Autokaleidoskop

V roce 2024 se nám spolu podařilo „vyválčit“ celkové vítězství v kategorii 55+ v českých rallysprintech, a tak jsem asi po jedenácti letech byl s Milanem „konečně zase něčeho mistrem.“ Sice se tomu eufemisticky říká, že je to pro ty „dříve narozené“, ale konkurence je tam „jako řemen“, nikdo nikomu nedaruje ani sekundu, a věk je tam taky „jen číslo.“ Sezónu 2025 jsme s Milanem pojali tak trochu víc „easy“. Po nedokončené Rally Morava jsme rezignovali na „obhajobu titulu“, a dohodli se, že si ji uděláme „víc zážitkovou“, a že pojedeme tam, kde se nám líbí. A tak jsme se, mimo jiné, objevili s Milanovou oktávkou (Škoda Octavia 2000 2WD) na druhém ročníku polské „Rally Legend“. Byl to můj první start v Polsku, a musím říct, že polští fandové jsou fakt nejlepší a zároveň asi nejdivočejší fanoušci na celém světě.


Konec sezóny jste si ještě „vyšperkovali“ účastí na Rally Legend v San Marinu.

Legends San Marino už je pár desítek let poutní místo rallye nadšenců, a každý, kdo o ní ví, tam chce jet. Já tam byl sice už popáté (Milan podruhé), ale to místo mě baví pořád. Oktávku jsme ale tentokrát nechali doma. Jeli jsme ve třídě WRC, i když „jen“ fabií erpětkou, ovšem s laskavým povolením Škoda Motorsport (děkujeme) - v designu Škoda 130 RS Monte Carlo 1977. Pražský rallysprint už pak byl jen taková „třešnička na předvánočním stromku.


To ale pořád ještě není celý výčet „tvých zářezů“ v roce 2025.

No, o moc víc už jsem toho nestihl. Ještě jsem dvě soutěže absolvoval s Pepou Kakrdou, Barum Rally a Sprint ve Vsetíně, pro „změnu“ v Opelu Ascona A. Opel je asi tak trochu můj osud. Známe se s Pepou hrozně let, a kromě toho, že se spolu pořád jen „chechtáme“, chováme k sobě vzájemně i hlubokou profesní úctu. Div si v závodním autě nevykáme. Pepa je pro mne „pan Legenda“ snad ve všech odvětvích motorsportu, které kdy zkusil, a tak když to stíhám, jedu s Pepou kdykoli kamkoli. Na Barumce i na Vsetíně jsme s tou jeho „partou“ užili nejen spoustu legrace, ale ještě k tomu jsme byli vždycky první ve třídě i v kategorii, a tak jsme si spolu ještě na konci roku „došli“ na autoklub pro poháry za třetí místo v Mistrovství ČR historiků. A já, ačkoliv jsem to „tentokrát opravdu, ale opravdu nečekal“, jsem s Pepou byl „konečně zase něčeho druhým vicemistrem.“
To nejdůležitější v sezóně 2025 (ME historiků) vám tedy ale moc nevyšlo.
Nebylo to úplně podle našich představ. Ale všechno zlé je občas i k něčemu dobré. Skoro celý podzim Jürgen pak už „seděl doma na zadku“, ale čas nemarnil a spořil „do prasátka.


A stálo to za to?

Určitě, v říjnu totiž do Wohlmuthausenu „přišel Ježíšek“… a přinesl… BMW M3!!!
To znamená, že už se nebudeme moct na nic vymlouvat! Buď výsledky budou, nebo už se můžeme jít rovnou „jen vozit“ u Jürgena doma v německým mistráku.
Ale co s tím autem vlastně pojedeme, k tomu až později.


Je něco, čeho v loňské sezóně lituješ nebo co se nepodařilo?

Je mi líto, že jsme se s Jirkou Petráškem nemohli postavit na start Jänner rally. Jednak je to opravdu „jedno z mála dobrodružství, které ještě člověk ve střední Evropě může zažít“, a hlavně, jsem tak trochu „spolupachatel“ organizátorů. (Pepa je neformální ambasador Jänner Rally pro ČR). Z tohohle důvodu mě dost mrzí, že české posádky o tuto krásnou soutěž nemají moc zájem.


A co takhle nějaká úsměvná příhoda…

Docela hezky rozjetou Rally Lana Storico jsme nedokončili. Naše snažení „ukončil“ na RZ 3 náraz do svodidel (a „drobná“ ztráta levého předního kola. Svodidla… spíš takové betonové hranoly… které stály na místě, kde byla díra do svodidel (evidentně už delší dobu) probouraná skrz naskrz. „Proč si to neopravíte?“, ptám se jednoho z pořadatelů poté, co koukám, že pod svodidly je pětimetrová kolmá zeď. Tady se rally poslední dobou jezdí každý rok. A každý rok se tady taky „najde“ minimálně jeden „idiot“, který to do těch svodidel „narve“. Takže my už to ani neopravujeme, protože víme, že je to „marný“, a jen tam dáváme ty betonový kostky.“ „Hm, tak letos už se jedni idioti našli… byli jsme to my“, bručel jsem si do šálku s kávou.


Víš kolik jsi v jedné sezóně odjel nejvíce soutěží?

Odhaduji to nejvíc asi na dvacet soutěží. Což je asi maximum možného, vzhledem k tomu, že sezóna v ČR je od dubna do října, a i tak to vychází na skoro každý druhý týden.
(V letech 2013 a 2023 absolvoval Josef Král devatenáct soutěží – pozn. autora)


Seděl jsi v řadě aut, tak které pro Tebe bylo fakt TOP?

I když už jsem něco v rally „zažil“, pořád je ve mně ten „malý Bobeš z Východočech“, a tak si vážím každého kilometru, který můžu jet, a nevadí mi, ani když je to někde vzadu. Hezké svezení bylo v řadě aut, ale „wrco“ je prostě „wrco“. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl svézt hned s několika. Ale nejvíc pro mě asi byl zatím Ford Fiesta WRC od Jaro Melichárka. Sedneš do něj… zavřeš oči. „Ty voe, já jsem v nebi! A už zaživa!“, je myšlenka, která přijde během dvou vteřin.



Vedle domácích rally jsi startoval v řadě zemí Evropy. Kterou rally považuješ za nejhezčí?
Je to jako s holkama. Každá soutěž má něco svého, nedá se asi zvolit nějaká jako nejhezčí. Ale specifický citový vztah mám asi k Lausitz rallye, kterou já, ač z Liberce, považuji za svoji domácí soutěž. Jméno Rally Monte Carlo, byť se od mého dětství značně proměnila, pak pro mě navždy zůstane něco jako modlitba. Velkou srdcovkou je pak pro mě i již výše zmíněná zimní Jänner rallye. Ale hodně jsem toho ještě “nezažil“, takže bůhví, co ti řeknu za rok.

Co vůbec upřednostňuješ – asfaltové nebo šotolinové soutěže?

„No, spíš soutěže na nezpevněném povrchu, neboť je považuji za „prapočátek“ rally vůbec. I když je jasné, že auto na nich taky dostane „nejvíc zabrat“. A kdo je technik, a techniku miluje, ten se jim spíš snaží vyhnout. Od roku 2026 je vypsané ME historiků mj. i na šesti šotolinových soutěžích. Jsem docela zvědav, kolik posádek se přihlásí, a kolik z nich jich pojede na konci sezóny.“


P.Vydra 25.2.2026

Dokončení zítra