Autokaleidoskop

 Velký zájem o techniku a také názory Soichira Hondy zřejmě nejvíce ovlivnil jeho otec Gihei Honda, který byl místním kovářem se zájmem o všechny technické novinky a myšlenky přicházející z Evropy a zámoří. Díky otci získával první technické znalosti.  

Láska k technice provázela malého Hondu již od dětství. Často vzpomínal, jak si vyráběl vlastní hračky a pomáhal otci v kovárně. Mezi největší zážitky patřily návštěvy starého mlýna na čištění  rýže, kde ho fascinoval zvuk, pach spalovacího motoru a hukot mechanických součástí těžkých strojů. Dalším významný mezník se odehrál v šesti letech, kdy uviděl na vlastní oči automobil Ford T. Honda později uvedl, že byl tímto vozem  doslova unešen.

V šestnácti letech uprosil rodiče a nastoupil do tokijské autoopravny Art Shokai, kde byl nejmladším učedníkem. Prvotní nadšení z nástupu  do vytoužené práce brzy opadlo, když zjistil, že mezi povinnosti nejmladšího učedníka patří starost o majitelovy děti. Zásadní zlom přišel až s ničivým zemětřesením v roce 1923, kdy majitel zaměstnancům nařídil, aby odvezli všechny zákaznické vozy a motocykly do bezpečí. Mladému  Hondovi, ač neměl s řízením žádné zkušenosti, se podařilo zachránit jeden z automobilů. Autodílna lehla popelem, práce však bylo stále více než dost a majitel firmy se mu odvděčil zařazením mezi skutečné mechaniky. Brzy pronikl do tajů  spalovacích motorů a s minimem prostředků často dokázal nemožné. V tomto období zkonstruoval první závodní automobil s leteckým motorem Curtiss zabudovaným na podvozku značky Mitchell. Majitel autodílny Art Shokai jako řidič a Soichiro  Honda v roli mechanika dokázali s tímto vozem vyhrát „Chairman´s Trophy“.

Po vojenské službě se vrátil jednadvacetiletý Honda domů, kde v městě Hamamatsu založil vlastní autodílnu, pobočku firmy Art Shokai. Přes těžké začátky, malé zisky a se všeobecnou nedůvěrou vůči svému mládí, se brzy prosadil. Jeho pověst rostla s opravárenskými úspěchy, často dokázal zprovoznit vůz označený konkurencí za neopravitelný. V této době se začal prosazovat jako konstruktér a nechával si patentovat třeba drátěné výplety kol. V pětadvaceti letech se zařadil mezi nejbohatší lidi v Hamamatsu.

V roce 1936 se Honda rozhodl, že jej prosperující opravna neuspokojuje, a proto hledal novou oblast podnikání. Chtěl vyrábět něco, co bude poměrně malé a nenáročné na prostory, ale přitom relativně drahé a využitelné pro automobilový průmysl. Volba padla na pístní kroužky, pro jejichž výrobu založil Art Shokai Piston Ring Research Laboratory. Kvalita výrobků však byla velice problematická a po čase usoudil, že mu chybí základní technické vzdělání, především v oboru metalurgie. Ve třiceti letech začal navštěvovat Vysokou technickou školu. Asi po roce dosáhla kvalita pístních kroužků odpovídající úrovně, nicméně Hondovi bylo doporučeno, aby vysokou školu opustil. Jeho přístup k papírovému vzdělání se později plně projevil ve firmě, kde vždy upřednostňoval schopnosti a výsledky před vzděláním.

V roce 1939 transformoval a přejmenoval svoji firmu na Tokai Seiki Heavy Industries Co., Ltd., jejíž hlavní náplní byla výroba pístních kroužků pro Toyotu. Během války získal mnoho patentů především v oblasti vývoje pístních kroužků a automatizace výroby. Před koncem války prodal svůj podnik firmě Toyoda Jido Shokki.

V roce 1946 nakoupil z armádních zásob malé spalovací motory, původně určené do generátorů vyrábějících proud pro radiostanice, a založil společnost Honda Technical Research Institute. Motory následně instaloval na jízdní kola, čímž vznikl první výrobek značky Honda - motokolo typ A. O rok později představil spalovací motor vlastní konstrukce o objemu 50 cm³.

