Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

 

Volvo 144 slaví 40 let

Zhruba do poloviny šedesátých let minulého století nebylo Volvo schopno nabídnout modernější model, který by vystřídal modely PV a Amazon. Situaci změnil v srpnu 1966 až model 144, který vyvolal malou senzaci.

 

Vývoj nového vozu s kódovým označením P 660 a klasické koncepce s pohonem zadních kol začal již v roce 1960, tvary opět navrhl domácí stylista Jan Wilsgraad. Dokázal spojit funkčnost a eleganci v jeden celek. Jeho motto znělo - jednoduché a krásné. Náklady na vývoj a přípravu výroby dosáhly 150 miliónů švédských korun. K tomu je zapotřebí připočítat ještě investice do výrobního závodu. Tato částka by dnes nestačila ani na náklady spojené s vývojem zadních světel.

Rovné boky karosérie umožnily vytvoření prostorného interiéru, umocněného ještě velkými plochami oken. Velké části karosérie, jako jsou dveře, podběhy kol nebo tvar kabiny (prosklení a střecha), byly později s malými úpravami převzaty pro model 240 a zachovaly se do konce roku 1993.

Přímočará jednoduchost exteriéru byla přenesena také do interiéru, který se vyznačuje hladkými povrchy bez výrazných detailů a bezpečnostním čalouněním na místech, která by mohla být v případě nehody nebezpečná. Dalším charakteristickým prvkem byl hluboce zapuštěný střed volantu.

Základní provední poháněl vpředu uložený benzinový čtyřválec 1.8 s výkonem 75 k, zrychlením z 0 na 100 km/h za 12,5 a rychlostí 150 km/h. Od podzimu 1968 se do všech vozů montoval dvoulitrový čtyřválec s jedním karburátorem a výkonem 85 k. Zároveň existoval model 164 se šestiválcem 3.0/130 k.
Automobil byl vybaven bezpečnostní klecí kolem prostoru pro cestující a  deformačními zónami vpředu i vzadu. Rozdělení sloupku řízení na dvě části umožnilo jeho zasunutí v případě nehody. Po standardně montovaných tříbodových bezpečnostních pásech přišlo Volvo s dalším světovým prvenstvím - dvouokruhovým brzdovým systémem. Kotoučové brzdy na všech kolech jsou zárukou krátké brzdné dráhy. Brzdový systém byl vybaven zdvojenými pojistnými ventily, jejichž úkolem bylo zabránit zablokování kol při prudkém brzdění. Také v tomto případě se jednalo o prvenství na trhu.

Model 144 se dodával, podobně jako model Amazon od počátku pouze ve čtyřdveřovém provedení, avšak již v průběhu roku 1967 přibyla dvoudveřová verze 142 S pro náročné. Byl vybaven čtyřválcem 2.0 se vstřikováním o výkonu 120 k (175 km/h) a na přání s třístupňovou automatickou převodovkou Borg Warner. V dalším roce bylo představeno kombi 145. První číslice označovala řadu, druhá počet válců motoru a třetí počet dveří. Reakce tisku na nové Volvo byly velmi pozitivní. Jedny noviny dokonce psaly o „nejbezpečnějším automobilu, jaký kdy byl vyroben", jiné o „automobilu nejvyšší mezinárodní třídy" apod.

Podobně jako předchozí modely PV a Amazon se také řada 140 vyráběla poměrně dlouhou dobu, během níž byly vozy vylepšovány a přibývaly nové verze. Původní motor byl nahrazen dvoulitrovým, který v nejvýkonnější verzi - sportovním 142 GT s výkonem 140 k. 
Z hlediska bezpečnosti bylo průkopnickým činem zavedení hlavových opěrek na předních sedadlech, samonavíjecích bezpečnostních pásů a upozornění na nezapnutý pás. Velké, energii pohlcující nárazníky, které se později staly nejvýraznějším znakem řady 240/260 od roku 1974 do sériové výroby uvedeny v roce 1974, posledním rokem výroby řady 140. Po důkladné modernizaci se v létě téhož roku objevila nová řada 240, ačkoliv se do značné míry stále podobala předchozí 140.

V letech 1966 až 1974 bylo vyrobeno 1 251 371 automobilů ve verzích 142, 144 a 145, čímž se Volvo zapsalo jako významná značka na celosvětovém trhu. Lidé si modely řady 140 nekupovali kvůli vzhledu, ale bezpečnosti. Už

"120" si vytvořilo pověst výrobce bezpečných vozů a "140" image jen posílilo.

 

Jindřich Lasík, 19.9.2006

 

 

 

 


Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
Milotec logo


© 2019 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar