Autokaleidoskop

Na stejný podvozek, avšak ve zkráceném provedení, stavěla na Novém Zélandě firma Motor Induastries malé užitkové automobily Trekka, o kterých jsme psali v minulém čísle. Podobnou myšlenku nosil v hlavě také generální ředitel firmy Haroon Unrustries Ltd. pan Rahmen. Jeho přáním bylo obohatit pakistánskou automobilovou dopravu ekonomickým užitkovým automobilem, převážně domácí výroby.

Nákladní autodopravu v té době obstarávaly vozy britské výroby – BMC, Leyland, Bedford a Ford, v terénu se používal Land Rover, GAZ nebo Wyllis. Pro lehčí terén a silniční provoz měly být určeny automobily Skopak v různém provedení podle představ generálního ředitele.
Během roku 1969 se začalo s vývojem, za několik měsíců vznikl prototyp, který byl odzkoušen v terénu i na silnici, včetně nákladu i bez něho. První automobil značky Skopak vyjel na silnice v květnu 1970. Firma Haroon uvolnila pro výrobu vozu celý tovární objekt, který dříve sloužil jiným účelům a navíc nechal postavit halu pro výrobu plastových panelů na karosérie.

Podvozek byl kompletně převzat z vozu Škoda Octavia Combi, to znamená rámová konstrukce s centrálním trubkovým nosníkem a příčkami pro připevnění karosérie. Toto provedení bylo samo o sobě vhodné pro stavbu užitkových automobilů vzhledem k tuhosti. Také motor pocházel z Mladé Boleslavi. Řadový zážehový čtyřválec o objemu 1221 cm³ a výkonu 34 kW (47 k) při 4500/min poháněl zadní kola. Točivý moment dosahoval maximální hodnoty 87 Nm při 3000/min. Se čtyřstupňovou mechanickou převodovkou dosahoval rychlosti 105 km/h. Nezávislé zavěšení všech kol bylo vhodné pro jízdu v terénu a po polních cestách. Motor vykazoval dostatečnou sílu, aby utáhl přívěsy do hmotnosti 750 kg při rychlosti 50 km/h. Vůz byl dlouhý 4200 mm, široký 1740 mm a vysoký 1640 mm, rozvor 2400 mm.

Podvozkové díly se do Pákistánu dodávaly v rozloženém stavu v bednách.
Celá karosérie vznikla výhradně v Pakistánu a tvořil ji ocelový a svařovaný skelet s díly z ohýbaných profilů a trubek. Veškeré vnější panely karosérie a podlahy ložného prostoru jsou vyrobeny z laminátu, které byly na ocelový skelet přišroubovány. Panelová konstrukce karosérie se osvědčila hlavně pro linkovou montáž a snadnou opravu při havárii..
Pro výrobu laminátových dílů se rozhodl generální ředitel Rahman, aby posloužil majitelům Skopaku trvanlivým automobilem a firmě Haroon zabezpečil ekonomickou výrobu. Jeho firma se tak stala průkopníkem sklolaminátových karosérií v celém Pákistánu.

Existovalo několik verzí, mezi nejrozšířenější patřil dvoumístný otevřený pikap bez bočních dveří se sklápěcí čelní stěnou vhodnou pro tropické oblasti. Jiné provedení mělo naopak dveře s posuvnými okny a pevnou čelní stěnu nebo s kabinou nad předními sedadly a otevřenou ložnou plochou. Zájemci si mohli pořídit také verzi s plátěnou střechou nad ložnou plochou nebo s celoplátěnou střechou nad předními sedaly a s ložnou plochou vcelku. Do všech provedení bylo možné namontovat do ložného prostoru podélná sedadla a tažný hák pro přívěsný vozík.

Firma Haroon Industries Ltd nejen dovážela a prodávala automobily různých značek, ale byla také montážním závodem. Zavedením vozů řady Skopak do sériové výroby se stala finálním výrobcem automobilů, což bylo prospěšné pro pakistánské hospodářství. Myšlenka generálního ředitele firmy se tak stala skutkem. Skopak se vyráběl v letech 1970 až 71, ale počet vozů se zjistit nepodařilo.


Jindřich Lasík, 12.10.2021