Autokaleidoskop

O uplynulém víkendu jsme se všichni přesvědčili, že se RBR povedla. My pořadatelé jsme měli radost z účasti, kdy soutěžící nemohli mít jistotu, jak celá akce dopadne, ale těšili se a přijeli a doufám, že oni zas měli radost ze závodění.
Až do dne startu vlastně úplně největší kus práce udělal sám Eda, velký podíl na tvorbě itineráře měl zkušený spolujezdec Pavel Šubrt, který přispěl i svými kontakty v rallye světě. I díky jemu se podnik mohl konat jako klubová akce AMK Bílá Labuť, jehož předseda Jan Cihelka byl akci velmi nakloněn.
Akce byla záměrně naplánována na půlku listopadu, kdy už většina automobilových disciplín má po sezóně a jezdci a spolujezdci mají čas. V této době ovšem už zase není ideální počasí k podobnému závodění. Ovšem o uplynulém víkendu panovalo spíš květnové počasí.
Nebylo jednoduché dostat na start všechny, kteří se nakonec ve startovní listině objevili, přece jen přesnou představu o tom, jak by měla celá akce vypadat a jak nakonec vypadala, měl v hlavě jen Eda, pro nás ostatní to byla velká neznámá. Přiznám se, když jsem viděl ráno před startem natěšené obličeje legendární posádky Václav Blahna a Lubislav Hlávka, která startovala na zapůjčeném Opelu Kadet GSI ze stáje Opalecký racing, dostal jsem strach, abychom takové lidi nezklamali. Hned vedle jsem viděl další Miroslava Adámka s Oldřichem Gottfriedem, což jsou nároční pánové, které není úplně jednoduché uspokojit, tak jsem si říkal, jak tohle dopadne. Zatím jsem jmenoval jen dvě posádky, ale na další se ještě dostane. Startovní číslo jedna dostala bývalá tovární posádka Josef Srnský a Jiří Syrovátko startující samozřejmě na červeném kvasinském kupátku.
Celá akce začínala v areálu radotínského učiliště, jehož ředitel ing. Václav Hejda se k soutěži postavil vstřícně. Odtud posádky vyjely do první etapy, ale itinerář je po čtyřiceti kilometrech navedl zpátky do areálu na start první show section. Show sections byly úseky na trati jízdy pravidelnosti, kde posádky za své výkony získávaly body do celkového hodnocení. Na uzavřené trati se rychle ukázalo, že ve všech bije závodnické srdce a začala podívaná. Na omezeném prostoru se podařilo vytyčit zajímavou trať. Všechny velmi překvapila rychlost, s jakou u cílového praporku přistál Mini Cooper posádky Hartl - Beneš. Jirku Beneše známe z pár startů na našich kopcích, přesto jeho výkon vyrazil dech i pořadatelům, kteří se raději přesvědčili, jestli nejel zkratkou. Podobné výkony předváděla posádka celé dva dny. Bohužel pro ně i na otevřených úsecích, kde se pravidelně ocitala v radarové pasti. Na celé trati totiž bylo pět radarových kontrol. Obsluha radaru brzy zjistila, že jak se na obzoru objeví červený miník budou mít práci. Vinou bodů z radarových kontrol tak posádka Hartl - Beneš přišla o vítězství. Taková jsou pravidla jízdy pravidelnosti. I další posádky se na ukázkovém úseku rychle rozehřály a rychle pochopily podstatu bodování. V řidiči posádky Ladislav Rosička a Pavel Baumgartner se probudily drifterské způsoby, čistý kopcový styl hodil za hlavu a „ hrnul to tam po dveřích“. V cíli se ukázalo, že pohled vpřed bočními dveřmi způsobuje široký úsměv oběma členům posádky.
Pak historická závodní auta opustila Radotín a vydala se k druhé show section na letišti v Tlusticích. Ačkoli byl rychlostní průměr (od 44,4 km/h až po 58,6 km/h..pozn.red) všech etap spočítán tak, aby se daly stihnout při dodržování dopravních předpisů, posádky začaly chytat první trestné body v časových kontrolách. Na trati byly i průjezdní kontroly, kde se do jízdního výkazu zaznamenávalo dodržení trati. Tady ukázal své kvality, získané léty na někdy velmi horkém sedadle, skvělý spolujezdec Pavel Šlemín. Ten měl tentokrát ve svém řidiči Aleši Hodoušovi takřka absolutní jistotu, že dovezou Wartburga do cíle kompletně zaskleného a na oplátku ho provedl všemi časovými, průjezdními i radarovými kontrolami bez trestného bodu, jako jediná posádka.
Trať show section na letišti v Tlusticích se hlavně zpočátku zdála některým jezdcům až příliš jednoduchá a tak se vrhali i do zatáček, které pořadatelé neměli vůbec na mysli. Po Tlusticích vyrazilo startovní pole do bývalého vojenského prostoru ve Strašicích, kde se z organizačních a časových důvodů uskutečnil jen jeden průjezd, následovalo seskupení a přejezd do Sedlčanské kotliny, kde se odehrála závěrečná show section prvního dne. Posádky si užívaly šotolinového povrchu, na cílové stop čáře si nechaly napsat poslední bodový příděl ze show section a vyrazily na Živohošť, kde je čekala ten den poslední časová kontrola před vjezdem do uzavřeného parkoviště. V něm ještě posádky vyřešily jednoduchý zábavně vědomostní test a tím byl program prvního dne vyčerpán. Každý ujel minimálně 252 itinerářových kilometrů.
