Autokaleidoskop

Právě před 60 lety spustil Opel provoz prvního testovacího areálu v bezprostřední blízkosti výrobního závodu v Rüsselsheimu. Tím se stal jedním z prvních německých automobilových výrobců s takovýmto moderním areálem. Stavební práce na pozemku o rozloze 15 ha trvaly pět měsíců. Po dokončení mohl Opel přesunout část testovacích jízd z veřejných silnic do uzavřeného centra.
Kromě rychlostního okruhu délky 1500 metrů a „běžných“ silnic se modely Opel testovaly také na úsecích s kamennou dlažbou. Tehdy areál obsahoval řadu speciálních sekcí, včetně silnic s výraznou příčnou klenbou nebo úseku se zvlněným povrchem, kde se zkoušely podvozky, závěsy kol, tlumiče, odpružení či řízení. Součástí areálu byly štěrkové a asfaltové cesty a dokonce i vodní brody. Strmé úseky se spádem až 30 procent – důležité pro testování převodovek, stoupavosti vozu či jeho rozjezdů a brzdění – tvořily centrální osu areálu. Na smykové dráze s řadou přesně definovaných povrchů mohli již tehdy experti automobilky Opel ladit optimální geometrii řízení, stanovovat úhly smyku nebo testovat nedotáčivost či přetáčivost automobilů ve velmi prudkých zatáčkách.
V Rüsselsheimu Opel testoval své automobily už v roce 1903. Malý ovál zkušební dráhy v areálu továrny, který se využíval hlavně jako testovací okruh pro automobily a bicykly, byl ale malý. Proto Opel už v roce 1920 vybudoval vlastní závodní okruh dlouhý 1,5 km v lokalitě „Schönauer Hof“, jižně od výrobního závodu. Na okruhu se testovalo i závodilo a organizovaly se na něm i cyklistické podniky. Právě tady Fritz von Opel uslutečnil pokusy s vozidel na raketový pohon. Oválná dráha měla výrazně klopené zatáčky (až 32º), umožňující rychlost až 140 km/h, což z ní dělalo jeden z tehdy nejrychlejších okruhů světa – a šlo zároveň o první stálou automobilovou a motocyklovou závodní dráhu v Německu. Na okruhu se příležitostně konaly i speciální propagační akcie, jako například v roce 1924 prezentace jednodenní výroby více než 100 kusů populárního modelu 4/12 HP, známého spíše pod přezdívkou „Laubfrosch“ (Rosnička). Pozůstatky tohoto okruhu jsou ještě dnes dobře patrné a jsou oblíbenou turistickou destinací.
Jako nástupce testovacího areálu z roku 1951 – který obsahoval i speciální vývojová pracoviště, jako např. laboratoř elektromagnetické kompatibility, centrum crash-testů a další, dodnes využívané testovací plochy – Opel v roce 1966 vybudoval nové centrum v Dudenhofenu. Tento areál obsahuje promyšlenou síť silnic a specifických tratí celkové délky 33 kilometrů, na kterých se ověřuje spolehlivost a odolnost automobilů v extrémních podmínkách.
Během uplynulých 10 let Opel rozšířil síť testovacích tratí o téměř 50 procent, takže dnes jejich celková délka dosahuje asi 60 km. V Dudenhofenu se měří komfort a hlučnost, nechybí „mučicí“ rozbité tratě a horské úseky a pýchou centra je obvodový vysokorychlostní okruh.
Infrastrukturu a každodenní provoz centra Dudenhofen ovlivňují nové technologie a motory, vyvinuté v předchozích letech. Například nová čerpací stanice uvnitř areálu nabízí 18 rozličných druhů paliv, pro zkoušky elektromobilů je k dispozici několik nabíjecích stanic.
Mozkem testovacího centra Dudenhofen s přibližně 300 zaměstnanci je elektronický systém komplexního řízení provozu. Systém kontroluje i pohyb testovaných automobilů po areálu, uděluje povolení pro vjezd do jednotlivých sekcí a poskytuje přesné informace o počasí. Novinkou je speciální tým pro organizací akcí, který má na starosti také zpřístupňování areálu pro veřejnost – v posledním období navštěvuje testovací centrum Dudenhofen každoročně více než 10 000 návštěvníků.

Vývoj podvozků v Pferdsfeldu
V roce 2005 testovací centrum Dudenhofen doplnil testovací areál Pferdsfeld u města Bad Sobernheim v Porýní-Falcku. V této lokalitě byla kdysi umístěna základna německého vojenského letectva a Opel nechal upravit původní vzletovou a přistávací dráhu pro testování automobilů. Zatímco v Dudenhofenu se dělají většinou dlouhodobé prototypové zkoušky, areál v Pferdsfeldu se primárně specializuje na vývoj podvozků.


14.7.2011