Autokaleidoskop

Pak jsou tady ještě dvě skupiny lidí. Jedni svoje sbírky přemění v muzeum a otevřou veřejnosti, jiní se nikterak nechlubí a třetí mají svoje vlastní muzeum, ale veřejnosti přístupné není. Snad ne proto, že by nechtěli, ale nemají k tomu důvod a my se jim nedivíme. Jedním z nich je pan Martin Stárek, který se specializuje na automobily, ale především užitkové a nákladní, dále na traktory, a další zajímavosti. „Dlouho jsem zvažoval, jestli otevřít. Ale co mi to přinese. Přijde rodina, ženu a děti to nezajímá, otec často mívá nesmyslné otázky, strávím s nimi půldruhé hodiny, a to je vše. Ekonomický přínos nulový. Uvažoval jsem, že bych občas udělal otevřený den dveří o víkendu. Ale copak vím, jestli budu doma a nebudu někde právě narychlo filmovat,“ vysvětluje Martin Stárek.


Právě jeho historické automobily můžete vídat v různých filmech. Z českých to byly například Havel, Palach, Nabarvené ptáče. Mnohem více „hrají“ ve filmech zahraničních produkcí nebo reklamách, které se točí u nás. Po prvních filmech se dostal do agenturního seznamu, a tak se o jeho unikátech dobře ví.


Právě díky filmům se mu daří, někdy i relativně rychle, renovovat automobily, protože na své role už čekají. V době naší návštěvy pracoval se svým kolegou Petrem Nastoupilem právě na automobilu Trekka, dovozeném z Nového Zélandu. K němu se váže i jedna hezká příhoda. Z Nového Zélandu se nesmí vyvážet automobily starší padesáti let. Nakonec mu pomohl předseda Trekka Clubu, který u tamního Ministerstva kultury získal papír na vývoz. Do roku 1988 byla Trekka v provozu, potom stála mnoho let v garáži. Právě filmaři iniciovali renovaci Trekky, automobilu postaveného ze škodováckých dílů. Už loni měla být hotová. Natáčení se naštěstí posunulo.


V jeho rozsáhlé sbírce najdeme nejen užitkové automobily, ale také stovku traktorů (včetně šlapacího), socialistické rarity, letadlo Čmelák, hasičské automobily, obrovský autobus Berliet postavený před druhou světovou válkou. Ale asi k nejzajímavějším, patří pojízdná lokomobila Case z roku 1913, jejíž transport z USA trval tři čtvrtě roku, protože se nevešla do kontejneru a musela se dopravit na ploše. Nebo parní pětitunový automobil Man, který je o rok mladší. Podobný automobil vlastnil hrabě Colloredo Mansfeld na dobříšském panství ke svážení dřeva z lesa. Oba stroje jsme měli možnost vidět v pohybu a je to zážitek. Jen roztopit lokomobilu trvá dvě hodiny, parní nákladní automobil asi o hodinu méně. Parní je i traktor Case z roku 1913


Zajímalo nás, proč právě taková historická vozidla sbírá a odpověď Martina Stárka je jednoduchá: „Užitková vozidla jsou mnohem rozmanitější než osobní nebo motocykly, navíc jednoduchá na opravy a když jsem začínal, tak je nikdo nesbíral. Jsou prostě zajímavější. Když nepočítám Renault 8, tak prvním automobilem byla Praga Piccolo v devatenácti letech. To se psal rok 1979. A prvním traktorem ruský CHTZ 7 z padesátých let. Náhodou jsem ho kdysi objevil v jednom bazaru, kde neměl co dělat. Tak jsem si ho koupil.“.


V několika objektech bývalé továrny a později JZD jsme napočítali stovku automobilů, stovku traktorů, stovku stabilních motorů a další stovky nebo snad i tisíce nejrůznějších předmětů, jako třeba vojenské truhličky z první světové války i se jmény. Nechybí ani funkční flašinet poháněný tlakem vzduchu, největší u nás, nebo předměty denní potřeby, a tak bychom mohli pokračovat.


Asi před pěti lety dokončil halu, do které nastěhoval techniku z počátku minulého století do roku 1930. Měla být více méně reprezentativní, ale jak automobily přibývaly, tak se prostory plnily a zmenšovaly. Atmosféru té doby dotvářejí portály místních obchodů.


Když jsme se dozvěděli, že dědeček Martina Stárka byl konstruktérem parních lokomotiv, tak se už nedivíme ničemu. Vlastně ano. Chybí tady lokomotiva, ale kdo ví? „Ne nebojte. Už před pěti lety jsem vyhlásil stop stav, ale stále ho porušuji. Nemám snad ani žádný sen, ale spíš slabost. Občas mě přeci jen něco chytne u srdce a udělám si radost. Je to nemoc, s ní se člověk už musí narodit. Ale nedá se léčit. Automobily nechávám v nálezovém stavu, nejvýše je zpojízdním a nakonzervuji.“


Martin Stárek, i když čas je jeho největší nepřítel, rád ukáže sbírku i s výkladem opravdovým zájemcům o starou techniku. Pokud budete mít někdy štěstí, tak věřte, že tady uvidíte automobily a věci, jaké jste nikdy neviděli a nikde ani neuvidíte.



JL 14.2.2021