Autokaleidoskop

Když jsem si ráno smutnou zprávu dozvěděl, hned jsem si řekl, že vyhledám nějaké fotky a sepíšu vzpomínku. Ale předstihl mě pan Jaroslav Malík, a tak jsem se rozhodl publikovat jeho krásný článek.


Zdeněk Halada začínal v šedesátých letech minulého století za volantem Škody Octavie TS, kterou si sám ze Spartaka postavil. To bylo první a zároveň poslední jeho závodní auto s domácím původem. Soutěžní Octavii vystřídal Fiat 1300, s kterým si se spolujezdkyní Marcelou Zubrovou vyjel postup do Mistrovství republiky.


Když bylo jasné, že fiatka, byť s výkonem kolem 120 koní, nebude nejlepší nářadí pro mistrovské rallye, rozhlížel se po vhodnějším voze. Velký propagátor značky Saab u nás Zdeněk Treybal, si všiml Haladových výkonů ve Fiatu a pomohl mu zprostředkovat závodění se Saabem, který vlastnil tehdy populární zpěvák Jiří Popper. Ten s ním dělal parádu mimo víkendy, kdy ho Zdeněk Halada proháněl po závodních tratích. A velmi úspěšně.

Už za volantem Saabu začala celokariérní rivalita s továrním týmem AZNP. Škodováci těžce nesli, když je proháněl nějaký soukromník s autem vyrobeným v kapitalistické cizině, což nebyla jen Zdenkova zkušenost. Bohužel Saab skončil svou pouť po závodních tratích po závažné poruše karoserie na rychlostní zkoušce Rallye Vltava 67.

Po Saabu získal Zdeněk Halada další skvělé soutěžní auto. Usedl za volant Renaultu 8 Gordini po Vladimíru Hubáčkovi. Celá sezóna 1968 byla úspěšná. Střídal rallye, s nejlepším umístěním na 4. místě absolutně na Rallye Beskydy, závody do vrchu a závody na okruzích, kde se zúčastnil i v srpnu Grand Prix Brno a po předvedeném výkonu jej kontaktoval manažer továrního týmu Alfy Autodelta se smlouvou na starty v tomto týmu. Což bylo v neděli 18. srpna, kdy všechno vypadalo růžově. Bohužel po středě 21. srpna bylo po všem. Pro Zdenka to nebylo naposledy, kdy narazil na tvrdou realitu normalizace a konsolidace. Ovšem jestli si nějaké poučení z krizového období vzal, tak to, že si vždy bude stát za svým a nebude se ohýbat.


V roce 1969 po startu na ME Rallye Vltava gordinku prodal a začal šetřit na svůj velký životní sen. Vysněného bavoráka si objednal přes Tuzex, vůz k němu v roce 1971 dorazil z Mnichova přes Brno, kde na strojírenském veletrhu už v soutěžní úpravě pózoval jako exponát na stánku BMW. Z výstaviště putoval rovnou do dílny a pak rychle na start Rallye Praha. Se spolujezdcem Karlem Kozákem, který s ním na horkém sedadle vydržel až do konce rallyové kariéry, vypálili všem soupeřům rybník, když absolutně vyhráli.

Toto vítězství předznamenalo úspěšné desetiletí, které za volantem bavorského závoďáka Zdeněk strávil. Hned v první sezóně s BMW díky svým výsledkům zvítězil v poháru, který celosvětově pro soukromé jezdce na BMW vypisovala továrna. A opět pocítil následky srpna 68, když si nemohl osobně zaslouženou trofej převzít na slavnostním ceremoniálu v Mnichově. Protože Zdeněk Halada měl už od dob sdílení Saaba se zpěvákem J. Popperem mnoho dobrých přátel i v uměleckém světě, tak mu pohár nakonec spolu s prémií v podobě sady gum provezl do Prahy Karel Gott. Vztahy s továrnou i přes snahu a ochotu z obou stran byly jen vinou bdělých státních orgánů velice komplikované po celou dobu.

I v následující sezóně 72 si vedl úspěšně. Obhájil vítězství na Rallye Praha, v Klatovech na Rallye Vltava skončil absolutně třetí za Vladimírem Hubáčkem a Josefem Srnským.


