Motokrosař Míla Souček oslavil 95.narozeniny (I)
Prakticky v každém odvětví motocyklového sportu vozili čeští jezdci v druhé polovině minulého století vavříny z evropských i světových závodů a soutěží. Na samém začátku stáli Jaromír Čížek a Miloslav Souček, který 2.ledna oslavil 95.narozeniny.
Málo kdo ví, že Miloslav Souček byl vůbec prvním českým účastníkem mistrovství světa v motokrosu třídy do 500. „Po válce, kdo chtěl získat závodní licenci, musel odjet předepsaný počet menších soutěží a pak mohl jezdit jakékoliv závody. Kdo se chtěl stát závodníkem, si nejdřív musel stroj sám vyrobit nebo si jej upravit ze sériového. Žádné hotové závodní motocykly se neprodávaly. Já jsem si nejdříve postavil stopětadvacítku čízu.
S motocyklovým sportem jsem začal v roce 1949 s ČZ 125 T na trati sv.Petra ve Stříbře, kde byl uspořádán historicky první terénní motocyklový závod v Československu. Se stejným motocyklem jsem tehdy zkoušel jezdit i na silničních okruzích v Nepomuku a v Chebu. Při těchto silničních závodech jsem zjistil, že můj motocykl nemá potřebný výkon a rychlost, ale já chtěl vyhrávat, a ne jezdit pátý. Proto jsem se začal věnovat hlavně motokrosu, protože tam šlo nedostatek výkonu motoru nahradit vlastím přičiněním, vzpomíná Miloslav Souček.
„Na podzim 1952 jsem nastoupil na vojenskou základní službu. Protože se mi před tím podařilo několik závodů vyhrát a všiml si toho tehdejší náčelník ATK kapitán Mošna, tak jsem byl na jaře 1953 převelen do Dukly Praha. Dvouleté působení v Dukle dobře ovlivnilo moje další působení v motokrosu.“
Miloslav Souček také v padesátých letech čtyřikrát startoval na Šestidenní. V roce 1955 byl členem vítězného týmu o Stříbrnou vázu a o rok později vyhrál Světovou trofej v Garmisch-Partenkirchenu. V roce 1957 jel jako člen národního družstva na motocyklu Jawa 250 ve Špindlerově Mlýně – rovněž „na zlatou“.
V roce 1956 objevil v Plzni, tehdejším Krajském skladu Svazarmu, nové nepoužité ESO 500, které nikdo nechtěl. Splnil jsem tehdejší podmínku, která zněla - Když to natočíš a objedeš s ním úspěšně dvůr, tak ti stroj přidělím. A tak se také stalo.
Po výměně karburátoru a dalších nutných úpravách vyrazil na závod do Šárky. Třídu do 175 vyhrál s ČZ 150, ve třídě 500 dojel s půllitrem ESO za Čížkem a Kmochem. Historicky první zlatý věnec s Esem vyhrál v Liticích, což mu de facto vyneslo nabídku, aby se stal továrním jezdcem, kterou nešlo odmítnout. A další výsledky z říše snů na sebe nenechaly dlouho čekat.
Protože mladá závodnická léta prožil za řídítky strojů ČZ, nejslavnější sezony přišly až se značkou ESO v roli továrního jezdce. To se psal rok 1956. Spolupráce fungovala skvěle a přinesla úspěchy oběma stranám. Souček i motocykly ESO záhy patřily do světové motokrosové špičky.
Třeba v Šárce vyhrál před takovými hvězdami jako Smithem, Bickerem a Dahlenem. V Rakousku na světě dojel třetí za Lundinem a Burkerem, a tak bychom mohli pokračovat.
Dokončení zítra
JL 18.1.2026
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
