Autokaleidoskop

Někdy předměty denní potřeby, hračky, nejrůznější doplňky z doby bývalé NDR zaujmou víc, než vlastní automobily. Na své si přijdou i fandové automobilové sporty, neboť s automobily Trabant byli spojeni i Viktor Mráz a Helena Huclová.

O vznik muzea se zasloužil Martin Hucl, který ví o Trabantech, ale vůbec o dvoudobých automobilových motorech, opravdu hodně a má k nim i blízko. Jeho maminka Helena Huclová totiž dlouhá léta závodila v rallye a závodech do vrchu (a hodně dobře) s Trabantem. Společně s panem Viktorem Mrázem založila před více než půl stoletím kdysi slavný Autosportklub Stavby Praha, který vychoval mnoho vynikající závodníků, jako byli například Emil Triner, Karel Trojan, Milan Dolák a mnoho dalších. Její talent objevil zmíněný Viktor Mráz, který měl k Trabantům a Wartburgům hodně blízko. „Maminka závodila s Trabantem až do doby, než jsem se narodil, tedy do roku 1973. A pan Mráz byl něco jako můj dědeček. Mámu původně přivedl k tomu, aby závodila, a mě pak přivedl k opravám veteránů. Když jsme pak odkoupili její Trabant, tak nám posloužil jako rodinné auto. Už tehdy jsme shromažďovali různé předměty a dokumenty z padesátých až sedmdesátých let. Ale kam s nimi? Tak mě napadla myšlenka využít horní patro nově budovaného STK k vytvoření malého muzeu,“ vzpomíná Martin Hucl.

Přípravě a výběru exponátů se věnoval se svojí manželkou Alenou takřka čtyři roky a výsledek můžete sami vidět. Expozice není sice největší, ale velice přehledně uspořádaná a pro mladou generaci, která třeba dobu socialismu nezažila, i hodně poučná.

V letech 1957 až 1991 bylo vyrobeno 3 096 099 Trabantů s dvoudobými i čtyřdobými motory. V prvním roce jich vzniklo jen padesát, ale v roce 1974 byla poprvé překonaná hranice sta tisíce vozů, když ze Zwickau vyjelo 102 816 Trabantů, nevíce pak v roce 1989 – 145 574. Produkce byla ukončena čtyřdobým čtyřválcem objemu 1,1 litru v roce 1991 s číslem 9934 kusů. Po převzetí koncernem VW značka Trabant zanikla.

Prakticky všechny zástupce modelových řad od předchůdce AWZ P70 až po čtyřdobý Trabant 1.1 s motorem z VW Polo (vyráběl se dva roky) uvidíte buď v prvním patře nebo i před muzeum. Všechny exponáty jsou v původním stavu, i vojenský Trabant Kübel, Nechybí ani přívěsný kempinkový vozík, respektive uříznutý Trabant s předměty a potravinami, které se tehdy vozily na dovolenou k Baltu. Jak se kdysi připravovali Trabanty na závody ukazuje dobová dílna nebo garáž, jak chcete, se soutěžním vozem a mechanikem, ležícím pod vozem. Takových vtipných vychytávek najdete v muzeu víc. Nebudeme je všechny prozrazovat.

Nenechte si ujít ani dokument o výrobě Trabantů, promítaný na moderní obrazovce, ovšem zabudované do hluboké televize z doby dávno minulé. Historie a nostalgie na vás dýchne na každém kroku.

Tlačítkem zase rozpohybujete dvoudobý zážehový motor, do kabiny Trabantu si můžete i sednout, byste viděli, jaké „pohodlí“ tehdy Trabant nabízel. Zážitkem je i řazení, neboť řadící páka byla pod volantem a najít zpátečku napoprvé je opravdu umění. Nejmenší si zazávodí si se zmenšenými autíčky při překonávání horské dráhy.

Ve vitrínách na chodbičce jsou vystaveny trofeje, programy, fotografie, plakety, plakáty z dobových soutěží nebo tehdejší doklady včetně servisních knížek. Prostě všechno, co souvisí s Trabanty. Další vitríny jsou v hlavní hale a v nich uvidíte například hračky, elektroniku, předměty denní potřeby, a kdo ví, co ještě. „Všechno se sem ani nevešlo. Měli byste ale vidět reakce návštěvníků, jak se jim rozzáří oči, když vidí věci, které měli kdysi doma,“ prozrazuje Martin Hucl. Díky jemu vzniklo asi nejkvalitnější muzeum Trabantů u nás. A závidí nám ho i v sousedním Německu.

Martin Hucl nasbíral ale už další předměty, a tak by rád muzeum rozšířil. Naskýtá se možnost přistavět ještě jedno patro. Nápad tady je, ale kde vzít potřebné finance.

Otevřené je celoročně, každý den, od října do dubna od 9 do 17 hodin, zbytek roku až do 18.hodin.




JL 2.11.2019