Autokaleidoskop

Motory boxer jsou speciálním typem plochého motoru. Každý boxer je tedy motor plochý, ale ne každý plochý motor je boxer. Rozhodujícím detailem je uspořádání klikové hřídele a pístů. Boxer má pro každý píst samostatný ojniční čep a protilehlé písty se vždy pohybují opačným směrem – od sebe či k sobě. Skoro jako by spolu boxovaly, odtud právě familiární název plochého motoru s protiběžnými písty. Výsledkem je ideální vyvážení setrvačných momentů a vzájemné vyrušení pohybů.

Existují i ploché motory, které mají protilehlé písty připojeny ke stejnému ojničnímu čepu, takže se pak písty v podstatě pohybují společně, zleva doprava a zpět. To jsou fakticky vidlicové motory s úhlem rozevření válců 180°, nikoli pravé boxery, a nenabízejí tak všechny jejich konstrukční výhody.
Proč právě boxer?

Konstrukce typu boxer se ve světě spalovacích motorů objevila už v roce 1899, tedy v relativních začátcích automobilismu. Po určitou dobu byla oblíbená zejména pro jednu svou vlastnost, která již dnes významnou roli nehraje. Boxery bylo totiž snadné chladit vzduchem: dvě hlavy válců na opačných stranách se prostým prouděním vzduchu chladily snáze než řadové motory. Boxery svého času používala například i česká automobilka Tatra.

S rychlým rozvojem dalších koncepcí a především s postupnou dominancí vodního chlazení tato výhoda v podstatě vymizela. Přesto se značka Subaru rozhodla vsadit na boxer u svého přelomového modelu 1000, který představila v závěru roku 1965 a na trh uvedla v průběhu roku 1966. Motory boxer tak ve vozech Subaru v letošním roce slaví výročí 60 let prodeje.

Důvodů, proč padlo osudové rozhodnutí osadit model 1000 právě motorem typu boxer, který se v dalších desetiletích stal synonymem pro Subaru, je celá řada. Jedním z nich však mohlo být i zmíněné chlazení, původně totiž automobilka stále počítala s chlazením vzduchem a až v průběhu vývoje „tisícovky“ se rozhodla přejít na vodu.

Výhodou prvního agregátu řady EA (v dalších podobách a generacích se pak vyráběly až do roku 1994) byla i jeho krátká konstrukce, která šla ruku v ruce se záměrem postavit vůz s pohonem předních kol. Zároveň mohly vozy Subaru těžit i z dalších výhod boxerů: hladkého chodu, nízkého těžiště nebo možnosti uložit agregát nízko v karoserii, což mimo jiné přispívá i bezpečnosti.


Plusy a mínusy motorů boxer

+ Přirozené vyvážení sil prvního a druhého řádu díky protiběžnému pohybu pístů přináší mimořádně klidný chod a není třeba přidávat vyvažovací hřídele.

+ Nízká stavební výška znamená možnost uložení pohonu nízko v karoserii a tedy i snížení těžiště vozu, což prospívá jízdním vlastnostem.

+ Krátká stavební délka je velmi výhodná pro použití u vozů s pohonem předních nebo všech kol.

+ V rámci symetrického pohonu všech kol Subaru umožňuje umístit motor, převodovku i hnací hřídel v ose a perfektně je vyvážit.

+ Uložení nízko v karoserii je pozitivem pro bezpečnost, při deformacích lze motor snadno směřovat mimo prostor pro posádku.


– Motory boxer mají dvě hlavy válců, což znamená větší složitost a vyšší náklady na výrobu.

– Složitější je také údržba, přístup k hlavám válců u motoru uloženého nízko v karoserii nemusí být nejsnazší.

– Motor je široký, což limituje možnosti jeho zástavby a může omezovat rejd předních kol.


Své rozhodnutí z roku 1965 proměnilo Subaru ve zlato obzvláště ve spojení se svým unikátním symetrickým pohonem všech kol. K přenosu hnací síly k zadním kolům není třeba kuželových ozubených kol a motor, převodovka i hnací hřídel jsou za sebou v ose. Celý pohon je uložený nízko a jeho hmotnost je ve voze rozložena zcela symetricky.

Motory boxer tak jednoznačně pomohly značce Subaru získat její slávu. Jsou přínosem pro bezpečnost a umožnily docílit skvělých jízdních vlastností, díky kterým jsou tato japonská auta fantasticky ovladatelná i příjemně komfortní. Vydávají navíc i jedinečný zvuk a jsou zárukou technické výjimečnosti – mimo Subaru dnes pořídíte boxery v rámci standardní produkce pouze u Porsche.



Subaru 26.2.2026