Autokaleidoskop

„Když už mám automobilového veterána Peugeot, tak jsem si pořídil ještě motocykl. Sehnat ve Francii stroj se lvem ve znaku zas takový problém není, spíš jde o finance a nálezový stav.“
A kdo si umí leccos udělat jako právě Josef Holakovský, pro toho není problém opatřit si stroj i v dezolátním stavu. Nejdříve padla volba na typ P110, jenž vloni oslavil jednaosmdesáté narozeniny. Jde o jediný kus, který lze u nás vidět a ve své době nejmenší čtyřdobý, který Peugeot tehdy vyráběl. Jeho výkon z objemu 218 cm³ se pohyboval zhruba na úrovni sto pětadvacítek, tedy nějaké tři koňské síly. Existovala ještě verze s dvoudobým motorem o objemu 175 cm³.
Kvality typu P110 dokázal několikrát také Antoine Peugeot při svých alpských vysokohorských cestách. Tak třeba v roce 1931 vyjel z Chamonix v nadmořské výšce 1035 m na Montenvers ve výšce 1995 metru za půl druhé hodiny. O rok později si troufl dokonce na Brévent a´l´assaut, ležící v 2525 metrech nad mořem.
Druhým strojem v jeho sbírce, je už novějšího data, pochází z roku 1957. Jde o model P 176 TC4 ve vojenském provedení. Dvoudobý jednoválec o objemu 175 cm³ vychází ze sériového modelu s drobnými úpravami, jako je padací rám, brašny, „drapákové“ pneumatiky a také na něm nenajdeme žádné chromované doplňky.


Motohistorie Peugeot

V roce 1882 pak Peugeot vyrobil v malé dílně v Beaulie první jízdní kolo s názvem Gran B, od něhož cesta k motorizaci netrvala dlouho. Na přelomu století (1899) přinesla společnost Motorcycles Peugeot a Eugene Peugeot (bratři Armand a Emille se vydali automobilovou cestou) světu motorizované jízdní kolo se čtyřdobým benzinovým jednoválcem a odpruženým sedlem. V roce 1904 se objevil vidlicový čtyřdobý dvouválec vlastní výroby o výkonu 7 k, který byl také dodáván jiným firmám, jako třeba Nortonu nebo NLC. Údajně dokázal jet rychlostí 139 km/h. Tak trochu v utajení zůstává skutečnost, že první ročník slavné Tourist Trophy na ostrově Man vyhrál ve třídě dvouválců H.Rem Fowler, jenž měl ve svém Nortonu právě vidlicový dvouválec Peugeot 726 cm³ o výkonu 3,7 kW (5 k) při 4400 otáčkách za minutu. Sací ventil byl samočinný, výfukový ovládán rozvodovými tyčemi zespodu a točivý moment byl přenášen bez převodovky na zadní kolo klínovým řemenem. V závodě na deset kol s délkou 495 kilometrů zajel Fowler průměr 58,28 km/h.
Tehdy se také Peugeot rozhodl založit vlastní závodní tým a s pomocí konstruktéra Jeana Antoinesca vytvořil první speciální model. Nejdříve použil čtyřdobý dvouválec o objemu 495 cm³ (vrtání 62 mm, zdvih 82 mm) se čtyřmi ventily na válec a dvěma vačkovými hřídeli uloženými v hlavě a poháněné ozubeným řemenem. Stavěl ale také verze s jednou vačkou, poháněnou královským hřídelem. Dosahoval výkonu zhruba 11 kW (15) při 4000 otáčkách za minutu
Zvlášť úspěšný byl rok 1923, kdy jezdec Gillard vyhrál Velkou cenu národů na okruhu v Monze. V závodě půllitrů na čtyři sta kilometrů dosáhl průměrné rychlosti 129,431 km/h. Závody sice hrály u Francouzů velkou roli, ale přesto se o několik let později se stáhli ze závodního sportu a koncentrovali se na vývoj nové série cestovních motocyklů, které představili v roce 1933 jako řadu s typovým označením 115, 117, 515 a 517.
Po obsazení Francie v roce 1940 musel Peugeot ukončit výrobu „třistapadesátek i pětistovek“ a po válce musel podnik nejdříve zrekonstruovat, neboť byl z poloviny zničen. A v roce 1949 převzal ještě společnost SMHT, v jejíž halách pak vyráběl jen malé dvoudobé motory objemu od 50 do 250 cm³ pro novou sérii.
V první polovině začal Peugeot ještě s výrobou skútrů, které vyrábí dodnes. Zvláště oblíbený byl v té době padesátka skútr Bima, a protože z důvodu přesyceného trhu postupně zájem o motocykly upadal, rozhodl se Peugeot věnovat pouze mopedům a jízdním kolům, a tak je tomu dodnes, zatímco motocykly skončily v roce 1958.

JL, 9.2.2011