Autokaleidoskop

Pro někoho je to třeba staré železo, ale proto toho, kdo sem nelituje cesty třeba z Francie, Anglie nebo Itálie je to vzácnost. A milovníci historie jsou ochotni za hledaný díl, součástku či doplněk zaplatit leccos a ještě jet třeba celou noc. Když dají svého plechového miláčka potom dohromady, naleští a vyjedou do ulic, lidé jen závistivě vydechnou – kde to vzal?
Na ojedinělé veteránské burze v Mannheimu, největší v Evropě, nabízelo své poklady na čtyři tisíce vystavovatelů na volné ploše 60 000 čtverečních metrů plus 5000 m² pod střechou. Navíc počasí přálo, tak i návštěvnost se blížila k číslu padesát tisíc lidí. V obležení byly také stánky s modely autíček, ale nevidíte tady žádné děti, ale jen táty a děti. Každému ve sbírce přeci něco chybí, a tak neváhá sáhnout i hlouběji do kapsy. A někdy nejsou ceny vůbec malé. Plechový náklaďáček bez koleček za čtyřicet eur, plechový traktor Zetor s valníkem za třicet, americký Jeep za třicet (oboje naše výroba). Žlutočerný Renault 5 Turbo od firmy Bburago, který jsem před takřka dvaceti lety koupil za 18 západoněmeckých marek, stojí dnes takřka sto eur.
Na volné ploše si můžete i veterány koupit. Převažovaly tzv. youngtimery v podobě Mercedesů, bylo vidět, že do Stuttgartu to není daleko. Ale objevili jsme i několik zajímavých kousků, často v původním stavu, nerestaurované. Jedním z nich byl Walter anebo Fiat 508 Ballila za 15 400 eur (prodávající mj. uváděl, že vůz byl vyroben v Liberci) nebo Škoda Felicia za šest tisíc, ovšem třeba podotknout, že renovátor bude mít hodně práce, aby poopravil to, co jeho předchůdce „zbastlil“. Vůbec neodborně provedených renovací bylo na Veteramě k vidění poměrně hodně. To však neplatí o britském voze Riley 1.5 z roku 1947, který byl v hodně žalostném stavu, zato ale originálním. Cenu prodávající neuváděl, na rozdíl od BMW Dixi, respektive jeho torza za necelých 8000 eur. Pozornost poutal také krásný BMW 2000 CA za 13 000 eur.
S kytínskými veteránisty jsme se shodli, že na letošní Veteramě převažovali jednoznačně motocykly včetně dílů před automobily. Srdce příznivců jedné stopy muselo zaplesat nad mnoha krásnými stroji, ať originály nebo po renovaci, z ranného období motorismu. Například řemenový NSU z roku 1908 se prodával na dvacet tisíc eur.
Návštěva Veteramy nás rozhodně nezklamala. Po celodenním chození od půl deváté ráno do šesti večer jsme odcházeli spokojeni, se silnou knihou v podpaží (nekupte to za 20 eur), ale s vědomím, že jsme stejně všechno neviděli. Pokud chcete projít všechny uličky, potom vás čeká dobrých dvacet kilometrů chůze. Na Veteramě člověk zapomene na všechny starosti, které přináší každodenní život. Tam se čas zastaví nebo se spíš vrátí zpět. A to už od roku 1975.


A.Soukupová, 11.10.2009