Stará láska nerezaví
Zatímco u nás se většina bývalých automobilových závodníků po skončení aktivní kariéry stáhne do ústraní a užívá si „důchodu“, v zahraničí můžeme potkávat bývalé špičkové jezdce na nejrůznějších veteránských akcích. Příklady Andrueta a Ceccato to jen dokazují.
Zúčastňují nejen klasických rallye historických vozidel, ale častěji také jízd pravidelnosti, většinou jim nejde ani tak o výsledek, ale být prostě stále při tom.
Při Historic Ice Trophy v rakouském Altenmarktu byl bezpochyby největší hvězdou Francouz Jean Claude Andruet s modrým ex-továrním automobilem Renault Alpine. Na okruhu pokrytém ledem svým řidičským uměním o dvě třídy převyšoval zbytek startovního pole. Bylo vidět, že i v 66 letech rád zavzpomíná na dobu své největší slávy. Právě s Renaultem Alpine vyhrál v roce 1973 slavnou Rallye Monte Carlo, i když cesta k vítězství tehdy vůbec nebyl snadná. Monte Carlo bylo v tom roce záležitostí vozů Renault Alpine, které obsadily v první šestce pět míst. Za Andruetem skončil Andersson a Nicolas, pátý byl Therier a šestý Piot. V tomto roce Andruet více méně v továrním týmu Renault pouze hostoval, neboť další soutěže absolvoval s Lancií Stratos nebo Fiatem 131 Abarth. Skandinávští jezdci, kteří tehdy v rallye kralovali malého Francouze takřka neznali, závodil hlavně na Tour de France a na Korsice. O svém vítězství v ledové ruletě rozhodl prakticky až v samém záběru.
V úvodu poslední noční etapy zaútočil Andersson na vedoucího Andrueta, který měl však při druhém průjezdu Col de Turini defekt a ztratil tři minuty. Rázem byl ve vedení Švéd, ale záhy lehce havaroval a přišel o cenných 40 sekund. Před třetím průjezdem Col de Turni vedl opět Andruet o 14 sekund a všechno měla rozhodnout až poslední zkouška Col de la Madonne de Gorbio, která byla doménou Anderssona. Právě tady už v roce 1971 rozhodl o svém vítězství. Dosavadní rekord 15.49 na 15 kilometrů dlouhém úseku překonal Andersson novým časem 15.23 min. Všichni s napětím očekávali, jak odpoví Andruet – v cíli mu naměřili čas 15.11 min a vítězství měl v kapse – o 26 sekund.
Jean Claude Andruet uměl zajet nejen Monte Carlo, což dokazuje druhé a čtvrté místo v roce 1977 a 79 s Fiatem 131 Abarth, ale dařilo se mu také na Korsice. Tam vyhrál už v roce 1968 a 1970 s Alpinou, v roce 1970 skončil čtvrtý. Mezi největší vítězství patří Korsika 1974 s Lancií Stratos a San Remo 1977 s Fiatem 131, jedním z posledních pěkných umístění bylo druhé místo na Korsice 82 s Ferrari 308.
Setkání po čtvrt století
Zatímco u nás Andruet nikdy nestartoval, tak další účastník rakouského klání Franco Cecccato byl na českých soutěžích jako doma. Poprvé přijel do Zlína na Barum rallye v roce 1980, vyhrál dvě zkoušky a na třetí odpadl. Do cíle nedojel ani o rok později, stejně jako v Rallye Škoda 82 a 83. Franco Ceccato vyhrál sedm rychlostních zkoušek, od začátku patřil k nejrychlejším, ale pak bohužel lehce havaroval. „Při havárii jsem lehce poškodil zadní nápravu. Jel jsem dál, ale během dalších zkoušek ohnutý závěs nevydržel“, říkal tehdy smutný Ital.
Vše si však vynahradil při Rallye Tatra, která se tehdy jezdila v Popradě a jejíž šotolinové rychlostní zkoušky patřily v té době k nejtěžším u nás, Tuto soutěž vyhrál s Fiatem 131 Abarth v letech 1981 a 1983. Od té doby se už u nás bohužel neobjevil.