Nedělní ráno se opět na závodníky smálo a nic nebránilo odstartovat první posádku na cestu na polygon ve Dlouhé Lhotě. Zde na posádky čekalo rychlých 2800 metrů a opět bylo vidět zajímavé výkony. Hezky zde vodil Datsuna 240 Petr Mužík, Ondřej Lorenz Audi Quattro, nebo Josef Stočes Mercedes 190 2.3 16V. V posádce černého Mercedesu se sešli dva jezdci – Josef Stočes a Tomáš Fuchs. Ti si rozdělili kompetence. Vrchař Pepa poprvé v životě četl itinerář a odřídil asfaltové show sections a na soutěžáka Tomáše zbyla šotolina a přejezdy. Po prvním průletu Dlouhou Lhotou se posádky vrátily na sedlčanskou šotolinu, a pak zpátky na dva na sebe navazující ukázkové úseky na Dlouhé Lhotě.
Pak už soutěžící čekala závěrečná etapa s cílem v radotínském Kart Centru, kde absolvovali měřené kolo na motokáře, a to už byla opravdová tečka za Rallye Berounka Revival.
V kategorii A1 1600 skončili třetí Hartl s Benešem. O tom, že je sem srazily body z radarových kontrol, jsem se už zmínil. Druhé místo vybojovala posádka Martin Jerman a Oskar Beneš oba špičkoví vrchaři. Ti si vybrali smůlu těsně před startem, když jim nevysvětlitelně explodovalo okno ve dveřích Alfy Romeo. První místo, díky vzorové spolupráci, patřilo posádce Aleš Hodouš a Pavel Šlemín.
Třetí místo v kategorii A1 +1600 obsadila posádka Petr Vojáček a Lukáš Vojáček. I když už toho oba za závodním volantem absolvovali hodně, tak společně v jednom autě závodili poprvé. I na nich bylo vidět, že si jízdu v sériové Lancii Beta v nezbytných barvách Martini užívají. Druhé místo jízdou po dveřích vybojovala pro Scuderii Strašnice posádka Ladislav Rosičkaa Pavel Baumgartner na BMW. Vítězství zaslouženě získala posádka Veverka a Petr Fürst na Audi Coupé.
Třída A2 -1300 patřila škodovkám. Pohár za třetí místo si do Mariánských Lázní odvezla posádka Otakar Zenkl – Jan Bošek na Škodě 110, když jim na druhou posádku Lukáš a Josef Zmeškal na Š 1000 MB přebývalo jen jedenáct bodů. Třídu vyhráli Miroslav a Radek Zdrubecký na replikované Škodě 130 RS. Ti dokonce měli dilema, zda vůbec odstartovat, neboť cestou z Kladna na start vařili, ale zřejmě i jejich termostat nakonec podlehl atmosféře závodu a dal po oba dny pokoj. Upadlý výfuk v nedělních Sedlčanech byla jen malá komplikace, která nemohla vítězné tažení posádky zastavit.
Ve třídě A2 +1600 obsadili třetí místo Zdeněk Ponec s Tomášem Cmíralem samozřejmě na modré alpince R5. Druzí skončili Petr a Matěj Žáčkové s Audi Quattro a první místo na dalším Renaultu 5 Alpine vybojovala dvojice Pavel Maier a Petr Minařík.
0V soutěži se objevilo i několik žen a dívek, vedle smíšených posádek startovala i jedna dámská posádka Katarína Rozsívalová a Hedvika Servusová. Nicméně nejlepší řidičkou byla po zásluze vyhlášena Pavla Vovsová, dcera velkého závodníka a příznivce motoristické historie Jiřího Vovse. V tomto případě se zdá, že jablko spadlo přímo pod strom.
Celá soutěž proběhla bez mimořádných událostí. Paradoxně největší škodu utrpěl řidič Ferrari, když ve snaze neublížit psovi přebíhajícímu mimo přechod pro psy, skončil s poškozeným předkem ve škarpě, ale i s poškozenou vizáží statečně dovezl italského plnokrevníka do cíle.
Po vyhlášení, kdy někteří by snad už nejraději Edovi odevzdávali vyplněné přihlášky na Rallye Berounka Revival 2011, se všichni pomalu rozjížděli domů obohaceni, aspoň doufám, o spoustu krásných zážitků ze sportu, který máme všichni tak rádi.
Na vyhlášení mi to nedalo a zeptal jsem se Václava Blahny a Lubislava Hlávky, jak se jim to líbilo. Udělalo mi velikou radost, když mi řekli, že moc a že byli velmi spokojeni.
Veškeré info na www.edda.cz/mscrdovrchu/
Jarda Malík