Autokaleidoskop

Stovka automobilů a dvě stovky motocyklů, výhradně předválečného data výroby (pouze čtyřdobé motocykly mohou být až do roku 1965), stovky spokojených diváků a všechno dirigoval neúnavný Karel Kupka, mimo jiné vydavatel Motor Journalu a mohli bychom i říct vůdčí osobnost veteránského hnutí na Brněnsku. A k tomu všemu se ještě stačil svézt na motocyklu Rudge Whitworth Ulster z roku 1929.
Společně s několika přáteli našel pro akci hlavně pochopení u pana Mgr. Jiřího Podsluckého, ředitele nadace pro tělesně postiženou mládež Kociánka. Tamní park se tak jednou do roku zaplní krásnými historickými stroji a diváky všech věkových kategorií. Udělat pěkný snímek je prakticky nemožné, a když v 11 hodin startují automobily k první jízdě, tak není možné u startu najít volné místečko.
Na uzavřené 3,2 kilometru dlouhé silnici z Brna Králova Pole do Soběšic si mohou dopoledne účastníci zatrénovat, aby pak v odpoledních dvou jízdách věděli co je čeká. V propozicích závodu jsme mj. našli „komunikace je s nesourodým asfaltovým povrchem, s výmoly a nerovnostmi. Díky starostlivosti spolupracujících obecních úřadů musíme konstatovat, že se stav průběžně zlepšuje.“ Určitě potěšující informace.
Startuje je zhruba ve dvacetisekundových intervalech, a tak má „závod“ spád, po autech následují motocykly mnoha nejrůznějších značek. Letos jsme jich napočítali více než čtyřicet.Stroje jsou rozdělené jednak podle roku výroby, od nejstarších Vintage (do roku 1930) až k Post Vintage (1931 až 1939). Ale pak jsou tu vyložené značkové kategorie jako třeba Rudge Whitwort o Cenu Josefa Nováka, Norton o Cenu Miroslava Rychlíka, Ogar, Jawa, BSA o Cenu Augustina Šulce atd. Podobné rozdělení je i v automobilech, v nichž mají samostatnou kategorii automobily Aero, Praga, Tatra a nemohou chybět ani domácí „zetky“, kterých se do místa výroby sjelo třináct.
Před závodem na Klausenpass přijel otestovat závodní „zetku“ model..také Mirek Krejsa, který si ji zapůjčil od veteránisty Jana Egidyho. Nejdříve udělal prakticky celou generálku motoru, v pátek v pět hodin odpoledne skončil, naložil ji a jel do Brna. Tam celý den „ladil“ šestiválec a stále nebyl spokojený, a teprve po poslední jízdě přišel věci na kloub, proč auto nejede. Tak hned zetku naložil a uháněl zpátky domů do Jablonce nad Nisou, aby vůz co nejlépe připravil na Klausenpass, který se jede již o tomto víkendu.
Jízdu do Vrchu Brno – Soběšice můžeme doporučit každému příznivci automobilové a zvláště pak motocyklové historie. Tolik nádherných jednostopých strojů nevidíte snad nikde jinde v republice. Určitě řadíme tento podnik mezi nejlepší, které jsme kdy u nás viděli, a to rozhodně nepřeháníme. A jak říká Karel Kupka – hrom do silnice a za rok nashle.


J.Lasík 23.9.2013