Autokaleidoskop

Po krátkém obědě v Železné Rudě pokračovaly dále do hlouby Šumavy, přes Prášily do Srní, kde už sněhu zdaleka tolik nebylo, a jakmile sjely o kousek níž k Rejštejnu, tak se s bílou peřinou už musely rozloučit. Škoda, protože kdyby holandští pořadatelé natáhli trať přes Modravu, Kvildu až na Horskou Kvildu, tak měly posádky o zábavu postaráno. Tam bylo sněhu opravdu hodně.
A kde se vzal, tu se vzal, na Horské Kvildě jsme najednou potkali jednoho ze soutěžících na BMW. A zřejmě mu vůbec nevadilo, že tudy ztrať nevede, ale ani nikde poblíž. Vesele uháněl po zasněžených silničkách. A nebyl sám, během dne jsme jich viděli bloudit víc. V tu chvíli jsme pochopili, proč se říká Bludný Holanďan. Zřejmě asi orientační schopnosti některých jezdců a jejich spolujezdců nejsou zrovna nejlepší.
Přes Kašperk a Vimperk dorazila stovka posádek už za tmy do Svatého Jana Nad Malší, kde pro ně českokrumlovští pořadatelé už tradičně připravili zvláštní zkoušku v prostorách bývalého družstva. Symbolicky nazvanou Col de Svatý Jan, podle legendárního průsmyku, který se jezdí na Monte Carlu.
Ve startovním poli převažovaly vozy ze šedesátých a z první poloviny sedmdesátých let jako různé typy vozů Porsche Volvo, BMW, Alfa Romeo, Jaguar. Za jejich volanty pak seděli většinou pánové v letech, kteří mají čas zúčastňovat se podobných akcí, trvající týden. Přitom nejde o žádný výlet, ráno se startuje kolem osmé, večer dojíždí v sedm nebo i později. A ráno zase dál. Úterní etapa začala třeba v německém Passau a končila v Českých Budějovicích. A další ráno, tedy dnes, uháněly posádky už zase dál, aby ještě ten den přenocovaly ve slovinském Mariboru. Prostě báječní muži na báječných strojích.

Jindřich Lasík, 28.1.2009