Mirek Kotlařík radí, jak kupovat veterána (I)
Chtěli byste si koupit historické vozidlo a nevíte, jak na to? Možností je samozřejmě několik, a tak se vám v následujících řádcích pokusíme alespoň trochu poradit, co vás čeká a nač si dát pozor. Hlavně nic neponechat náhodě.
Přibývá také zájemců, kteří by si chtěli nějakého veterána pořídit, ať už z mnoha důvodů. Historické automobily je buď zajímají, nebo chtějí dobře uložit peníze, vyjet si o víkendech do přírody nebo se zúčastňovat nejrůznějších soutěží se kterými se v současné době dá lidově říci „roztrhl pytel“.
V podstatě se dělí na několik kategorií. Starší lidé – ale není to pravidlem, vlastní nebo upřednostňují předválečný automobil, mají jej pro potěšení a jsou s ním citově svázáni. Další skupinu tvoří lidé, kteří v mládí listovali zahraničními časopisy a snili sedět v některém z nich. Ti preferují spíš poválečné automobily, modernější a která se bez problémů pohybují i v současném provozu.
Jiní obdivují a vlastní vozidla československé produkce, jiní naopak se soustředí na konkrétní značku – ať již třeba Praga, Tatra a nebo Mercedes či Jaguár. Dokonce jsem se setkal se zájemcem pro kterého „motorismus“ končil rokem 1917…
Kdo si chce opatřit veterána, měl by mít k historii v první řadě určitý vztah a něco o starých autech vědět, aby si věděl rady, jak vyřešit problém, který může kdykoliv u veterána vyvstat. A u těch starších automobilů zejména do roku 1930 to chce mít také obrovský řidičský cit a umění. Pro mnohé současné řidiče není úplně jednoduché mačkat dvakrát spojku a dávat meziplyn. J
Pokusíme se najít odpověď na otázku, jak vlastně postupovat při výběru historického vozidla. Předem podotýkáme, že nákup veterána není věc úplně jednoduchá – chceme-li koupit dobře – potom největší roli hrají finanční možnosti. Člověk by si měl v první řadě uvědomit, jaká doba ho vlastně zajímá, z jakého státu či tovární značky, jestli předválečné nebo poválečné automobily nebo třeba mladší kategorie youngtimer. Potom jestli chce zrestaurované a hned pojízdné vozidlo nebo si pořídit původní vůz či pouze jeho torzo a nechá si jej zrenovovat v odborné dílně.
Ale samozřejmě u těch, kteří si to mohou dovolit vyvstává i otázka dobré investice a zhodnocení peněz vložených do tohoto plechového miláčka. Rozhodně se vyplatí – nechcete li strávit mládí v dílně, koupit automobil v dobrém nebo výtečném technickém stavu. Nelze kupovat automobil jen dle dané značky či modelu. Dvě úplně stejná auta se mohou velmi výrazně lišit cenou. (Vrak lze koupit i za desetinu ceny automobilu ve velmi dobrém technickém stavu.) Ta je dána nejen modelem ale zejména technickým stavem.“
Všeobecně platí zásada, že čím dále na východ, tím je vozidlo více předělané a přestavěné, a neodpovídá originálu. A je to pochopitelné. Vozidla vyrobená před válkou se běžně používala v provozu ještě v šedesátých letech, a tak jejich údržba znamenala mnohdy zásahy do elektroinstalace, světel, karburátorů ale i vzhledu karoserie. Ale nejde jen o předválečné modely, vždyť kolik nám zůstalo originálních Tater 603 I , nebo původních škodovek 1000 MBX.
Naopak směrem na západ – zejména v USA lze nalézt ještě vozidla v původním nerestaurovaném stavu. Proč? Když automobil dosloužil, starý se strčil do stodoly a koupil nový. Nemusela se dávat žádná „vinkulace“ (ti co více pamatují jistě si vzpomenou o co v šedesátých až sedmdesátých letech šlo) a čekat několik let než na vás přijde „řada“. A když se prováděla jejich oprava či restaurování, používaly se originální náhradní díly, které nebylo nutno „shánět“ ale koupily se normálně – tak jak jsme již dnes i my zvyklí, normálně v prodejně.
„Vzpomínám na člověka který přišel s nabídkou náhradních dílů na starou Octavii a vlastnil kompletní „plechařinu“ dokonce v několika i stejných kusech. A na můj dotaz, proč – odpověděl. To víte když jsem přišel do Mototechny a náhodou ten blatník měli, raději jsem jej hned vzal dvakrát – co kdybych jej náhodou za půl roku potřeboval,“ vzpomíná ing. Kotlařík.
Zájemce, který si chce koupit veterána, si musí předem ujasnit spoustu věcí. Jednou z nejdůležitějších je možnost garážování. Pokud by mělo auto stát na chodníku, potom ať na veterána raději zapomene. Jestli má čtyřčlennou rodinu, potom by neměl shánět dvoumístné auto – roadster, i když ze sběratelského hlediska je určitě zajímavější než čtyřmístná verze. Musí si předem opravdu dobře rozmyslet, jaké auto by si rád pořídil a sestavit si třeba i seznam vozidel, která by pro něho přicházela v úvahu. To kdyby vysněný automobil nesehnal a nebo byl nad jeho finanční možnosti.
Někdo shání vozidla podle země původu, a touží po autě německém, anglickém nebo italském, jiní upřednostňují značku, další zase chce nějakou raritu, která má zpravidla nejen finanční, ale také historickou hodnotu, protože ta se u veterána zvláště „platí“. Svoji roli hraje také skutečná minulost vozidla, jestli patřilo nějaké významné osobnosti nebo bylo postavené na objednávku.
M.Kotlařík, www.veterancar.eu
Pokračování zítra
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