V září 1948 založil společnost Honda Motor Co., Ltd., s provozním kapitálem jeden milion jenů, současně do firmy nastoupil T. Fujisawa, dlouholetý obchodní ředitel společnosti a marketingový stratég, který doplnil Hondu v oblastech, které mu nejsou blízké. Výrobní náplní byla motokola typ A, B, a C a posléze i první motocykl Dream o objemu 145 cm³ . Název vznikl po jízdě jednoho ze zaměstnanců, který řekl „to není motorka, to je sen“.

Vzhledem ke katastrofální dopravní situaci a nefungující infrastruktuře v Japonsku byl o motocykly Honda velký zájem. Doslova geniálním tahem se ukázalo oslovení všech japonských prodejců jízdních kol.

V souladu s tvrzením Soichira Hondy „Kdo chce být nejlepší v Japonsku, musí být nejlepší na světě“ se společnost poohlížela po okolním světě. Během cesty po Evropě si Honda a Fujisawa uvědomili, že jejich motocykly zaostávají za evropskou konkurencí. Tato skutečnost se brzy projevila na domácím trhu poklesem zájmu o motokola a nové, nepříliš zdařilé modely. Obrat a zisky firmy klesly a situace se začala stávat kritickou.

V roce 1953 představila firma Honda ještě první stabilní motor, čímž se rozeběhla výroba další produktové řady - motorových strojů. Krizi se podařilo překonat výraznou modifikací motocyklů a především modelem Dream – typ E, který se stal prodejním bestsellerem.

V témže roce přišel se sportovním programem a osobně se zavázal, že udělá vše, aby Honda vyhrála slavný závod Isle of Man Tourist Trophy, což se v roce 1961 podařilo. V té době Honda ovládla třídu 125 cm³ a 250 cm³. Dalším mezníkem byl rok 1965 a vítězství v GP Mexika v závodech F1. Od té doby je Honda lídrem motoristického sportu, což dokazuje nespočet vítězství v mnoha odvětvích, z nichž můžeme uvést např. 615 Velkých cen v Moto GP nebo 72 vítězství v závodech F1.

Jedním z přelomů společnosti byl rok 1958, kdy Honda představila „motocykl pro každého“ se čtyřdobým motorem OHV o objemu 50 cm³ s názvem Super Cub. Ihned se stal fenoménem a od svého uvedení se přes rozsáhlé úpravy prodává dodnes. Super Cub je nejprodávanějším motorovým vozidlem na světě. Letos v únoru bylo dosaženo 50 mil vyrobených motocyklů tohoto modelu.

Již od dětství měl Soichiro Honda nesplněný sen v podobě výroby vlastních automobilů. Tento sen naplnil v 56 letech, kdy byly v roce 1962 představeny první automobily S360 a T360 s motocyklovými motory. Jejich charakteristickým rysem byl velký výkon při vysokých otáčkách. Zásadním zlomem byla pak první generace modelu Civic v roce 1972 s motory CVCC, které mimo velkého výkonu a dobré spotřeby plnily jako první na světě americké emisní limity.

V průběhu roku 1973 oznámil odstoupení z vedení společnosti a svým nástupcům předal prosperující globální firmu. Po celou dobu byl Honda hnacím motorem firmy a stále se zaměřoval na nové sny a cíle, které úspěšně naplňoval.

Po odchodu na odpočinek se kromě svých koníčků, kterými bylo třeba testování nových modelů, sportovní létání a lyžování, věnoval především činnosti v nadaci Honda Foundation, jejímž cílem bylo harmonizovat nové technologie s ekologií.

Za celý život získal mnoho vyznamenání, z nichž můžeme jmenovat třeba uvedení do automobilové síně slávy automobilové federace FIA. Tam se zařadil v pořadí jako třetí po bok pánů Ferdinanda Porsche a Enzo Ferrari. Soichiro Honda, který zemřel 5. srpna 1991, vždy věřil, že sny mohou přimět člověka k uskutečnění mnoha představ ve skutečném světě.

Honda je dnes globální světovou firmou udávající trend v moderních technologiích zaměřených především na ekologii a bezpečnost. Jako první uvedla na trh vozidlo s hybridním pohonem, je průkopníkem ve vývoji vozidel s vodíkovým palivovým článkem a nyní zahajuje prodej prvního motocyklu s airbagem.



JL, 17.11.2006