Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Thierry Sabine miloval Afriku

Rally Dakar by asi nikdy nevznikla, kdyby se Francouz jménem Thierry Sabine nezúčastnil před čtyřiceti roky závodu Abidjan – Nice a nezabloudil v poušti Ténere. Když došel motocyklu benzin, tak se vydal hledat pomoc, tři dny bloudil, než jej objevilo malé letadlo.

Jak tak bloumal krajinou, zrodil se v jeho hlavě nápad: „Když přežiji, vrátím se do Afriky a uspořádám závod, v němž se o každého postarám, jak organizačně, tak po stránce bezpečnosti.“ Jak řekl, tak udělal a v roce 1987 organizoval s manželkou a třemi přáteli soutěž l´Afrique. Na Place du Trocadero se sjelo 16. prosince 179 vozidel – 80 osobních automobilů, 87 motocyklů a 12 trucků. Do cíle 14. ledna (datum si zapamatujte) dorazilo mj. 72 automobilů a dva kamiony. O soutěži se některá média vyjadřovala jako o soutěži bláznů, ale vůbec netušily, co všechno na deseti tisících kilometrech mezi Alžírskem, Nigerií, Mali a Horní Voltou mohou zažít.

V roce 1980 se soutěž jmenovala už Rally Dakar a startovní listina čítala 210 posádek a jednotlivců. Pro soutěžící mimo jiné obstaral stravování prostřednictvím cestovní kanceláře Africatours a také předpisy doznaly prvních větších změn. Vozidla byla rozdělena na sériové, upravené a speciály/prototypy. Byla povolena pouze „pozemní“ technická a servisní pomoc, tedy už nikoliv ze vzduchu, aby se neopakovala situace, kdy vrtulníky pomáhaly továrnímu týmu Porsche se servisem i vzdušnou navigací. Zakázána byla také radiová navigace a vysílačky se směly použít jen v případě nouze.

Zájem o dobrodružství v Africe rostl a rok od roku stoupal počet startujících. V roce 1986 jich z Versailles vyjelo dokonce 487. A mezi nimi poprvé i dvě Tatry 6x6 s posádkami Loprais, Krpec, Stachura a Kahánek, Kalina, Gumulec. Liaz se na Dakaru představil o rok dříve dvěma vozy. O náročnosti svědčí fakt, že ze 114 motocyklů bylo klasifikováno 27, osobních automobilů z 280 jen pouhých 48 a ze 74 kamionů devět. Bohužel ani jedna Tatra ani Liaz.

Ale co je nějaké vypadnutí ze soutěže oproti pěti zmařeným životům, jak řekl motocyklista Cyril Neveu, a to ještě hloupou náhodou. Dva dny před osudným 14. lednem řekl Thierry Sabine v jednom z rozhovorů, že chce Afriku ukázat své dceři a zemřít v africké poušti. Byla to jen náhoda? Při těchto slovech člověka zamrazí i po třiceti letech.

Dnes jen víme, že příčinou tragedie byla havárie vrtulníku, v němž kromě Thierra Sabina a jeho kamaráda a spolupořadatele, zpěváka Daniela Balaoine, zahynuli ještě novinářka, pilot a rozhlasový technik. Ale proč k havárii došlo, jsou jen a jen nepotvrzené domněnky a „zaručené zprávy“. Jisté je, že vrtulník nebyl uzpůsoben pro létání v noci a neměl ani světla. Ale proč večer a v písečné bouři znova vzlétl, když už jednou přistál, se už nedozvíme. Všechno jsou už jen dohady…

Sabine vždycky hodně dbal na dobré vztahy s místním obyvatelstvem a na to, aby soutěž Paříž – Dakar byla svého druhu humanitární akcí. V konvoji doprovodných vozů a letadel nikdy nechyběly léky a potraviny určené k distribuci v těch nejzoufalejších místech. Sabine totiž Afriku opravdu miloval.“

Ihned po tragédii dorazil mezi účastníky otec Gilbert Sabine, jenž požádal všechny závodníky, aby soutěž dokončili a jedině tak uctí nejlépe památku jeho syna. Sám se pak podílel na organizování několika dalších ročníků.
Thierry Sabine miloval Dakar, miloval Afriku a dobrodružství, a jeho duch, ať na černém nebo jihoamerickém kontinentě žije dodnes. A jestli se dívá na dnešní Dakar tam shora, tak se asi nestačí divit.



Thierry Sabine


Narodil se v dobře situované rodině, otec byl uznávaný dentista, matka vedla obchod se starožitnostmi. I když se zpočátku věnoval jezdectví, tak ho stále přitahovaly automobily. Úspěšně jezdil rallye i okruhy, v roce 1971 skončil s Fordem Capri osmý v náročné Coupe des Alpes, v roce 1974 čtvrtý v Tour de France, o rok později se stal francouzským šampionem na okruzích v kategorii GT, třikrát startoval s Porsche v 24 h Le Mans (1974 – 17. místo, 1976 – 13. místo). Poslední závod jel v roce 1983 s BMW 635 na okruhu ve Spa. Mezitím přešel na terénní motocykly a pořádání závodů.




JL 1.3.2016

Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Adus s.r.o.

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2024 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar