Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

VW Transporter vymyslel Holanďan

V roce 1947 se ve Wolfsburgu používaly jednoduché plošinové vozíky „ještěrky“ se žebřinovým rámem a podvozkovými skupinami, nápravami a motorem z Brouka.

Když je uviděl Holanďan Ben Pon, první dovozce vozů VW do Nizozemí, tak jej zaujaly natolik, že pro ně chtěl získat povolení k provozu na silnici. To se mu nepodařilo, a proto začal kreslit, jak by mohl takový užitkový automobil, vycházející z Brouka, vypadat. Technický náčrtek poté předložil Heinrichu Nordhoffovi, tehdejšímu řediteli VW, který dal projektu zelenou a pověřil realizací ing. Alfreda Haesnera. Tak začal vývoj první generace Transporteru, jehož první prototypy vyjely na silnice už v roce 1929.


Po zkouškách se však ukázalo, že standardní podvozek Brouka nestačí na zatížení a vůz se postupně začal měnit na verzi se samonosnou karosérií, zavěšení kol bylo zesíleno, stejně jako odpružení kol. Pohon obstarával vzduchem chlazený plochý čtyřválec (1131 cm³, 25 k při 3200/min, 67 Nm při 2000 min). První Transporter – Typ 1 byl převeden veřejnosti na sklonku roku 1949 a na jaře následující roku se rozeběhla sériová produkce modelu označeného jako Typ 2. Postupně se do výrobního programu uváděl furgon, kombi nebo sedmi až devítimístný minibus, jenž se stal v 50. letech rodinným automobilem Němců. V roce 1951 byla z něho odvozena prosklená verze Samba s okny kolem dokola a shrnovací plátěnou střechou.


V roce 1954 se dostal pod kapotu nový motor (1192 cm³, 30 k) a pokračovala inovace dalšími úpravami, jako například účinnější brzdovou soustavou, novým větrákem motoru a 15“ nebo 16“ koly. V roce 1956 byla výroba převedena z Wolfsburgu do Hannoveru, kde také vznikl mj. oblíbený pikap s větší ložnou plochou nebo verze s dvojitou budkou.


Motor s novým klikovým hřídelem a novým výfukovým potrubím se mohl pochlubit zvýšeným točivým momentem na 78 Nm při 2000/min, přičemž výkon zůstal stejný. Obě hodnoty narostly v roce 1960 na 34 k a 82 Nm, a vozy dostaly čtyřstupňovou synchronizovanou převodovku.


Od roku 1963 bylo možné získat za příplatek motor o objemu 1493 cm³ dodávaný do pikapu s užitečnou hmotností 1000 kg, od října 1965 dodávaný pak do všech verzí.


V létě 1967 přišla na řadu druhá generace, která se lišila hlavně modernější přídí, neděleným panoramatickým oknem vpředu a prodloužením přídě i zádě o 100 mm narostla celková délka na 4,4 metru. Vůz poháněl čtyřválec 1584 cm³ , který s výkonem 47 k a točivým momentem 103 Nm umožňoval rychlost 110 km/h při spotřebě mezi 10 až 11 litry na 100 km.


V roce 1978 začal VW také experimentovat s pohonem všech kol, ale nakonec zůstalo pouze u prototypů se zvětšenou světlou výškou. Pohon všech kol se nakonec objevil až ve třetí generaci. Ale to už je jiná kapitola.



Jindřich Lasík, 2.4.2020


Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Milotec logo
CAG - Poctivé české dveře
Katalog Michelin 2017-2018
Adus s.r.o.
Dronejobs.cz
logo rexteam - rally racing czech

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2020 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar