Autokaleidoskop

Kdo měl pevnou střechu, tomu déšť nevadil, ale co měl říkat třeba Pierre Alain Barbier, který k nám přijel až Francie. Jeho Hudson 25 Racer z roku 1912 neměl vůbec žádnou střechu, jeho krajan Jacques Lesur zase u svého Peugeota 127 Phateon, který byl jen o dva roky mladší, pouze plátěnou. Známý veteránista Mirek Krejsa je hodně otrlý a zvyklý jezdit bez střechy za každého počasí, ale tentokrát ji přes svoji třílitrovou Lagondu, rok výroby 1933, přeci jen natáhl. Ale v hustém a vytrvalém dešti moc velký význam neměla.
V některých úsecích třídenní akce byl k vidění ještě Laurin Klement DN6, českobudějovického Jana Meda. Tento unikát oslaví v příštím roce rovné sté narozeniny.
My jsme se byli podávat na část páteční etapy a pokaždé když kolem nás veteránisté projížděli, tak bohužel pršelo. Ale na dobré náladě to majitelům krásných historických automobilů rozhodně neubralo. Měli jsme dojem, že se v pořádající agentuře ISM vyměnila část lidí, kteří se na akci podíleli třeba vloni, a na organizaci to bylo hned znát.
Včele kolony jel Karel Loprais,. Šestinásobný vítěz Dakaru a čestný prezident Nike Bohemia, jehož slavná Tatra „Puma“ budila všude pozornost, stejně jako už zmíněný Hudson 25 Racer. První vůz značky Hudson, model 20, sestrojili v roce 1909 Roy Chapin a Howard Coffin a během jednoho roku jich prodali čtyři tisíce, což se v tak krátkém čase hned tak nikomu nepodařilo. Finanční zázemí poskytl Joseph Hudson, detroitský obchodník, který v témže roce založil Hudson Company. Vůz poháněl čtyřválec o objemu 2534 cm³ a výkonu 20 k. V roce 1912 přišla firma s prvním šestiválcem s objemem šesti litrů o výkonu 54 k a o dva roky později vedení firmy prohlašovalo, že jsou největším výrobcem šestiválců na světě. Jestli to byla pravda, nechme otevřené. Stranou nezůstávala ani závodní činnost. Model Super Six byl prvním americkým automobilem, který projel cestu z New Yorku do San Franciska a zpátky.
Zajímavou historií má také Alvis TD 21 pana Jiřího Lukeše. Se šestiválcem o objemu tří litrů a výkonu 116 k se vyráběl v letech 1958 až 1963 v počtu 1070 kusů. Poté, co firmy Mulliner a Tickford přestaly dodávat pro Alvise karosérie, obrátili se Angličané na Švýcara Hermanna Grubera, který navrhl karosérii pro limuzínu i kupé se snímací střechou. Jenže vozit je do Anglie nebylo právě dvakrát praktické, a tak byla výroba svěřena společnosti Willowbrook. Ta se však potýkala s kvalitou, a proto byla produkce převedena do Park Ward. Od té doby vozy nesly označení TD 21. Vůz byl vybaven buď mechanickou převodovkou Austin Healey nebo automatickou Borg Warner a na předních kolech měl kotoučové brzdy, od roku 1962 na všech kolech. Firma Alvis vyráběla automobily v letech 1920 až 1967.
Trofeo Nike Bohemi není veteránskou akcí v pravém slova smyslu, ale jde především o zviditelnění jednotlivých našich krajů a oblastí. Letos byla věnována Jihočeskému kraji. Nás, příznivce automobilové historie jen mrzí, že se tak pěkné akce nemůže bohužel zúčastnit více vozidel. Ale na druhou stranu tady rozhodně vítězí kvalita nad kvantitou, ostatně letošní výběr vozidel byl opravdu zdařilý.


J.Lasík, 1.8.2011