Autokaleidoskop

První provozuschopný automobil pro pohyb po souši i ve vodě představil již v roce 1805 Američan Evans ve Filadelfii. Poté byla provedena řada pokusů. Ovšem k dokonalosti, i když je to možná dost silné slovo, dovedl obojživelná vozidla teprve Hanns Trippel, německý designer, který se narodil v roce 1908 v Darmstadtu. Celý život, dlouhý plných 93 let, zasvětil konstrukci obojživelných vozidel. Málokdo však ví, že se proslavil také křídlovými dveřmi pro Mercedes Benz 300 SL Gullwing.

Při vývoji amphicarů musel bojovat s nejrůznějšími problémy, jako bylo třeba komplikované utěsnění kabiny nebo zapouzdření čepů a ložisek na podvozku i hnacích hřídelí. Vícehodinová plavba vyžadovala doplnění maziva na dvanácti místech podvozku, přičemž mořská sůl byla ještě agresivnější. K tomu ještě přičtěme zvýšené nároky na protikorozní ochranu mechanických i karosářských dílů a nevalné provozní vlastnosti. Krátký rozvor, vynucený proporcemi pontonu karoserie, nepřál směrové stabilitě a nadměrná hmotnost robustní konstrukce zhoršovala dynamiku na suchu i na hladině.

Obojživelné vozidlo Trippel, které vznikalo v roce 1940 ve Francii, bylo však vyvinuté dříve než modely KdF/VW. Bohužel prakticky dnes neexistují, jejich dochovaný počet bychom spočítali na prstech jedné ruky.

Vraťme se do Francie, kde po jejím obsazení německou armádou byly všechny tamní továrny reaktivovány na výrobu materiálů a produktů pro vojenské účely a pracovaly výhradně pro říši. Německé válečné námořnictvo koupilo od Bugattiho jeho továrnu v Molsheimu, což mu bylo po druhé světové válce vyčítáno. Nebyla tedy zabavena, jak se kdysi tvrdilo. Přesné stroje, které v halách zůstaly, se hodily pro výrobu torpéd, ale protože továrna nebyla vytížena, tak se v ní rozběhla výroba motorových vozidel, v tomto případě obojživelných.
Takže obojživelné vozidlo Bugatti? Nikoliv, obojživelné vozidlo Trippel vyráběné v továrně Bugatti v Molsheimu. V roce 1941 byla totiž založena Trippel Werke GmbH a výroba obojživelných vozidel přesunuta z Homburgu do Francie.

Pravou rukou Hanse Trippela byl Alfons Addolf z Molshemiu, zaměstnaný u Bugatti. Jeho úloha spočívala v koordinaci dodávek šestiválcových motorů Opel Kapitan vyráběných v Rüsselsheimu s kompletací typů SG6 a SG7 v Molsheimu, kde také vznikala většina ostatních dílů.
První vozidlo SG6 je vlastním dílem Hannse Trippela. Postavil ho v roce 1935 a nejde v žádném případě o přestavbu civilního automobilu, jak by si mnozí možná představovali. V dalších letech bylo vylepšováno, až se v roce 1938 dostalo do sériové produkce. Vznikla také řada nejrůznějších experimentálních otevřených nebo uzavřených modelů.

Nezničitelná dvojitá těsnění všech pohyblivých částí zaručovala maximálně bezpečnou jízdu. Díky účelnému vybavení a jednoduchému ovládání zvládl jízdu i „plavbu“ každý řidič. Pohon všech kol se samosvorným diferenciálem umožňoval nejen jízdu v terénu, ale také rychlý výjezd na pevnou zem v obtížných pobřežních podmínkách. Prostřednictvím pětistupňové převodovky a jednostupňová přídavná byla poháněna zadní nebo všechna kola.

V roce 1941 dostalo vozidlo karosérii proudnicového typu, která vozu propůjčovala elegantní siluetu. Hanns Trippel od samého začátku prosazoval ve stavbě obojživelných vozidel novou cestu, neboť své vozy konstruoval „zvenku dovnitř“. Tedy nejdříve vanu, potom nosné díly, motor a převodovku.


Technické údaje

Motor: zážehový šestiválec Opel OHV
Objem: 2473 cm³
Výkon: 55 k při 3 600/min
Rychlost silnice: 105 km/h (civilní verze)
Rychlost silnice: 80 km/h (vojenská verze)
Rychlost voda: 14,5 km/h (civilní verze)
Rychlost voda: 11 km/h (vojenská verze)
Rozměry: 4 650 x 1 750 x 1 700 mm (civilní verze)
Rozměry: 4 450 x 2 000 x 1 850 mm (vojenská verze)
Rozvor: 2 500 mm
Světlá výška: 260 mm


JL, 12.10.2021