Autokaleidoskop

Hned napoprvé se závodu, jenž byl připraven během šesti týdnů, zúčastnilo dvacet motocyklů a patnáct automobilů. Jako první vyrazil na 5,6 kilometrů dlouhou trať s průměrným stoupáním 3,5 procenta a maximem 9 procent, jezdec Eliška na motocyklu Laurin Klement. Kategorii automobilů vyhrál německý jezdec Carl Jörns (na snímku s pohárem) s osmilitrovým vozem Opel průměrnou rychlostí 86 km/h.
Kopec již tehdy přijelo pokořit i několik zvučných jmen jako například Halphen (Mercedes), Lauffer (Benz), Kienle (Minerva), Jonasch (Züst), Patočka (Brasier).
Pro malý zájem v letech 1909 a 1910 se repríza konala až za tři roky a přinesla úspěch automobilům Laurin&Klement, když ing. Otto Hieronimus překonal s typem FCR o výkonu 100 koní o 10 sekund Jörnsův rekord.
V dalším ročníku v roce 1913 zopakoval Jörns své vítězství, tentokrát však s menší průměrnou rychlostí, přičemž trať byla o dvě stě metrů zkrácena. Carl Jörns patřil mezi nejrychlejší jezdce také v jiných ročnících. Závodil až do roku 1926 a získal celkem 288 zlatých věnců.
Poslední ročník před první světovou válkou byl ve znamení spanilé jízdy Němce Hörnera, který na voze mohutném voze Benz o výkonu 200 k už začal ohrožovat hranici 100 km/h.
Poté nastala opět pauza až do roku 1921 a od té doby (kromě 1928, kdy se opravovala silnice) se závod pořádal pravidelně do roku 1931.
Jako první pokořil magický průměr 100 km/h Salzer s Mercedesem (104,2 km/h) v roce 1924 a třetím vítězstvím se zapsal do listiny nejúspěšnějších jezdců.
Popularita závodu rok od roku stoupala, o čemž svědčí rok 1925, kdy zvítězil „božský“ Divo s vozem Delage a poprvé na Zbraslavi startovali Eliška Junková (vyhrála kategorii do 2 litrů) a slavný Rudolf Caracciola (první v kategorii závodních vozů). Rok nato provázel závod silný déšť a velice obtížné podmínky, s nimiž se nejlépe vypořádala Eliška Junková, která i přes nepřízeň počasí dosáhla s Bugatti průměru 103 km/h.
Největší rozkvět prožívala Zbraslav ve třicátých letech, kdy byl závod zařazen do Mistrovství Evropy a na souboje „krále vrchů“ Hanse Stucka s Rudim Caracciolou (na snímku) se chodily dívat desetitisíce diváků, v roce 1930 jich dorazilo dokonce sto tisíc - na kolech, pěšky, auty, vlakem i parníky.
V posledním závodě, který se jel 31. května 1931, startoval Hans Stuck se závodním šestiválcem Mercedes SSKL (7100 ccm, 221 kW/3500 min, největší rychlost 235 km/h), jenž existoval pouze v šesti exemplářích. Na slavného Rudi Caracciolu však nestačil. Ten dojel na Jíloviště se sportovní verzí SSKL (lišila se tím, že měla blatníky a světlomety) o 11 setin sekundy rychleji a jeho rekordní čas 2:42,7 minuty, což představovalo průměr 123,8 km/h, už nebyl nikdy překonán. Třetí místo tehdy vybojoval von Morgen na Bugatti před Jiřím Kristiánem Lobkowiczem rovněž s Bugatti.
Potom bylo ještě několik dalších pokusů o obnovení slávy závodu, ale bohužel ani jeden se nezdařil a teprve v roce 1969 založil pražský Veteran Car Club tradici vzpomínkových jízd na části původní tratě. Letošní se uskuteční v sobotu 6.září.

Rok	Jezdec	Automobil	Čas	Prům.rychlost
1908	Jörns	Opel	3:55,2	86
1911	Hieronimus	LK	3:45,2	89,4
1913	Jörns	Opel	4:24,8	76,2
1914	Hörner	Benz	3:28,8	96,4
1921	Salzer	Mercedes	3:39,7	91,7
1922	Salzer	Mercedes	3:30,9	95,6
1923	Rützler	Steyr	3:31,8	95,1
1924	Salzer	Mercedes	3:13,4	104,2
1925	Divo	Delage	3:01,1	111,2
1926	Junková	Bugatti	3:15,2	103,2
1927	Heusse	Steyr	2:59,9	112
1929	Stuck	Austro Daimler	2:48,8	119,4
1930	Stuck	Mercedes	2:45,8	121,5
1931	Caracciola	Mercedes	2:42,7	123,8

V letech 1909, 1910, 1912, 1915 až 1920 a 1929 se závod nekonal

Jindřich Lasík, 28.3.2008