Autokaleidoskop

Letos zavítalo do Studence přes sto motocyklů a minimálně stejné množství automobilů. Předstartovní čas zpestří každoročně skvělé občerstvení, zvláště pak sejkory od místních hasičů. Kdo neochutnal udělal chybu. K tomu živá hudba v podání Crazy Dogs a Klapeta…a to vše pod dohledem Jindry Synka, Miloše a Martina Bartoňových, Tomáše Chrtka a dalších.


Dopoledne vždy obohatí nějaká ta scénka z vojenské historie, letos se letecká bitva nekonala, ale naopak pozemní. Na Pomílové zábavě zahráli například Wanastowi Vjeci revival.



První část trasy vede tradičně do Jilemnice na oběd, přičemž ta nejstarší vozidla parkují v zámecké zahradě a ostatní v bezprostřední blízkosti. Po obědě se vyrazilo nejdříve do Vrchlabí a do Krkonošského muzea. Následoval výjezd do Strážného s převýšením 320 metrů a sjezd do Dolního Dvora, Lánova a dále přes Prosečné, Dolní Kalnou a Bukovinu zpět do Studence. Zhruba 75 kilometrů. Zatímco někteří zvládli trasu po suchu, jiné zastihla pořádná průtrž s kroupami.



Na velice náročnou trasu s několika kopci a sjezdy si troufli i majitelé nejstarších vozidel, jako například Jiří Sekyrka s Fordem T (1912), Jindřich Synek s Dodge Brothers Touring (1917) nebo Ladislav Kolín s dalším Dodge Brothets, ale o šest let mladším. Předválečných automobilů jsme napočítali na čtyři desítky, pochopitelně převažovaly nejrůznější modely Aero, Praga nebo Tatra.




Z novějších automobilů do roku 1970 (mladší ročníky se nepřijímají) nás zaujaly například Lancia Flavia 1800 coupe z roku 1967, Opel Olympia Caravan (1952), Jaguar Mk 2 (1953) a samozřejmě BMW 502 Cabrio (1955). Jiří Flídr vyměnil na poslední chvíli z obavy před deštěm Lagondu za uzavřený BMW 326 a udělal dobře. Zvláště, když do Studence jel po ose z Litomyšle.




Ve startovném 800 Kč dostali účastníci občerstvení při prezentaci a v cíli, oběd, vstupenku do muzea, ponožky a tričko. Spolujezdec platil 300 Kč za oběd, vstup do muzea a občerstvení v cíli. Na dnešní dobu ceny lidové za tak pěknou soutěž. A to není všechno., Pořadatelé chválíme za program se startovní listinou a plánkem tratě vytištěné v dobové podobě včetně inzerátů. I taková drobnost dělá soutěž. Na některých je problém získat od pořadatelů seznam.




A to jsou důvody, proč jezdíme na Studenecké míle tak rádi a nezbývá jen dodat – přijďte za rok pobejt. Máme snad jediné přání. Jednou zařadit výjezd na Zlaté návrší nebo opět na Špindlerovku. V Rakousku by s tím problém nebyl.





JL 5.6.2024