Schnauferl rallye s osmdesáti veterány
Allgemeine Schnauferl Club, založený už v roce 1900, patří mezi nejstarší německé autokluby, sdružuje na 1400 členů, které jsou organizováni ve čtrnácti spolkových klubech. Jednou z náplní je pak Schnauferl rallye, která se pořádá každý rok na jiném místě a organizuje ji jiný klub.
Letošní 56. ročník byl výjimečný tím, že se konal zároveň s Bertha Benz Fahrt, o níž jsme informovali už dříve. Zatímco Schnauferl rally startovala na zámku ve Schwetzingu, tak jízda Berthy Benz v nedalekém Mannheimu. Účastnící obou soutěží se pak setkali v Pforzheimu, ale každá se dorazila po jiné trasu. Odtud také druhý den odstartovali zpátky. Obě akce se uskutečnily v rámci 125. výročí automobilu.
Na startu se sešlo osmdesát automobilů, přičemž takřka polovina byla předválečných. Jako první se vydal na trať Wolfgangg Krämer s dvoumístným vozem Leon Buat s jednoválcem o objemu 900 cm³ a výkonu jen 9 k. Byl vyrobený už v roce 1903. Ze stejného roku pocházel i nádherný Mercedes Simplex, který poháněl mohutný čtyřválec s visacími sacími a stojatými výfukovými ventily. Technickou zajímavostí byl přívodní ventil s měnitelným úhlem otevření. Z objemu 9240 cm³ poskytoval výkon 70 k při 1200 otáčkách za minutu dokázal vyvinou rychlost až 110 km/h, což bylo na tu dobu rychlost nevídaná, když běžně se jezdilo maximálně do 30 km/h. Automobil zkonstruoval Wilhelm Maybach a byl vyroben pouze v dvě stě kusech. Vůz měl čtyřstupňovou převodovku a bubnové brzdy na zadních kolech. Byl snem mnoha závodníků, ale pro vysokou cenu dostupný jen finančně zaopatřeným jedincům.
O tři roky mladší byl pak další závodní „speciál“ Berliet Targa Florio. A následovaly dva vozy Opel – známý „doktorwagen“ z roku 19089 a Sport (1910). Zajímavých automobilů byla k vidění celá řady, včetně Bugatti T 43 nebo sportovního vozu Invicta S Open Tourer, poháněný šestiválcem Meadows o objemu 4250 cm a výkonu 130 k přu 3200/min. Vozy Invicta měly spojovat sportovní duch Mercedesů s elegancí Rolls Royce. Značku založili v roce 1924 kapitán Noel Macklin a Oliver Lyle. Vozům se přezdívalo „ploché železo“ kvůli typické nýtované kapotě nebo také „stomílová“, ale dokázaly jet rychleji než „devadesátkou“. Značku bohužel postihla světová hospodářská krize a výroba skončila po 77 kusech. Macklin pak prodal svůj podíl Earlu Fitzwilliamovi, který značku oživil až po druhé světové válce.
Nás mohlo těšit, že mezi osmnácti různými předválečnými značkami jsme objevili i jedno Aero 30 Roadster z roku 1934,
Přehlídka poválečných automobilů už tak pestrá nebyla, převažovaly nejrůznější Mercedesy od typu 170 až po 280, mezi ně se tu a tam zamíchalo Porsche či BMW nebo Austin Healey.
J.Lasík, 12.7.2011
Na startu se sešlo osmdesát automobilů, přičemž takřka polovina byla předválečných. Jako první se vydal na trať Wolfgangg Krämer s dvoumístným vozem Leon Buat s jednoválcem o objemu 900 cm³ a výkonu jen 9 k. Byl vyrobený už v roce 1903. Ze stejného roku pocházel i nádherný Mercedes Simplex, který poháněl mohutný čtyřválec s visacími sacími a stojatými výfukovými ventily. Technickou zajímavostí byl přívodní ventil s měnitelným úhlem otevření. Z objemu 9240 cm³ poskytoval výkon 70 k při 1200 otáčkách za minutu dokázal vyvinou rychlost až 110 km/h, což bylo na tu dobu rychlost nevídaná, když běžně se jezdilo maximálně do 30 km/h. Automobil zkonstruoval Wilhelm Maybach a byl vyroben pouze v dvě stě kusech. Vůz měl čtyřstupňovou převodovku a bubnové brzdy na zadních kolech. Byl snem mnoha závodníků, ale pro vysokou cenu dostupný jen finančně zaopatřeným jedincům.
O tři roky mladší byl pak další závodní „speciál“ Berliet Targa Florio. A následovaly dva vozy Opel – známý „doktorwagen“ z roku 19089 a Sport (1910). Zajímavých automobilů byla k vidění celá řady, včetně Bugatti T 43 nebo sportovního vozu Invicta S Open Tourer, poháněný šestiválcem Meadows o objemu 4250 cm a výkonu 130 k přu 3200/min. Vozy Invicta měly spojovat sportovní duch Mercedesů s elegancí Rolls Royce. Značku založili v roce 1924 kapitán Noel Macklin a Oliver Lyle. Vozům se přezdívalo „ploché železo“ kvůli typické nýtované kapotě nebo také „stomílová“, ale dokázaly jet rychleji než „devadesátkou“. Značku bohužel postihla světová hospodářská krize a výroba skončila po 77 kusech. Macklin pak prodal svůj podíl Earlu Fitzwilliamovi, který značku oživil až po druhé světové válce.
Nás mohlo těšit, že mezi osmnácti různými předválečnými značkami jsme objevili i jedno Aero 30 Roadster z roku 1934,
Přehlídka poválečných automobilů už tak pestrá nebyla, převažovaly nejrůznější Mercedesy od typu 170 až po 280, mezi ně se tu a tam zamíchalo Porsche či BMW nebo Austin Healey.
J.Lasík, 12.7.2011
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout















