Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Citroën 100 let
Alcar - Konfigurátor kol

Tour de Franc na Slavii

17 hodin a 17 minut. Tak dlouho trvalo Vladimíru Vidimovi, než zdolal 135 kilometrů dlouhou 20. etapu Tour de France. Zatímco ostatních více než 12 tisíc bojovníků závodu L’Étape du Tour už dávno dojelo do cíle, on ani jednou nezauvažoval o tom, že by to vzdal. To je příběh obrovského odhodlání a zároveň lásky k cyklistice.

Snadno by se dalo tvrdit, že Vladimír byl tím největším hrdinou a nejobdivovanějším účastníkem celé akce. „Bylo to neskutečné. Replika kola SLAVIA měla tak obrovský úspěch! Vlastně nebyl člověk, který by nedal najevo obdiv, podporu, radost. Lidi mě plácali, jako bych byl závodník Tour de France a vyhrál etapu. To mě obrovsky motivovalo,” vzpomínal Vladimír v cíli na vrcholu Val Thorens ve výšce 2 365 metrů nad mořem půl hodiny po půlnoci.
Vraťme se ale úplně na začátek, do ledna roku 2019. Mechanik profesionálního cyklistického týmu a držitel několika českých rekordů na historických kolech uvažoval s kamarádem nad další extrémní výzvou. Napadlo ho, že by mohl přivést k životu jeden z bicyklů SLAVIA. Právě tato značka stojí na začátku historie automobilky ŠKODA AUTO: firmu na výrobu jízdních kol založili v roce 1895 pánové Václav Laurin a Václav Klement, následovaly motocykly, první automobil a současnost všichni znáte.

Vladimír se zhlédl v modelu, který vznikl v roce 1896 jako první závodní kolo značky SLAVIA. Rozhodl se však, že jen to mu nestačí. „Říkali jsme si, že když značka ŠKODA sponzoruje Tour de France, bylo by super tuhle legendu dát dohromady a jednu etapu Tour na ní také odjet.” V teorii přímočarý a proveditelný plán. Ale snad nikoho nepřekvapilo, že praxe mu začala házet klacky pod nohy od samého začátku. Protože originál tohoto kola (nejspíš) neexistuje, rozhodl se Vladimír celý bicykl postavit od nuly pouze z dobových fotografií, prospektů a dalších podkladů z archivu ŠKODA Muzea.

Nejobtížnější bylo z fotek odhadnout detaily a úhly rámu – každý expert tvrdil něco jiného. Vladimír sestrojil kolo od základu: sám svařil a sesadil chrom-molybdenové trubky, vysoustružil dřevěná madla řídítek a vyrobil i další komponenty. Stavbou a přípravou strávil tři měsíce, včetně doby, kdy měl ruku v sádře. „Šest neděl jsem nemohl používat jednu ruku. Naštěstí umím soustruh i frézu ovládat jen jednou,” řekl Vladimír s obdivuhodnou samozřejmostí.

Jak dodává, pokud by kolo stavěl pouze pro muzeum, měl by ho mnohem dřív. U tohoto bicyklu ale potřeboval, aby ho zdárně dovezl do cíle. „Musel jsem kolo předimenzovat, aby se mi někde po cestě nerozložilo,” směje se. Kolo nakonec váží 18 kilogramů a stejně jako originál nemá převody ani brzdy. Více o výrobě si můžete přečíst zde.
Pro samotný závod se Vladimír vybavil i oblečením, cyklistickou lahví i botami, které by stylem odpovídaly začátku 20. století, kdy se Tour de France začala jezdit (1903). Ačkoli jeho SLAVIA byla plně funkční a Vladimír trénink rozhodně nepodcenil, takovou „šichtu“ nečekal ani on.
135 kilometrů s celkovým převýšením 4563 metrů a třemi prudkými vrcholy zdolal za 17 hodin a 17 minut, protože velkou část trasy musel běžet – kolo mohl brzdit jen protipohybem pedálů, což bylo dost rizikové. „Byla tam krize hned na prvním kopci dolů. Další závodníci jezdili okolo mě hrozně rychle, tak jsem raději sesedl a běžel vedle kola. Nechtěl jsem ohrozit je ani sebe,“ vysvětluje Vladimír.

A podobným stylem se prokousával celým závodem – naběhal nebo ušel vedle kola určitě přes 40 kilometrů. Kromě vynikajícího cyklistického výkonu tak mimochodem uběhl v horách i maraton. Ačkoliv se trochu obával možných technických problémů, SLAVIA zvládla celý závod bez jediné závady.

Vladimír se kromě běhu musel potýkat i s dalšími těžkostmi: „Když jsem byl na osmdesátém kilometru, přijeli jsme pozdě, takže občerstvovací stanice byla už zavřená. Zachránila mě tak energetická tyčinka, která vypadla jinému závodníkovi a já ji sebral jako odpadek. O pár hodin později jsem ji s chutí z odpadu povýšil na svačinu a snědl. To víte, nouze,“ směje se Vladimír.

Všechny strasti mu plně vynahradila přátelská atmosféra a solidarita ostatních účastníků L‘Étape. Jako třeba když projížděl průsmyky s tisíci jásajícími fanoušky, nebo když mu přihlížející Francouz bez mrknutí oka za jízdy doplnil láhev vodou. Také mu pomáhala podpora rodiny: v poslední noční části závodu ho doprovázela žena se synem a svítili mu na cestu reflektory doprovodného vozu ŠKODA SUPERB. „Víte, ono všechny tyto lidské zážitky jsou pro mě asi víc než adrenalin z cesty, dojezdu, úspěchu,” dodává Vladimír.


Andy Schleck, bývalý profesionální silniční cyklista, vítěz Tour de France 2010 a nynější předseda Tour de Luxembourg a ambasador ŠKODA AUTO Vladimírův neuvěřitelný počin okomentoval přímo z probíhající letošní Tour slovy: „Vladimír má můj obrovský respekt, protože já bych L’Étape nemohl dokončit na kole, které má jen jednu rychlost a na kterém brzdíte šlapáním dozadu. Velmi působivý a zajímavý příběh, opravdu mě baví.“
Ačkoli Vladimír dojel jako poslední a dlouho po stanoveném limitu, který obvykle znamená vyloučení ze závodu, čestnou medaili L’Étape si přesto zasloužil, protože takový hrdinský, unikátní a houževnatý kousek prostě musel přimět i hlídače pravidel trochu přimhouřit oči.


Už od roku 1993 se jedna etapa slavné Tour de France otevře pro veřejnost, včetně veškerého servisu, který je dopřán profesionálním závodníkům. Tento rok se jednalo o etapu 20 v celkové délce 135 km a třemi náročnými výšlapy, z nichž ten nejvyšší, Val Thorens v 2 365 m n. m., se nacházel přímo na cílové rovince. Celkové převýšení trasy bylo 4 563 m. Celkem se letos zúčastnilo 12 760 jezdců a vítězem se stal 25letý Adrien Guillonnet s časem 04:44:11 a z žen byla nejrychlejší Edwige Pitelová s dojezdem 05:25:36.



Škoda 3.8.2019

Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
Milotec logo


© 2019 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar