaleté práce snese absolutní měřítko.



Můžete hledat chybu, ale nenajdete ji. Dokonalá linie, dokonalé řemeslo. Jsme hrdí na to, že šestilitrový vidlicový dvanáctiválec T80 se vrátil k životu v dílnách Petr Volf Garage . Díky Pavle. Šťastnou cestu na oblázkovou pláž.“ K tomu není co dodat. Z dalších znalců vzpomeňme ještě například Františka Kudelu, Vladislava Nováka, Libora Urbana, Milana Přibyla (Pavel Kasík: Objevil auto. Díky němu jsem auto získal“. a mnoho dalších. Mezi ně patří třeba i Pavel Semrád, který celou slávu natáčel, a podílel se na zprovoznění autoradia. Přijel i syn posledního majitele pana Františka Zábranského nebo hasič z Uherského Brodu, který jako poslední s Tatrou jezdil.
Po renovaci je ale třeba naučit Tatru také jezdit. O to se zasloužili hlavně Milan Přívozník a Jaroslav Kamzík.


Unikátní „osmdesátku“, bezpochyby výkladní skříň předválečné kopřivnické automobilky zrekonstruoval v duchu „absurdního detailismu“. Pavel Kasík je znám svojí pečlivostí a jakmile se mu něco nezdá, tak je schopný určitě věci předělávat třeba i pětkrát. Tvrdí se o něm, že je zakladatelem absurdního detailismu.


Tatra 80 byla největším a také nejdražším osobním automobilem v historii značky. Jeho výrobou v Tatře vyvrcholil vývoj vodou chlazených motorů a konstrukčně T 80 vycházela z modelu Tatra 70, s nímž měla shodný podvozek. Automobil byl vyroben v sérii 22 kusů, včetně čtyř sportovních kabrioletů. Dodnes se údajně dochovalo šest kusů.


Vůz poháněl vodou chlazený dvanáctiválcový motor s modifikovaným rozvodem SV a válci do V o objemu 5990 cm³. Ten poskytoval výkon 115–120 k který byl předáván jednokotoučovou suchou spojku a čtyřstupňovou převodovku na kola zadní nápravy. Maximální rychlost 2400 kilogramů těžkého vozu se pohybovala mezi 130 až 140km/h a na sto kilometrů spotřeboval 30 l benzínu, ale také klidně 55 litrů.



Ale nejde pouze o automobil, automobil s příběhem. Prvním majitelem se stal totiž Heinrich Schicht, průmyslník z Ústí nad Labem. Syn Johanna Schichta, jednoho z nejvýznamnějších průmyslníků české části rakousko-uherské monarchie, který vlastnil firmu, na výrobu mýdel nebo potravinářských tuků. Heinrich převzal po smrti otce v roce 1907 vedení společnosti a stal se předsedou správní rady akciové společnosti. Před první světovou válkou společnost dodávala své výrobky po celé Evropě. Pracovalo v ní přibližně 3500 zaměstnanců. Mnozí z nás si třeba pamatují na mýdlo s jelenem nebo kosmetické výrobky Helada atd. V roce 1946 byla společnost znárodněna a dostala nové jméno: národní podnik Severočeské tukové závody. Ty se pak staly součástí koncernu Tukový průmysl. Mýdlový král Johann Schicht bývá někdy označován za druhého Baťu.



Součástí prezentace Tatry 80 byl rovněž křest knihy o tomto automobilovém klenotu a jeho renovaci s názvem Tatra 80 – Tři životy slavného Schichtova kabrioletu. Pavel Kasík je totiž čtvrtým majitelem. V knize teprve uvidíme, z jakého neuvěřitelného vraku vrátil automobilu život. Recenzi připravujme, ale už jen listování v publikaci nás nadchlo.




K Tatře 80 se ještě vrátíme. A pokud chcete vědět víc, potom si opatřete publikaci.




JL 14.6.2023