Autokaleidoskop

Pátek byl věnovaný památce Prince Jiřího Kristiána Lobkowicze, který pod pseudonymem Hýta I. založil společně s Zdeňkem Pohlem první závodní stáj, a úspěšně závodil na vozech Bugatti doma i v zahraničí. Mimo jiné v roce 1931 obsadil skvělé čtvrté místo při Velké ceně na Masarykově okruhu. Letos si připomínáme jednak 100 let od jeho narození, ale zároveň také 75 let od tragické smrti na berlínském závodním okruhu Avus. Osudový havárie ukončila předčasně slibně se rozvíjející kariéru. Proto také první etapa vedla z Karlštejna přes Okoř na zámek Mělník, kde byli účastníci přijati rodinou Lobkowiczů.

V sobotu zase posádky slavných vozů uctily památku Elišky Junkové, jejíž kariéra, byť trvala jen od roku 1924 do roku 1828, byla protkána mnoha úspěchy ve slavných závodech, pochopitelně na vozech Bugatti.

Nejdříve majitelé bugatek navštívili muzeum Praga ve Zbuzanech, kde však díky „skladišti“ nových škodovek toho bohužel moc neviděli, a poté se vydali přes Štěchovice, Hradišťko, Živohošť do Dobříše. Po obědě na zámku následoval přesun na Zbraslav, kde se svezli po části trati závodu do vrchu Zbraslav – Jíloviště, který v roce 1926 vyhrála absolutně paní Eliška Junková. Odtud pokračovali zpátky na Karlštejn, aby pak v neděli představili své krasavce z Molsheimu na Loteránském náměstí.

Celkem přijela na Czech Bugatti Rally dvacítka nejrůznějších typů ze zahraničí, které doplnilo několik majitelů z České republiky. S nejstarším typem 13 přijel František Ernest z Českých Budějovic, který bohužel absolvoval pouze část páteční etapy, pak vůz už jen přepravoval na podvalníku. Prý mu sto kilometrů stačilo. Na jednu stranu to chápeme, na druhou stranu jsme před dvěma roky viděli při Gordon Bennettově mnoho ještě starších strojů, které zvládaly ve dvou dnech přes tři sta kilometrů. Naopak celou soutěž jel Jiří Koťátko s typem 43/44, a také s Jiří Dumbrovský, který si nedávno pořídil typ 44. Za něj však většinu trasy odřídil zkušený Evžen Majoroš. Na dílčích úsecích se představil také Jiří Rambousek s vozem Bugatti 46 (č.23) hlavního pořadatele Bohuslava Kleina. Škoda, že jsme neviděli v akci paní Jitku Masojídkovou s kompresorovým typem 37A svého otce Jiřího Šilhy.

Ale i tak se bylo nač dívat, zvláště na úzkých silnicích jsme obdivovali srdce jezdců, kteří s přehledem nechávali za sebou současné automobily. Své vozy, byť mají často nevyčíslitelnou hodnotu, nikterak nešetřili a jeli jak za starých časů. Přeci jen jedna žena, dokonce také Eliška, šla po stopách naší slavné automobilové závodnice. Slečna Elisabeth Blokhuis z Holandska s Bugatti 37 (č.5).

Velkou pozornost budil stroj se startovním číslem tři – kompresorový osmiválec 35B (č.3), který patřil mezi nejkrásnější automobily sestrojené Ettorem Bugattim. Z cestovních modelů pak vynikal na kráse luxusní typ 57 Ventoux (č.28)z roku 1934. Ještě dodejme, že vozy Bugatti výrazně předběhly dobu a bývaly jen těžko k poražení. V letech 1925 až 26 vyhrály na tisíc závodů, jen v roce 1927 získaly osm set vítězství.

Jak nám Bohuslav Klein prozradil podobnou akci, ještě ve větším rozsahu, by chtěl uspořádat zase za dva roky. Držme mu palce, ať se mu to podaří. Nebyl totiž jen „papírovým“ pořadatelem v obleku, ale podal roku k dílu všude, kde bylo potřeba. Například ve Zbraslavi si navlékl reflexní vestu a pomáhal řídit dopravu. A to mluví za všechno.



Jindřich Lasík, 21.5.2007