V posledních letech se objevuje se svým synem na nejrůznějších veteránských akcích hlavně v Itálii. Pochopitelně s červenočerným Fiatem 131 Abarth. V Rakousku se za volantem střídal se synem, ale musíme konstatovat, že i přes nevyhovující pneumatiky, mu to šlo přeci jen lépe.
Jindřich Lasík, 25.1.2008
Při Historic Ice Trophy v rakouském Altenmarktu byl bezpochyby největší hvězdou Francouz Jean Claude Andruet s modrým ex-továrním automobilem Renault Alpine. Na okruhu pokrytém ledem svým řidičským uměním o dvě třídy převyšoval zbytek startovního pole. Bylo vidět, že i v 66 letech rád zavzpomíná na dobu své největší slávy. Právě s Renaultem Alpine vyhrál v roce 1973 slavnou Rallye Monte Carlo, i když cesta k vítězství tehdy vůbec nebyl snadná. Monte Carlo bylo v tom roce záležitostí vozů Renault Alpine, které obsadily v první šestce pět míst. Za Andruetem skončil Andersson a Nicolas, pátý byl Therier a šestý Piot. V tomto roce Andruet více méně v továrním týmu Renault pouze hostoval, neboť další soutěže absolvoval s Lancií Stratos nebo Fiatem 131 Abarth. Skandinávští jezdci, kteří tehdy v rallye kralovali malého Francouze takřka neznali, závodil hlavně na Tour de France a na Korsice. O svém vítězství v ledové ruletě rozhodl prakticky až v samém záběru.
V úvodu poslední noční etapy zaútočil Andersson na vedoucího Andrueta, který měl však při druhém průjezdu Col de Turini defekt a ztratil tři minuty. Rázem byl ve vedení Švéd, ale záhy lehce havaroval a přišel o cenných 40 sekund. Před třetím průjezdem Col de Turni vedl opět Andruet o 14 sekund a všechno měla rozhodnout až poslední zkouška Col de la Madonne de Gorbio, která byla doménou Anderssona. Právě tady už v roce 1971 rozhodl o svém vítězství. Dosavadní rekord 15.49 na 15 kilometrů dlouhém úseku překonal Andersson novým časem 15.23 min. Všichni s napětím očekávali, jak odpoví Andruet – v cíli mu naměřili čas 15.11 min a vítězství měl v kapse – o 26 sekund.
Jean Claude Andruet uměl zajet nejen Monte Carlo, což dokazuje druhé a čtvrté místo v roce 1977 a 79 s Fiatem 131 Abarth, ale dařilo se mu také na Korsice. Tam vyhrál už v roce 1968 a 1970 s Alpinou, v roce 1970 skončil čtvrtý. Mezi největší vítězství patří Korsika 1974 s Lancií Stratos a San Remo 1977 s Fiatem 131, jedním z posledních pěkných umístění bylo druhé místo na Korsice 82 s Ferrari 308.
Setkání po čtvrt století
Zatímco u nás Andruet nikdy nestartoval, tak další účastník rakouského klání Franco Cecccato byl na českých soutěžích jako doma. Poprvé přijel do Zlína na Barum rallye v roce 1980, vyhrál dvě zkoušky a na třetí odpadl. Do cíle nedojel ani o rok později, stejně jako v Rallye Škoda 82 a 83. Franco Ceccato vyhrál sedm rychlostních zkoušek, od začátku patřil k nejrychlejším, ale pak bohužel lehce havaroval. „Při havárii jsem lehce poškodil zadní nápravu. Jel jsem dál, ale během dalších zkoušek ohnutý závěs nevydržel“, říkal tehdy smutný Ital.
Vše si však vynahradil při Rallye Tatra, která se tehdy jezdila v Popradě a jejíž šotolinové rychlostní zkoušky patřily v té době k nejtěžším u nás, Tuto soutěž vyhrál s Fiatem 131 Abarth v letech 1981 a 1983. Od té doby se už u nás bohužel neobjevil.
V posledních letech se objevuje se svým synem na nejrůznějších veteránských akcích hlavně v Itálii. Pochopitelně s červenočerným Fiatem 131 Abarth. V Rakousku se za volantem střídal se synem, ale musíme konstatovat, že i přes nevyhovující pneumatiky, mu to šlo přeci jen lépe.
Jindřich Lasík, 25.1.2008
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout















