Motocykly Peugeot pana Holakovského
S historickými motocykly Peugeot se u nás příliš často nesetkáváme. Ale pan Josef Holakovský má ve své sbírce hned dva kousky. První motokolo vyrobil Peugeot, jenž vloni oslavil 200 let své historie, už na přelomu minulého století.
„Když už mám automobilového veterána Peugeot, tak jsem si pořídil ještě motocykl. Sehnat ve Francii stroj se lvem ve znaku zas takový problém není, spíš jde o finance a nálezový stav.“
A kdo si umí leccos udělat jako právě Josef Holakovský, pro toho není problém opatřit si stroj i v dezolátním stavu. Nejdříve padla volba na typ P110, jenž vloni oslavil jednaosmdesáté narozeniny. Jde o jediný kus, který lze u nás vidět a ve své době nejmenší čtyřdobý, který Peugeot tehdy vyráběl. Jeho výkon z objemu 218 cm³ se pohyboval zhruba na úrovni sto pětadvacítek, tedy nějaké tři koňské síly. Existovala ještě verze s dvoudobým motorem o objemu 175 cm³.
Kvality typu P110 dokázal několikrát také Antoine Peugeot při svých alpských vysokohorských cestách. Tak třeba v roce 1931 vyjel z Chamonix v nadmořské výšce 1035 m na Montenvers ve výšce 1995 metru za půl druhé hodiny. O rok později si troufl dokonce na Brévent a´l´assaut, ležící v 2525 metrech nad mořem.
Druhým strojem v jeho sbírce, je už novějšího data, pochází z roku 1957. Jde o model P 176 TC4 ve vojenském provedení. Dvoudobý jednoválec o objemu 175 cm³ vychází ze sériového modelu s drobnými úpravami, jako je padací rám, brašny, „drapákové“ pneumatiky a také na něm nenajdeme žádné chromované doplňky.
Motohistorie Peugeot
V roce 1882 pak Peugeot vyrobil v malé dílně v Beaulie první jízdní kolo s názvem Gran B, od něhož cesta k motorizaci netrvala dlouho. Na přelomu století (1899) přinesla společnost Motorcycles Peugeot a Eugene Peugeot (bratři Armand a Emille se vydali automobilovou cestou) světu motorizované jízdní kolo se čtyřdobým benzinovým jednoválcem a odpruženým sedlem. V roce 1904 se objevil vidlicový čtyřdobý dvouválec vlastní výroby o výkonu 7 k, který byl také dodáván jiným firmám, jako třeba Nortonu nebo NLC. Údajně dokázal jet rychlostí 139 km/h. Tak trochu v utajení zůstává skutečnost, že první ročník slavné Tourist Trophy na ostrově Man vyhrál ve třídě dvouválců H.Rem Fowler, jenž měl ve svém Nortonu právě vidlicový dvouválec Peugeot 726 cm³ o výkonu 3,7 kW (5 k) při 4400 otáčkách za minutu. Sací ventil byl samočinný, výfukový ovládán rozvodovými tyčemi zespodu a točivý moment byl přenášen bez převodovky na zadní kolo klínovým řemenem. V závodě na deset kol s délkou 495 kilometrů zajel Fowler průměr 58,28 km/h.
Tehdy se také Peugeot rozhodl založit vlastní závodní tým a s pomocí konstruktéra Jeana Antoinesca vytvořil první speciální model. Nejdříve použil čtyřdobý dvouválec o objemu 495 cm³ (vrtání 62 mm, zdvih 82 mm) se čtyřmi ventily na válec a dvěma vačkovými hřídeli uloženými v hlavě a poháněné ozubeným řemenem. Stavěl ale také verze s jednou vačkou, poháněnou královským hřídelem. Dosahoval výkonu zhruba 11 kW (15) při 4000 otáčkách za minutu
Zvlášť úspěšný byl rok 1923, kdy jezdec Gillard vyhrál Velkou cenu národů na okruhu v Monze. V závodě půllitrů na čtyři sta kilometrů dosáhl průměrné rychlosti 129,431 km/h. Závody sice hrály u Francouzů velkou roli, ale přesto se o několik let později se stáhli ze závodního sportu a koncentrovali se na vývoj nové série cestovních motocyklů, které představili v roce 1933 jako řadu s typovým označením 115, 117, 515 a 517.
Po obsazení Francie v roce 1940 musel Peugeot ukončit výrobu „třistapadesátek i pětistovek“ a po válce musel podnik nejdříve zrekonstruovat, neboť byl z poloviny zničen. A v roce 1949 převzal ještě společnost SMHT, v jejíž halách pak vyráběl jen malé dvoudobé motory objemu od 50 do 250 cm³ pro novou sérii.
