Autokaleidoskop

Zatímco ještě ve čtvrtek bylo v okolí Schladmingu sněhu méně než třeba tady v okolí Lomnice nad Popelkou. A na zimní veteránskou soutěž to moc nevypadalo. Petr Fiala, jeden našich nejzkušenějších účastníků setinových rallye, si ještě před čtvrtečním startem přál, aby přes noc napadlo asi dvacet centimetrů. Svatý Petr jeho přání vyslyšel a přes noc napadlo i v údolích dobrých dvacet až pětadvacet centimetrů sněhu a padalo celý pátek i sobotu.


Ve čtvrtek večer čekala na posádky „rozcvička“ po Dachsteistrasse nahoru a dolů, tak v pátek si ji nejen zopakovali, ale na programu měly 280 kilometrů s mnoha testy. Od deváté ráno do půl sedmé večer za mrazivých teplot a neustálého sněžení.


Planai Classic není žádná vyjížďka, ale soutěž pro opravdové sportsmany, jak kdysi pravil Mirek Krejsa o závodě 1000 mil československých. Část tratě jsme si projeli při hledání zajímavých míst na fotografování. Mnoho úseků vedlo po úzkých silničkách nahoru a zase hned dolů. Vyjet do strmých kopců bylo bez řetězů prakticky nemožné, dolů to zase chtělo patřičnou dávku odvahy.


V sobotu bylo na programu několik zkoušek na letišti a po přestávce dva výjezdy po Planaistrasse od mezistanice lanovky až nahoru do 1800 metru nad mořem. Ještě před tím jsme si našli nádherný úsek u Donnersbachu s pořádným kopcem, dokonce vysvítalo sluníčko. Bohužel účastníci byli jiného názoru a místo do kopce jeli rovnou na kávu na zámek Pichlarn a měli jsme po náladě. V tomto úseku totiž nebyla žádná kontrola ani speciálka.



Na Planai Classic, které mělo na programu 29. ročník, někdy je sníh, někdy se jede bez sněhu po suchých silnicích. Ale ještě nikdy nestartovalo devět posádek s otevřenými předválečnými automobily. V minulosti jedna nebo dvě, ale tolik nadšenců ještě ne. Před těmito posádkami z Velké Británie (3), Itálie (2), Německa (3) a Rakouska (1) musíme jen smeknout. Někteří měli problémy, občas bylo třeba někoho vytáhnout na kopec, ale nikdo z nich soutěž nevzdal. Těmto soutěžícím nikde o výsledek, ale v náročných podmínkách si užít adrenalin. A to vše s humorem. Nejstarším automobilem byl Bentley ¾,5 Red Label z roku 1924, druhý Bentley ¾.5 litre byl vyroben o pět let později. Nechyběly ani tři Bugatti přičemž nejstarší T35 pocházela z roku 1928. Zbytek tvořily Sunbeam Supersport, Austin Seven Ulster, Delage D6 a Frazer Nash TT.



Mezi posádkami byly i dvě ženské, přičemž sestry Voglarovy, Margarita za volantem a Magdalena na místě spolujezdce dokázali největší smyl pro pravidelnost. Ale jak si říká, i mistr se někdy utne. V jednom z úseků si spletly směr, což si uvědomily zhruba až v polovině. Rychle si obrátit, honem s kopce dolů a pokračovat po správném směru. Ani tato chyba neměla vliv na jejich vítězství. S Alfou Romeo Giluia Ti z roku 1964 vedly prakticky už od startu až do cíle. Navázali tak loňské prvenství z Ennstal Classic.


Druzí skončili Günter Schwarzbauer s Erichem Hemmelmayerem s Dastunem 240 Z z roku 1972, jedním z nejkrásnějších automobilů celého startovního pole, Třetí příčka patří manželům Claude Schweglerovi a manželce Anree s Volvem 123 Gt.



Petr Fiala se synem Tomášem vybojovali s Fordem Capri z roku 1971 pěkné desáté místo.



JL 11.1.2026