Na další, v pořadí sedmý ročník si musíme počkat do 25.srpna 2010, kdy se příznivci veteránů sjedou do místa zvaného Moena/Fassatal. Jestliže si někdo řekne, že do Jižního Tyrolska je to kus cesty, má sice pravdu, ale protože jedním ze sponzorů jsou německé dráhy, tak si můžete nechat veterána přepravit z Německa až do Itálie po železnici. Ale k vozům.
Ze dvou přihlášených vozů Bugatti se bohužel objevila pouze jedna – Typ 49 Roadster z roku 1930. Zajímavý je tím, že ji karosovala drážďanská firma Gläser, jako vůbec jedinou bugatku. Typické rysy vozů z Molsheimu si však uchovala – chladič ve tvaru podkovy, podélně uložený osmiválec a masivní leštěná přední náprava. Současný majitel Klaus Siekmann vlastní tento automobil již čtvrt století a je na něj patřičně hrdý.
Z třicátých let pochází také Mercedes Benz 320 A Cabrio, který patří mezi nejelegantnější a nejvyhledávanější modely značky s třícípou hvězdou. Modely řady A byly dodávány ve dvoubarevném lakování, což zvyšovalo jejich eleganci. Ve své době stál šestiválec 3,4 litru o výkonu 78 k zhruba 13 500 říšských marek, dnes se cena vozu v dobrém stavu pohybuje kolem 300 000 eur.
V roce 1993 našel Jürgen Dresen ve Švýcarsku v hodně zbědovaném stavu Fiat 850 Sport Spider, v provedení pro americký trh. Neváhal ani chvilku, převezl jej do Brem, kde jej šest let renovoval za použití výhradně originálních dílů. Čtyři tisíce hodin práce se určitě vyplatilo. V roce 1972 vytvořil Giovanni Bertone model F 850 Spider, z něhož pak Batisto Farina (známý pod firemním jménem Pininfarina) verzi 850 Sport Spider se čtyřválcem o objemu 900 cm³ a výkonu 52 k. Od evropských verzí se americká liší například podle výše umístěného předního a zadních nárazníku, přídavných směrovek na bocích a sedadly s hlavovými opěrkami.
Nejsilnějším automobilem byl sedmilitrový Iso Grifo, jehož karosérii s dlouhou kapotou, stupňovitou klesající zádí, panoramatickým zadním oknem a čtveřicí světlometů zapuštěných do přední masky, karosovala firma Bertone. Zpočátku jej poháněl vidlicový osmiválec Corvette, jehož objem 5,4 litru umožňoval výkon 224 kW nebo 272 kW. V roce 1968 byl objem zvýšen na sedm litrů a výkon na 290 kW. Výsledkem je skvělá akcelerace, na „jedničku“ jel 112 km/h a na čtyřku 273 km/h. Od ostatních verzí se lišil výstupkem na přední kapotě. Celkem bylo vyrobeno pouhých 504 kusů modelu Grifo.
Když se řekne Lamborghini, tak se každému vybaví hned Miura nebo Countach, ale asi jen málokdo si vzpomene na model Espade. Vzorem při jeho vývoji mu byl extravagatní prototyp Marzal, jenž byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1967, ale do výroby se nikdy nedostal. Také v tomto případě nese karosérie rukopis Bertoneho. Vůz byl sice čtyřmístný, ale cestující si na zadních sedadlech, vzhledem k hodně se svažující střeše, moc pohodlí neužili. Interiér je zařízen luxusně včetně kožených sedadel s opěrkami hlavy a ořechového dýhování. S dvanáctiválcem 3,9 litru o výkonu 261 kW zrychlí za 6,9 sekundy a rozjede se na 248 km/h. V letech 1968 až 1978 vzniklo 1217 těchto modelů a právě s jedním z nich se Trentina Classic zúčastnil Prof. Dr. Wilfried Bockelmann s manželkou.
Jindřich Lasík, 3.9.2009
