Pavla Vovsová - formule je adrenalin
K pravidelným účastníkům veteránského Sosnění, ať Jarního nebo Podzimního, patří půvabná stále usměvavá slečna Pavla Vovsová. Příznivci automobilového sportu při vyslovení jejího jména hned zbystří. Její otec Jiří Voves nás mnoho let úspěšně reprezentoval v evropském šampionátu automobilů do vrchu.
Diváci, kteří v sobotu nebo v neděli přijdou na sosnovský autodrom, kam mají vstup zdarma, uvidí Pavlu Vovsovou za volantem formule MTX 1-01 z roku 1970.
Kdo vlastně přišel první s nápadem, že byste mohla jezdit s formulí?
To by mě taky docela zajímalo. Nikdy mě nenapadlo, že by táta koupil někdy formuli, protože vždy tíhnul k cestovním automobilů, s kterými také závodil. Po čase mě začal trochu přemlouvat, abych si to zkusila. Nejdřív jsem nechtěla, pořád jsem říkala, že do formule nevlezu. Bála jsem se. Ale pak jsem jednou řekla, proč ne.
Na okruhu jste se poprvé objevila hned při prvním Sosnění před dvěma lety, jako úplný nováček.
Máte pravdu. Před prvním závodem jsem s formulí ujela sto metrů u nás doma po ulici. Když jsem pak vjela na okruh, tak jsem měla strach, přiznávám a taky pořádný respekt. Vždyť kolem mě jezdili bývalí zkušení závodníci jako třeba Zdeněk Křivohlavý nebo Jaroslav Buchar a další. Byť dnes páni v letech, tak stále mají rychlost v krvi. Ani v jednom mi nedali najevo, že mezi nimi nemám co dělat. Já se aspoň snažila uhýbat, abych jim nepřekážela a nezdržovala. Ale formule byla opravdový adrenalin.
Předpokládám, že tatínek formuli připravil a pak vám radil, jak jezdit, co máte dělat?
To jste na omylu. Formuli připravil, na závody se mnou jel, ale to bylo všechno. Nic mi neřekl, až jsem mu to jednou vyčetla. Jen říkal, že jedu málo agresívně a je vidět, že za volantem sedí ženská. Až letos mi poradil, abych před sebe pořád někoho nepouštěla.
Letos na jaře jste si všaka počínala už jako zkušená. Dojela jste dvakrát druhá za
Kateřinou Trojanovou a mezi pány.
Poslední Sosnění jsem si už užívala nejvíc. Možná i tím, že jsem se mohla ještě před závodem po okruhu povozit. A taky asi tím, že jsem tady už absolvovala všechny závody, které Czech Classic Cars Club pořádal.
Tatínek vlastní i vrchařský speciál Škoda 100, s nímž jste startovala třeba na Ecce Homo. Neměla byste chuť ho jednou vyzkoušet také v Sosnové a naopak formuli vzít na závod do vrchu?
Abych se přiznala, tak asi ne. Do kopce jedu rozhodně radši s plechovým autem, v něm se cítím bezpečněji. Aspoň mám vedle sebe dveře. S formulí bych si na kopec zatím netroufla, ale okruh je určitě mnohem větší adrenalin, protože tam jede hned víc aut najednou. Jednou bych si ráda zkusila okruh v Brně nebo v Mostě.
Zatím startujete pouze ve veteránských podnicích. To znamená v soutěžích pravidelnosti. Neměla byste chuť vyzkoušet opravdové závodění.
To je můj sen, ale závody by přišly na hodně peněz. Při mistrovství Evropy ve Šternberku nebo v Ústí nad Orlicí jsem viděla Míšu Indrovou se Škodou 100 a tiše jsem jí záviděla. Od té doby si říkám, proč to nezkusit.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů při Podzimním Sosnění.
Jindra Lasík
Kdo vlastně přišel první s nápadem, že byste mohla jezdit s formulí?
Na okruhu jste se poprvé objevila hned při prvním Sosnění před dvěma lety, jako úplný nováček.
Předpokládám, že tatínek formuli připravil a pak vám radil, jak jezdit, co máte dělat?
Letos na jaře jste si všaka počínala už jako zkušená. Dojela jste dvakrát druhá za
Poslední Sosnění jsem si už užívala nejvíc. Možná i tím, že jsem se mohla ještě před závodem po okruhu povozit. A taky asi tím, že jsem tady už absolvovala všechny závody, které Czech Classic Cars Club pořádal.
Tatínek vlastní i vrchařský speciál Škoda 100, s nímž jste startovala třeba na Ecce Homo. Neměla byste chuť ho jednou vyzkoušet také v Sosnové a naopak formuli vzít na závod do vrchu?
Abych se přiznala, tak asi ne. Do kopce jedu rozhodně radši s plechovým autem, v něm se cítím bezpečněji. Aspoň mám vedle sebe dveře. S formulí bych si na kopec zatím netroufla, ale okruh je určitě mnohem větší adrenalin, protože tam jede hned víc aut najednou. Jednou bych si ráda zkusila okruh v Brně nebo v Mostě.
Zatím startujete pouze ve veteránských podnicích. To znamená v soutěžích pravidelnosti. Neměla byste chuť vyzkoušet opravdové závodění.
To je můj sen, ale závody by přišly na hodně peněz. Při mistrovství Evropy ve Šternberku nebo v Ústí nad Orlicí jsem viděla Míšu Indrovou se Škodou 100 a tiše jsem jí záviděla. Od té doby si říkám, proč to nezkusit.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů při Podzimním Sosnění.
Jindra Lasík
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
