Autokaleidoskop

Automobiloví výrobci totiž záhy poznali, že sportovní úspěchy jsou nejlepší reklamou pro jejich výrobky a také mohou přinést další technická vylepšení pro sériovou produkci. Původně jej poháněl plochý dvouválec Benz 2,7 litru, shodný s Prasidentem, který později vystřídal další vzduchem chlazený dvouválec, tentokrát s objemem 4,2 litru. Přes rekordní délku sacího potrubí dosahoval 1800 otáček za minutu a rychlost 82 km/h.

Napříč uložený motor poháněl zadní kola přes třecí spojku, čtyřstupňovou převodovku a diferenciály. Zadní kola byla poháněna válečkovým řetězen. Mezi převodovkou umístěnou mezi nápravami a každým z obou hnacích kol běžel sekundární řetěz. Spojka na ruční páku se mohla obsluhovat nožním pedálem pravou nohou, levá noha ovládala pásovou brzdu na nábojích zadních kol.

Dřevěná kola byla opatřena pneumatikami o průměru 800 a 880 milimetrů a odpružena podélnými poloeliptickými listovými pružinami.

Místo řidítek měl nakloněný sloupek řízení s volantem. Řidič seděl na vyvýšeném sedadle, spolujezdec o něco niž na rámu. Před řidičem je zabudován odpařovací karburátor v palivové nádrži, který byl současně s ovládacími prvky v dosahu řidiče. Vzhledem k uložení karburátoru dosahovala délka sacího potrubí tři metry. Vodní chladič na 15 litrů s nuceným oběhem byl vpředu před palivovou nádrží.

Stavba vozu trvala šest týdnů, přičemž výkresová dokumentace ještě méně. Podle archívu zakázek byl expedován 22.května 1900 v 1é hodin a 12 minut. Liebieg s ním obsadil druhé místo v závodě Salzburg-Vídeň a třetí ve Frankfurtu.

V roce 1902 startoval také ve slavném Gordon-Bennettově poháru na trase Paříž-Vídeň. Tam se však ukázalo, že malým výkonem nestačí na vozy soupeřů s motory o výkonu 37 kW. Později byl ještě doplněn o nosičovou konstrukci, aby s ním mohli novomanželé Liebiegovi absolvovat svatební cestu do Itálie a Francie. Vzácný automobil je vystaven v pražském Národním technickém muzeu.

Jindřich Lasík, 5.9. 2006