Autokaleidoskop

Společně se synem Ladislavem přišli totiž s nápadem uspořádat v rámci Barum rally exhibiční veteránskou Grand Prix Zlín. Akce, které se zúčastnilo i několik vozů Bugatti (jeden řídil dokonce Jean Todt) sklidila zasloužené uznání.
Ale do Zlína jsem se bohužel nedostal, a s panem Aloisem Samohýlem si už nepopovídám. V neděli 27. listopadu nás ve věku 82 let po dlouhé těžké nemoci opustil. Odchází tak další legenda českého automobilismu. Opět se potvrdilo přísloví, že nic se nemá odkládat.
Pan Alois Samohýl zasvětil automobilům, ať novým nebo historickým, celý svůj život. Až donedávna, než jej začala trápit nemoc, den co den jezdil do své kanceláře. Žil jen pro práci a rodinu, kterou miloval nade vše.
Narodil se 9. ledna 1929 ve Zlíně a když nacisté zavřeli gymnázium v Uherském Hradišti, tak nastoupil do učení u firmy Auto Praga. Poté působil jako prodejce automobilů a motocyklů v Ústřední prodejně motorových vozidel, pozdější Mototechně (vznikla 1949). A musíme říct, že mu podnikatelský duch rozhodně nechyběl. Už tehdy úzce spolupracoval se škodovkou, a tak není divu, že otevřel druhou podnikovou prodejnu značky Škoda (první vznikla v Mladé Boleslavi). Auta prodával na zelené louce pod zimním stadionem, kancelář měl v obytném přívěsu. „Vždycky jsme se snažili aby od nás odjížděl vůz čistý, v nejlepším stavu. Všechno jsme zkontrolovali, slícovali, opravili lak,“ vzpomíná v jednom vyprávění Alois Samohýl. To se rychle rozneslo a k Samohýlovi začali jezdit lidé pro škodovky z celé republiky. Do roku 1989 jich prodal 175 tisíc, v nejlepších letech až 11 tisíc ročně. Byla za tím pilná práce. Když například jedna pražská prodejna vrátila kamion kupátek, že nejsou kvalitní, Samohýl je vzal všechna. Dva nejschopnější mechanici se pustili do odstraňování závad, přetěsnili motory, slícovali díly, a prodejna vozidla prodala.
Po revoluci založil se svými syny Samohýl Motor Zlín, která má dnes prodejny ve Zlíně, Uherském Hradišti, Prostějově, Vsetíně, Olomouci i Praze a prodával auta devíti značek. Pan Alois Samohýl se prakticky až do své smrti staral výhradně o vozy Škoda a Volkswagen.
Jak jsme už řekli, jeho velkou láskou byla historická vozidla. Tuto zálibu má na svědomí film Genevieve, promítaný v roce 1953. A už o rok později zakoupil prvního veterána Ford T. v roce 1963 se osobně s vozem Laurin Klement Typ S zúčastnil slavné jízdy Londýn – Brighton. V jeho rodinné sbírce, která čítá na sto šedesát vozidel, najdeme třeba Bugatti po paní Elišce Junkové nebo Laurin Klement, s nímž jezdil hrabě Kolowrat. Jde o typ F z roku 1907, sportovní automobil s nímž Kolowrat cestoval po Evropě. A když před závodem do vrchu v Gaillonu nedorazil včas jeho závodní vůz, tak z vozu sundal blatníky, kapotu, sedačky a vyhrál. Ostatně tuhle scénu možná znáte z filmu Dědeček automobil.
Zhruba do dvou let by se měla unikátní sbírka přestěhovat do nových prostor a zpřístupnit veřejnosti. V současné době Samohýl Motor Zlín připravuje ve své renovátorské dílně dvacet replik závodních vozů Bugatti 35. Jejich spanilé jízdy se však „Lojza“ už nedočká, ale určitě je bude sledovat „tam nahoře“ společně s Eliškou Junkovou nebo Slávou Cejpem a dalšími.



J.Lasík, 30.11.2011