V první polovině začal Peugeot ještě s výrobou skútrů, které vyrábí dodnes. Zvláště oblíbený byl v té době padesátka skútr Bima, a protože z důvodu přesyceného trhu postupně zájem o motocykly upadal, rozhodl se Peugeot věnovat pouze mopedům a jízdním kolům, a tak je tomu dodnes, zatímco motocykly skončily v roce 1958.
JL, 9.2.2011
A kdo si umí leccos udělat jako právě Josef Holakovský, pro toho není problém opatřit si stroj i v dezolátním stavu. Nejdříve padla volba na typ P110, jenž vloni oslavil jednaosmdesáté narozeniny. Jde o jediný kus, který lze u nás vidět a ve své době nejmenší čtyřdobý, který Peugeot tehdy vyráběl. Jeho výkon z objemu 218 cm³ se pohyboval zhruba na úrovni sto pětadvacítek, tedy nějaké tři koňské síly. Existovala ještě verze s dvoudobým motorem o objemu 175 cm³.
Kvality typu P110 dokázal několikrát také Antoine Peugeot při svých alpských vysokohorských cestách. Tak třeba v roce 1931 vyjel z Chamonix v nadmořské výšce 1035 m na Montenvers ve výšce 1995 metru za půl druhé hodiny. O rok později si troufl dokonce na Brévent a´l´assaut, ležící v 2525 metrech nad mořem.
Druhým strojem v jeho sbírce, je už novějšího data, pochází z roku 1957. Jde o model P 176 TC4 ve vojenském provedení. Dvoudobý jednoválec o objemu 175 cm³ vychází ze sériového modelu s drobnými úpravami, jako je padací rám, brašny, „drapákové“ pneumatiky a také na něm nenajdeme žádné chromované doplňky.
Motohistorie Peugeot
V roce 1882 pak Peugeot vyrobil v malé dílně v Beaulie první jízdní kolo s názvem Gran B, od něhož cesta k motorizaci netrvala dlouho. Na přelomu století (1899) přinesla společnost Motorcycles Peugeot a Eugene Peugeot (bratři Armand a Emille se vydali automobilovou cestou) světu motorizované jízdní kolo se čtyřdobým benzinovým jednoválcem a odpruženým sedlem. V roce 1904 se objevil vidlicový čtyřdobý dvouválec vlastní výroby o výkonu 7 k, který byl také dodáván jiným firmám, jako třeba Nortonu nebo NLC. Údajně dokázal jet rychlostí 139 km/h. Tak trochu v utajení zůstává skutečnost, že první ročník slavné Tourist Trophy na ostrově Man vyhrál ve třídě dvouválců H.Rem Fowler, jenž měl ve svém Nortonu právě vidlicový dvouválec Peugeot 726 cm³ o výkonu 3,7 kW (5 k) při 4400 otáčkách za minutu. Sací ventil byl samočinný, výfukový ovládán rozvodovými tyčemi zespodu a točivý moment byl přenášen bez převodovky na zadní kolo klínovým řemenem. V závodě na deset kol s délkou 495 kilometrů zajel Fowler průměr 58,28 km/h.
Tehdy se také Peugeot rozhodl založit vlastní závodní tým a s pomocí konstruktéra Jeana Antoinesca vytvořil první speciální model. Nejdříve použil čtyřdobý dvouválec o objemu 495 cm³ (vrtání 62 mm, zdvih 82 mm) se čtyřmi ventily na válec a dvěma vačkovými hřídeli uloženými v hlavě a poháněné ozubeným řemenem. Stavěl ale také verze s jednou vačkou, poháněnou královským hřídelem. Dosahoval výkonu zhruba 11 kW (15) při 4000 otáčkách za minutu
Zvlášť úspěšný byl rok 1923, kdy jezdec Gillard vyhrál Velkou cenu národů na okruhu v Monze. V závodě půllitrů na čtyři sta kilometrů dosáhl průměrné rychlosti 129,431 km/h. Závody sice hrály u Francouzů velkou roli, ale přesto se o několik let později se stáhli ze závodního sportu a koncentrovali se na vývoj nové série cestovních motocyklů, které představili v roce 1933 jako řadu s typovým označením 115, 117, 515 a 517.
Po obsazení Francie v roce 1940 musel Peugeot ukončit výrobu „třistapadesátek i pětistovek“ a po válce musel podnik nejdříve zrekonstruovat, neboť byl z poloviny zničen. A v roce 1949 převzal ještě společnost SMHT, v jejíž halách pak vyráběl jen malé dvoudobé motory objemu od 50 do 250 cm³ pro novou sérii.
V první polovině začal Peugeot ještě s výrobou skútrů, které vyrábí dodnes. Zvláště oblíbený byl v té době padesátka skútr Bima, a protože z důvodu přesyceného trhu postupně zájem o motocykly upadal, rozhodl se Peugeot věnovat pouze mopedům a jízdním kolům, a tak je tomu dodnes, zatímco motocykly skončily v roce 1958.
JL, 9.2.2011
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout