Autokaleidoskop

Základ vozu tvoří lehký a přitom tuhý prostorový svařenec z pevnostních tenkostěnných trubek, přední kola vede lichoběžník z dvojic nad sebou umístěných trojúhelníkových ramen a vzadu pracuje kinematicky zdařilá úhlová náprava s vlečenými rameny. Místo svazků listových pružin, tehdy používaných u sériových vozů ŠKODA, zvolili kontruktéři prostorově úspornější a lehčí zkrutné tyče.


Vysunutí motoru za přední nápravu a pětistupňové převodovky za zadní „osu“ umožnilo dosáhnout příznivého rozdělení hmotnosti, u prázdného otevřeného vozidla připadlo na poháněná kola 48 procent, s 75kilovým závodníkem za volantem šlo o takřka ideálních 50,3 %.


Za pozornost stojí také technicky vyspělá a zároveň vizuálně atraktivní pohonná jednotka, atmosférická jedenáctistovka pracující pod nízkou přední kapotou. Hliníkový blok a klikovou skříň sdílí se čtyřicetikoňovou klasikou Š 440 „Spartak“, ale dva vačkové hřídele v hlavě, poháněné spolehlivým ozubeným soukolím s vlastním okruhem mazání, pomáhají k více než dvojnásobnému výkonu. Upravené spalovací prostory zvyšují kompresní poměr na 9,3:1, k zajímavostem prospívajícím prohoření palivové směsi i ke zvýšení provozní spolehlivosti patří dvě navzájem nezávislé soustavy zapalování – německá dynamobateriová soustava Bosch, respektive švýcarská magneta Scintilla Vertex.



Chlazení jedenáctistovky, podávající největší výkon 92 k (67,7 kW) v 7 700 otáčkách a krátkodobě snášející až 8 500 min-1, je dimenzováno pro závodní okruhy. V závislosti na stálém převodu, upravovaném podle charakteru tehdejších závodních tratí trati v rozmezí 3,73-5,25:1, dosahoval otevřený vůz rychlosti až 200 km/h.



Škoda 9.2.2022