V tomto roce soutěžáckou kariéru ukončil a definitivně se přesunul na kopce a okruhy. Na Grand Prix Brno ve dvouhodinovce skončil třetí ve dvoulitrech. Svými výsledky doufal v opakování úspěchu v poháru BMW pro soukromé jezdce. Aby se předešlo opakování situace z předešlého roku s nepovolením výjezdu, naše oficiální orgány nepotvrdily továrně jeho výsledky a bylo vyřešeno. Zdeněk Halada zůstal bez poháru i bez prémie.


V následujících sezónách startoval s průběžně zušlechťovaným bavorákem 2002 ve třídě B5 a pravidelně pokud dojel, skončil na bedně. Na kopcích získal několik titulů mistrů republiky, ten poslední vybojoval po celosezónním urputném boji s Marianem Rajnohou na Alfě Romeo v roce 1978. S závoděním a BMW se rozloučil v roce 1982.

Rozloučení to nebylo definitivní. V roce 2008 se postavil s Fordem Escort Hakspeed na start závodu do vrchu v Berouně v prvním ročníku nezávislého seriálu závodů do vrchu EDDA Cup. Jako jedna z největších legend se nadchl i pro myšlenku rallye revivalů, promotér kvůli startu posádky Zdeněk Halada – Karel Kozák pořídil Porsche 944, s kterým absolvovali první revivaly. I po tom, co se přestal aktivně účastnit, navštěvoval aspoň starty a dojezdy do cíle.

Kromě toho, že celou závodní kariéru absolvoval s vůní benzínu, začal se „na stará kolena“ věnovat pohonu aut na CNG. Jak u něho bylo zvykem, šel i do toho s buldočím zápalem a nedobře snášel, když jeho nadšení a nasazení nenacházelo odpovídající odpověď u okolí.
Ve Zdenkovi Haladovi ztratil motoristický sport zásadovou a férovou osobnost, nezištného kamaráda, opravdového sportovce, mistra volantu.


Čest jeho památce

Jarda Malík

Pozn. Jak se už v článku píše, koncem šedesátých let a hlavně pak v sedmdesátých letech se na československých tratích objevovaly zahraničí automobily, které se staly vítaným zpestřením startovního pole plné škodovek. Z Francie k nám putovaly Renaulty – 8 Gordini (Kec, Hubáček), R12 Gordini (Ponec, Hubáček), Alpine (Hubáček). Ve většině případů šlo o soutěžní verze, s okruhových a vrchařských R8 startoval Jiří Hák. S vozy NSU TT bojoval o vavříny Miroslav Adámek, zatímco Zdeněk Halada si zamiloval značku BMW. Nesmíme zapomenout na vozy Alfa Romeo (Rosický, Velímský, Tvrdý, Rajnoha), V pozdějších letech se objevily Renault 5 Alpine s Leo Pavlíkem za volantem, který později startoval s Audi Quattro. V Barum teamu usedal do Renaultu 17 Gordini populární Josef Sivík. Takový byl náš automobilový sport před desítkami let a jsem rád, že jsem tuto dobu aspoň částečně zažil. Dodnes se pamatuji na Zděňka Haladu a jeho BMW, které postupně modifikoval a vylepšoval. To byly časy!


Pokud se chcete o Zdeňkovi Haladovi dozvědět víc, potom si sežeňte knihu VOLANT - Láska na celý život. Pan David Minařík v knize zachytil v podstatě celý život téhle motoristické legendy 60. a 70. let dvacátého století. Kromě mnoha zajímavých historek, najdete v knížce spoustu krásných fotek ze závodů, Zdeněk navíc poutavě vypráví i o svém dětství a profesní kariéře.


Všichni pamětníci téhle legendy si zavzpomínají na staré časy a pro mladší generaci bude jistě kniha zajímavou literaturou o dobách, kdy závodění znamenalo nejen bojovat se soupeři na trati, ale rovněž s režimem, diskriminací a vydíráním, to všechno navíc pod tlakem neustálé hrozby ekonomického kolapsu týmu. Každému, kdo pamatuje Zdeňka Haladu a jeho závodní kariéru, můžeme knihu doporučit



JL 30.12.2020