Autokaleidoskop

Když je uviděl Holanďan Ben Pon, první dovozce vozů VW do Nizozemí, tak jej zaujaly natolik, že pro ně chtěl získat povolení k provozu na silnici. To se mu nepodařilo, a proto začal kreslit, jak by mohl takový užitkový automobil, vycházející z Brouka, vypadat. Technický náčrtek poté předložil Heinrichu Nordhoffovi, tehdejšímu řediteli VW, který dal projektu zelenou a pověřil realizací ing. Alfreda Haesnera. Tak začal vývoj první generace Transporteru, jehož první prototypy vyjely na silnice už v roce 1929.


Po zkouškách se však ukázalo, že standardní podvozek Brouka nestačí na zatížení a vůz se postupně začal měnit na verzi se samonosnou karosérií, zavěšení kol bylo zesíleno, stejně jako odpružení kol. Pohon obstarával vzduchem chlazený plochý čtyřválec (1131 cm³, 25 k při 3200/min, 67 Nm při 2000 min). První Transporter – Typ 1 byl převeden veřejnosti na sklonku roku 1949 a na jaře následující roku se rozeběhla sériová produkce modelu označeného jako Typ 2. Postupně se do výrobního programu uváděl furgon, kombi nebo sedmi až devítimístný minibus, jenž se stal v 50. letech rodinným automobilem Němců. V roce 1951 byla z něho odvozena prosklená verze Samba s okny kolem dokola a shrnovací plátěnou střechou.


V roce 1954 se dostal pod kapotu nový motor (1192 cm³, 30 k) a pokračovala inovace dalšími úpravami, jako například účinnější brzdovou soustavou, novým větrákem motoru a 15“ nebo 16“ koly. V roce 1956 byla výroba převedena z Wolfsburgu do Hannoveru, kde také vznikl mj. oblíbený pikap s větší ložnou plochou nebo verze s dvojitou budkou.


Motor s novým klikovým hřídelem a novým výfukovým potrubím se mohl pochlubit zvýšeným točivým momentem na 78 Nm při 2000/min, přičemž výkon zůstal stejný. Obě hodnoty narostly v roce 1960 na 34 k a 82 Nm, a vozy dostaly čtyřstupňovou synchronizovanou převodovku.


Od roku 1963 bylo možné získat za příplatek motor o objemu 1493 cm³ dodávaný do pikapu s užitečnou hmotností 1000 kg, od října 1965 dodávaný pak do všech verzí.


V létě 1967 přišla na řadu druhá generace, která se lišila hlavně modernější přídí, neděleným panoramatickým oknem vpředu a prodloužením přídě i zádě o 100 mm narostla celková délka na 4,4 metru. Vůz poháněl čtyřválec 1584 cm³ , který s výkonem 47 k a točivým momentem 103 Nm umožňoval rychlost 110 km/h při spotřebě mezi 10 až 11 litry na 100 km.


V roce 1978 začal VW také experimentovat s pohonem všech kol, ale nakonec zůstalo pouze u prototypů se zvětšenou světlou výškou. Pohon všech kol se nakonec objevil až ve třetí generaci. Ale to už je jiná kapitola.



Jindřich Lasík, 2.4.2020